Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 172/2022-21
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 29 060 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 089 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 2 482,19 Kč a dále v sazbě 10 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v celé zbývající části se částečně zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 276 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta: JUDr. jméno příjmení, ulice a číslo, obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 089 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 2 482,19 Kč a dále v sazbě 10 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v celé zbývající části se částečně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 276 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta: JUDr. [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec].</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 29 060 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 20 000 Kč do zaplacení (částečně kapitalizovaném) a dále v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 4 270 Kč a v nákladech spojených s uplatněním ve výši 473 Kč. Žalovaná částka 29 060 Kč sestává z jistiny 20 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 9 060 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel ve dnech datum a datum s předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit i s příslušenstvím do datum. Žalovaný úvěr nesplácel. V souladu se smlouvou o úvěru požaduje žalobce smluvní pokutu ve výši 9 060 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 20 000 Kč od datum do datum) a za prodlení dlužníka a náhradu nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč (89 Kč poštovné, 72 Kč náklady na telefon a 217 Kč za osobní návštěvu).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z předložených návrhů smluv o úvěru číslo listin y označené KIZAP číslo a Obchodních podmínek právnická osoba nevyplývá uzavření jakékoli smlouvy se žalovaným – dokumenty nejsou žalovaným podepsány, ani z nich nevyplývá, že je žalovaný kdy viděl. Nebylo prokázáno ani to, že žalovaný používal email: email, ani že má číslo obč. průkazu či telefonní číslo: číslo. Z výpisů z účtu č. bankovní účet vyplývá, že předchůdce žalobce právnická osoba zaslal žalovanému na jeho účet č. bankovní účet částku 5 000 Kč dne datum a částku 15 000 Kč dne datum.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s překladem, potvrzení o přijetí platby, oznámení postupitele ze dne datum a sdělení postupníka ze dne datum vyplývá, že žalobkyně získala postoupením žalovanou pohledávku za žalovaným.
5. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne datum soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. Z dopisů právnická osoba ze dne datum, datum a datum soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení. Z podacího archu ze dne datum a dopisu žalobkyně ze dne datum s výpisem úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu.
6. Soud má tedy za to, že nebylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena ve dnech datum a datum platná smlouva o úvěru. Bylo však prokázáno, že byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně částka 20 000 Kč a pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
8. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , stanoví výši úroku z prodlení.
14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Žalobkyně dle soudu neprokázala ani samotné uzavření smlouvy o úvěru ani případné splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119 -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
16. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, když nebylo prokázáno ani její podepsání, ani řádné zkoumání úvěryschopnosti žalovaného. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně smluvní pokuty i náhrady nákladů upomínání zamítl.
17. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 20 000 Kč (úvěr poskytnutý žalovanému předchůdkyní žalobkyně ve výši 20 000 Kč), dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1 , 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Stejně tak důvodným shledal soud náklady poštovného ve výši 89 Kč prokazované poštovním podacím archem za upomínku. Žalobkyni také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném v době počátku prodlení.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. in fine, když žalobce měl úspěch pouze 60,27 %, tj. co do částky 20 089 Kč ku žalovaným 33 330 Kč), a proto mu náleží pouze 10,54 % účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 163 Kč, odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 3x 300 Kč, dále třemi paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradou advokátových výdajů za tři úkony právní služby, převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu (podle § 14b odst. 5 , ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) a příslušnou DPH. Celková výše nákladů řízení žalobce činí 2 615 Kč, a poměrná část dle úspěchu je 276 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.
19. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.