Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 139/2022-25
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
doručovací adresa: adresa žalovaného
o zaplacení 15 577,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 008,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 354,64 Kč a se zákonným úrokem z prodlení, a to z částky 14 008,91 Kč od datum do datum a z částky 1 008,91 Kč od datum do zaplacení, částku 12 523,88 Kč, smluvní pokutu v částce 1 569 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 473 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 686 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 008,91 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 354,64 Kč a se zákonným úrokem z prodlení, a to z částky 14 008,91 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 008,91 Kč od [datum] do zaplacení, částku 12 523,88 Kč, smluvní pokutu v částce 1 569 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 473 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 686 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně příjmení jméno a právnická osoba se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala, aby soud zavázal žalovaného celé jméno žalovaného k zaplacení částky 14 0008,91 Kč spolu kapitalizovaným úrokem v částce 12 523,88 Kč, spolu s úrokem z prodlení v částce 354,64 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 14 008,91 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty v částce 1 569 Kč a nákladů spojené s uplatněním pohledávky v částce 473 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ společnost“) uzavřela dne datum po předchozím posouzení jeho úvěru schopnosti s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr v částce 15 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal převzetím v hotovosti dne datum a zavázal se vrátit poskytnutou částku úvěru a zaplatit sjednaný úrok 15 % ročně v částce 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v částce 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště v částce 2 700 Kč (celkem 12 888 Kč) a zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v případě prodlení. Částku poskytnutého úvěru a další závazky v celkové částce 27 888 Kč se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do datum. Žalovaný neplnil svůj smluvní závazek k úhradě úvěru řádně, neboť do poslední platby na splátku úvěru uhradil částku 2000 Kč a dosud dluží na jistině úvěru 14 008,91 Kč, úhradách za služby a smluvní pokutě 12 192,22 Kč, úroku za dobu do datum Kč částku 1 320,66 Kč, úroku z prodlení do datum částku 354,64 Kč a na účelně vynaložených nákladech vymáhání pohledávky částku 473 Kč. Společnost postoupila svou pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Předžalobní upomínkou byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě trvajícího dluhu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 814 008,91 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný celé jméno žalovaného se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil.
3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno výpisem z obchodního rejstříku, že žalobkyně je obchodní společností. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum (včetně předpisu splátek, žádosti o úvěr a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel se společností (prostřednictvím oprávněného zástupce) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut společností úvěr v částce 15 000 Kč. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru spolu s úplatou za služby a úrokem 15 % ročně, (celkem částky 12 888 Kč) ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou splátek. Transakční historií úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný prováděla úhradu dluhu, avšak celkem zaplatil částku 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že společnost postoupila svou pohledávku za žalovaným dle smlouvy o úvěru žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že tato skutečnost byla oznámena žalovanému. Výzvou k úhradě ze dne datum, dopisem ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum, včetně poštovního podacího archu, bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dle smlouvy o úvěru, úroku a úroku z prodlení. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by zaplatil další část dluhu.
4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Soud dospěl k závěru, že mezi společností a žalovaným (společnost coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2390 o. z.
7. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
10. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
11. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
12. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.
13. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., v platném znění. K prokázání této skutečnosti však soudu předložila pouze důkaz smlouvou o úvěru, jež obsahují jen údaje poskytnuté společnosti žalovaným bez dalšího ověření jejich správnosti. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. Proto soud dospěl k závěru, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).
14. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum je podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru neplatné (§ 580 a 588 o. z.). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).
15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost prví a druhé smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy částku 15 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný dosud uhradil částku 2 000 Kč a nadále je povinen vrátit částku 13 000 Kč. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z této částky od datum, neboť žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného k vydání této částky výzvou ze dne datum. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní ze smlouvy (smluvní úrok, smluvní pokuta, úrok z prodlení do datum, poplatky a náklady vymáhání), jsou nedůvodné, neboť vycházejí z absolutně neplatné smlouvy. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení od datum do zaplacení, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a v řízení převážně úspěšné žalobkyni (rozdíl mezi jejím úspěchem v rozsahu 83,45 % nároku a neúspěchem v rozsahu 16,55 % nároku činí 66,9 %) přiznal poměrnou část náhradu nákladů, jež tvoří zaplacený soudní poplatek 1 068 Kč a náklady právního zastoupení. Odměna advokáta žalobkyně určená z tarifní hodnoty projednávané věci podle § 14b odst. 1 bodu 2., § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí 900 Kč (3 x 300) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 14b odst. 1 písm. a) citované vyhlášky. Dále náleží advokátovi náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrada 21 % DPH z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 2 520 Kč a poměrná část 66,9% z takto vzniklých nákladů přiznaná žalobkyni činí 1 686 Kč
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím podepsaného soudu, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.