Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 377/2021-97
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 49 332,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 539,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27.11.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Pro částku 1 793,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 646,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 786,27 Kč, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 49 332,88 Kč od 16.6.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 332,88 Kč od 16.6.2020 do 26.11.2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 793,40 Kč od 27.11.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 47 539,48 Kč od 27.11.2020 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 696 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 539,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 27.11.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Pro částku 1 793,40 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 646,80 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 786,27 Kč, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 49 332,88 Kč od 16.6.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 332,88 Kč od 16.6.2020 do 26.11.2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 793,40 Kč od 27.11.2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 47 539,48 Kč od 27.11.2020 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 696 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 332,88 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o povoleném debetu číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba (dále banka) a žalovaným dne 23.11.2018, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet včetně úroku ve výši 21,9 % ročně a poplatků, nebyl oprávněn překročit sjednanou výši úvěru. Žalovaný průběžně čerpal povolený debet v období od číslo až do číslo, z důvodu porušení smlouvy banka úvěr zesplatnila dne 11.5.2020. Na účet povoleného a vyčerpaného debetu ve výši 50 000 Kč žalovaný uhradil celkem částku 2 460,52 Kč s tím, že dlužná částka sestává z jistiny ve výši 49 332,88 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 646,80 Kč za dobu od 12.5.2020 do 15.6.2020, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 786,27 Kč za dobu od 12.5.2020 do 15.6.2020, a dále zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku ve výši 21,9 % ročně z dlužné jistiny od 16.6.2020 až do zaplacení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.7.2020, která byla uzavřena mezi žalobkyní a bankou, pak předmětná pohledávka přešla na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z listin nazvaných Návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo včetně Akceptace banky s datem 23.11.2018, Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, Ceník služeb, Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu, Všeobecné obchodní podmínky, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný se dne 23.11.2018 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše limitu 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet společně s poplatky dle Sazebníku a sjednanými úroky ve výši 21,9 % ročně, přičemž nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník. Protokolem o převzetí platební karty z 28.4.2016 a 23.4.2018 bylo dále prokázáno, že žalovaný potvrdil převzetí platební karty pro čerpání finančních prostředků z předmětného běžného účtu. Z výpisu z účtu a z povoleného debetu na jméno žalovaného bylo dále zjištěno, že žalovaný celý úvěr opakované čerpal, celkem zaplatil 2 460,52 Kč. Ze sdělení banky právnická osoba bylo dále zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru vycházeli z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr a z obratů na jeho účtu ve výši 55 114 Kč a z jeho odhadnutých příjmů a výdajů na základě historických dat z ČSÚ, údaje sdělené žadatelem rovně kontrolovali z bank a nebankovních registrů, ins. Rejstříku, databází MVČR, atd., žádné doklady k tomuto sdělení nebyly doloženy. Z dopisu banky s datem 11.5.2020 bylo dále zjištěno, že žalovanému bylo zasláno Oznámení o prohlášení předmětného úvěru za okamžitě splatný pro porušování podmínek úvěrové smlouvy ze strany žalovaného s tím, aby dlužnou částku zaplatil ihned. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16.11.2019 a z připojeného poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že ho zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. Listino u označenou jako Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29.8.2018 a Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.7.2020 včetně přílohy ohledně seznamu postupovaných pohledávek, je dále v řízení prokázáno, že banka k tomuto datu se dohodla s žalobkyní na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem s datem 28.7.2020, což bylo zjištěno z dopisu.
4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 23.11.2018 dohodli na tom, že banka poskytne žalované revolvingový úvěr s limitem ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky a nepřekročit sjednaný limit. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala banka úvěruschopnost žalovaného toliko z údajů, které tento bance sdělil v žádosti o poskytnutí úvěru, z obratů na jeho účtu a z předpokládaných příjmů a výdajů bez jakéhokoliv ověřování. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč a uhradil bance celkem částku 2 460,52 Kč. Následně ho původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý úvěr pro okamžitou splatnost zůstatku úvěru z důvodu porušení smlouvy.
5. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez výdajů a bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče, když výpis z jeho účtu není dostačující pro zhodnocení finanční situace žalovaného. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 50 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni zaplatil částku 2 460,52 Kč, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku 47 539,48 Kč, když žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by svůj závazek splnil.
12. Žalobkyně prokazatelně vyzvala k vrácení zůstatku úvěru žalovaného v rámci předžalobní upomínky z 16.11.2020 bez stanovení lhůty k plnění. Soud tudíž má za to, že pro doručení prostřednictvím pošty postačí 3 dny, dalších 7 dnů měl žalovaný lhůtu k plnění, tímto měl svůj dluh uhradit do 26.11.2020 a od 27.11.2020 je podle § 1968 a následujících občanského zákoníku v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle vl. nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění vl. nařízení č. 351/2013 Sb. Proto i v části příslušenství bylo žalobě částečně vyhověno a ve zbytku pro neplatná plnění ze smlouvy byla žaloba zamítnuta.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná v 62 %, neboť z původně žalované částky 89 475,19 Kč (včetně příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozhodnutí), bylo žalobkyni vyhověno v částce 55 447,97 Kč (včetně příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozhodnutí). Neúspěch žalobkyně je představován 38 %, proto má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Od úspěchu žalobkyně je však nutno odečíst úspěch žalovaného, žalobkyně má tedy právo na 24 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při 100 % úspěchu tyto náklady představují celkovou částku 19 565 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 1 974 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 17 591 Kč (tj. za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč – příprava a převzetí věci, podání žaloby, předžalobní kvalifikovaná výzva dle § 14 b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl. 177/1996 Sb. , dále 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, předžalobní výzvy a sepisu žaloby dle § 14 b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , 3 úkony právní pomoci po 3 100 Kč za účast u jednání dne 26.4.2022, dne 30.11.2022 a vyjádření z 16.5.2022 včetně 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 14b odst. 3 odst. 5 písm. b) a § 7 bodu 5 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. , náhradu za ztrátu času při cestě k ústním jednáním z obec do obec a zpět 2 po 400 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky a cestovné k jednáním soudu dne 26.4.2022 ve výši 836 Kč, ujeto 108 km při spotřebě 8,2 l na 100 km a ceně benzínu 37,10 Kč za 1 l a paušálu 4,7 Kč za 1 km dle vyhl.č. 511/2021 Sb. a k jednání dne 30.11.2022 ve výši 902 Kč, ujeto 108 km při spotřebě 8,2 l na 100 km a ceně benzínu 44,50 Kč za 1 l a paušálu 4,7 Kč za 1 km dle vyhl.č. 116/2022 Sb. to vše včetně 21 % DPH. 24 % nákladů z částky 19 565 představuje 4 696 Kč Náklady za doplnění žaloby soud žalobkyni nepřiznal, když žalobkyně doplnila na výzvu soudu údaje, jež měly být už součástí žaloby. Lhůta k plnění má pak i zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. , když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalobkyně, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.