Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 199/2022-42
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa
o zaplacení 10 539,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 539,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 27. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 6 797 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 539,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 27. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 6 797 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 27. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 10 539,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 6. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi účastníky 10. 5. 2018. Podle žalobních tvrzení žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaný však neplnil své smluvní závazky a dostal se do prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů, čímž podle čl. 6 smlouvy došlo k zesplatnění úvěru a ke vzniku tzv. nové jistiny úvěru, která sestávala z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru. Tato nová jistina úvěru činila dle žalobkyně 56 670,21 Kč. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze 7. 10. 2018. Vzhledem k tomu, že žalovaný své závazky ze smlouvy i přes výzvy žalobkyně nesplnil, zahájila žalobkyně soudní řízení, které bylo vedeno u zdejšího soudu a skončilo vydáním rozsudku ze dne 10. 2. 2020, č.j. 15 C 202/2019 -67, jímž byla žalovanému uložena mimo jiné povinnost uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty sjednané v čl. 6 a 6.5. úvěrové smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 13 462,11 Kč. Částka ve výši 13 462,11 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru (tj. z částky 56 670,21 Kč) za období od počátku prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do 5. 8. 2019. Prodlení žalovaného se zaplacením nové jistiny úvěru však trvalo i po datu 5. 8. 2019. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty i za následné období prodlení. V podané žalobě si nárokovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částek odpovídajících dlužné nové jistině úvěru (při zohlednění částečných úhrad žalovaného, konkrétně úhrady částky 3 721 Kč dne 12. 11. 2019, částky 1 710 Kč dne 9. 12. 2019, částky 855 Kč dne 13. 1. 2020, částky 1 710 Kč dne 12. 2. 2020, částky 1 710 Kč dne 12. 3. 2020, částky 855 Kč dne 14. 4. 2020, částky 1 710 Kč dne 13. 5. 2020, částky 855 Kč dne 12. 6. 2020, částky 855 Kč dne 13. 7. 2020, částky 855 Kč dne 13. 8. 2020, částky 1 710 Kč dne 14. 10. 2020, částky 1 710 Kč dne 13. 11. 2020 a částky 855 Kč dne 11. 12. 2020) za období od 6. 8. 2019 do 10. 6. 2022, přičemž s ohledem na limit stanovený v čl. 6 smlouvy a § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), uplatnila nárok na zaplacení smluvní pokuty toliko ve výši 10 539,89 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem zaslána na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 5. 12. 2022. Zástupce žalobkyně při tomto jednání na podané žalobě setrval a navrhl, aby jí soud v plném rozsahu vyhověl. Uvedl, že žalovaný po podání žaloby na svůj dluh ani částečně neplnil. Žalovaný, ač řádně soudem předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “), a věc projednal v jeho nepřítomnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 11. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal shora uvedenou částku žalobkyni vrátit a současně jí zaplatit smluvní úrok, jehož výše činila 129,67 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč splatných vždy k 3. dni příslušného měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž bude úvěr vyplacen. Celkem tak měl dle smlouvy uhradit žalobkyni 178 608 Kč. V bodě 6.1. smlouvy si účastníci sjednali, že žalovaný bude v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru či její části trvajícího 30 dnů povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do takového prodlení, přičemž tyto smluvní pokuty bude žalobkyně moci účtovat žalovanému jen do zesplatnění úvěru. Smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy měly být splatné v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení, přičemž souhrn těchto smluvních pokut nesměl přesáhnout částku 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle bodu 6.3. písm. b) smlouvy pak v případě, že by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části trvajícího 65 dnů, mimo jiné automaticky mělo dojít k zesplatnění úvěru, měly se tedy okamžitě stát splatnými veškeré pohledávky žalobkyně z úvěrové smlouvy – pohledávka na zaplacení jistiny úvěru a veškerých úroků za poskytnutí úvěru, které ke dni zesplatnění úvěru dle citovaného ustanovení přirůstaly k jistině, dále veškerých smluvních pokut a veškerých nákladů dle bodu 6.2. písm. b) smlouvy. Dle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí tzv. nové jistiny úvěru, kterou bude žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Z této nové jistiny úvěru byla také žalobkyně dle citovaného ustanovení oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení, a to až do doby úplného zaplacení nové jistiny úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, bude povinen žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky odpovídající nové jistině úvěru za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky, a to ode dne následujícího dni zesplatnění až do úplného zaplacení nové jistiny.
5. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze 7. 10. 2018 soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem oznámila žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s úhradou splátky úvěru delším než 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků žalovaného ze shora uvedené úvěrové smlouvy, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky ve výši 61 789 Kč, která sestávala z dlužné původní jistiny úvěru ve výši 49 722,92 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 10 668,29 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Žalovanému byla k úhradě dluhu poskytnuta lhůta 10 dnů od data odeslání oznámení a byl poučen o tom, že v případě nezaplacení dluhu bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 6. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl ze strany žalobkyně písemně vyzván k zaplacení smluvní pokuty účtované dle bodu 6.5. úvěrové smlouvy za období od 6. 8. 2019 do 10. 6. 2022 ve výši 10 539,89 Kč ve lhůtě 15 dnů od data odeslání výzvy.
7. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 2. 2020, č.j. 15 C 202/2019 -67, ve znění opravného usnesení z 1. 4. 2020, č.j. 15 C 202/2019 -74 (rozsudek nabyl právní moci dne 13. 5. 2020), bylo mimo jiné zjištěno, že žalobkyni byl pravomocně přiznán nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč účtovaných dle čl. 6 smlouvy za prodlení žalovaného s úhradou dvou sjednaných splátek úvěru (2 * 499 Kč) a dále nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 462,11 Kč účtované dle čl. 6 smlouvy za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru, kdy přiznaná výše smluvní pokuty odpovídala sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 46 010,05 Kč za období od 9. 10. 2018 do 12. 3. 2019 a sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 43 675,05 Kč od 13. 3. 2019 do 5. 8. 2019. Soud přitom dovodil, že ve smlouvě byl neplatně sjednán úrok ve výši 129,67 % ročně, neboť takto vysoký úrok je rozporný s dobrými mravy, připustil úrok pouze ve výši 20 % ročně, a dospěl k závěru, že při takto vysokém úroku vznikla žalovanému povinnost za dobu od data splatnosti první splátky úvěru do jeho zesplatnění (tj. od 3. 6. 2018 do 7. 10. 2018) zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 50 000 Kč a úrok ve výši 3 452,05 Kč. Od těchto částek soud odečetl úhrady žalovaného v celkové výši 11 163 Kč a uzavřel, že dlužná jistina k datu zesplatnění úvěru činila 42 289,05 Kč. K této částce připočetl ještě smluvní pokuty účtované dle čl. 6 smlouvy ve výši 998 Kč a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou těchto splátek ve výši 400 Kč a vycházel z toho, že nová jistina úvěru ve smyslu čl. 6 smlouvy činila k datu zesplatnění 43 675,05 Kč. Z této částky pak počítal smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy.
8. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 5. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal shora uvedenou částku žalobkyni vrátit a současně zaplatit smluvní úrok, jehož výše činila dle smlouvy 129,67 % ročně, to vše ve 48 měsíčních splátkách po 3 721 Kč splatných vždy k 3. dni příslušného kalendářního měsíce. Celková dle smlouvy splatná částka činila 178 608 Kč. Dle bodu 6.1. smlouvy byl žalovaný pro případ svého prodlení s úhradou některé splátky úvěru nebo její části povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou jednotlivou včas neuhrazenou splátku, přičemž žalobkyně z titulu uvedeného ustanovení mohla za jeden kalendářní rok uplatnit nárok na zaplacení smluvních pokut maximálně ve výši 2 999 Kč. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy v případě, kdy by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou některé splátky či její části trvajícího 65 dnů, mělo dojít k automatickému zesplatnění celého poskytnutého úvěru a žalovaný by pak byl povinen uhradit žalobkyni veškeré nároky plynoucí z předmětné smlouvy, mimo jiné i tzv. novou jistinu úvěru zahrnující původní jistinu a k datu zesplatnění přirostlé smluvní úroky. Pokud by žalovaný ke dni zesplatnění úvěru neuhradil žalobkyni tuto novou jistinu, byl by dle čl. 6 smlouvy povinen jí dále hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z této dlužné nové jistiny denně. Žalobkyně dopisem ze 7. 10. 2018 oznámila žalovanému, že v důsledku jeho prodlení s úhradou sjednané splátky úvěru delšího než 65 dnů došlo k uvedenému datu k zesplatnění celého dluhu žalovaného z předmětné smlouvy, vyzvala ho k zaplacení dlužné částky ve výši 61 789 Kč v dodatečné lhůtě 10 dnů od odeslání předmětného oznámení a poučila jej o možnosti soudního vymáhání dluhu v případě nezaplacení. Následně uplatnila své nároky vzniklé z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobou podanou u zdejšího soudu, který jí rozsudkem z 10. 2. 2020, č.j. 15 C 202/2019 -67, ve znění opravného usnesení z 1. 4. 2020, č.j. 15 C 202/2019 -74, přiznal mimo jiné nárok na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6 smlouvy v celkové výši 998 Kč a smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 13 462,11 Kč. Předžalobní výzvou z 10. 6. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy z dlužné nové jistiny úvěru za období od 6. 8. 2019 do 10. 6. 2022.
9. Po právní stránce soud posoudil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení ZSÚ.
10. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze
a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu,
b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo
c) smluvní pokutu.
Dle odstavce 2 citovaného ustanovení nesmí uplatněná smluvní pokuta přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
Dle odstavce 3 citovaného ustanovení nesmí souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
13. V daném případě bylo již v předcházejícím řízení, které bylo mezi oběma účastníky vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 202/2019 , prokázáno, že mezi účastníky uzavřením předmětné úvěrové smlouvy vznikl závazkový vztah ve smyslu § 2395 o. z. a že žalovaný své závazky z předmětné smlouvy řádně a včas nesplnil. Soud se v podrobnostech zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku z 10. 2. 2020, č.j. 15 C 202/2019 -67, ve znění opravného usnesení z 1. 4. 2020, č.j. 15 C 202/2019 -74, k němuž by chtěl ovšem podotknout, že z jeho pohledu soud v daném rozsudku neurčil správně výši tzv. nové jistiny úvěru, z níž vycházel při výpočtu přiznané výše smluvní pokuty. Do této nové jistiny úvěru totiž zahrnul vedle jistiny dlužné k datu zesplatnění úvěru a k tomuto datu přirostlých úroků rovněž smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek úvěru a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou těchto splátek ve výši 400 Kč. Dle čl. 6 smlouvy však novou jistinu úvěru tvoří pouze k datu zesplatnění dlužná jistina úvěru a k témuž datu přirostlé smluvní úroky. Správně tedy mělo být vycházeno z toho, že dlužná nová jistina činila nikoliv 43 675,05 Kč (jak je uvedeno v odstavci 25 citovaného rozsudku) ale pouze 42 289,05 Kč. Na stranu druhou, jak bude vysvětleno níže, žalovanému tímto pochybením žádná újma nevznikla, neboť žalobkyně byla tak jako tak omezena při uplatnění nároku na smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy limitem stanoveným v § 122 odst. 3 ZSÚ.
14. Shora citovaným rozsudkem byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta v celkové výši 14 460,11 Kč Z této částky činila smluvní pokuta dle čl. 6 smlouvy 13 462,11 Kč, přičemž se jednalo o smluvní pokutu vztahující se k období od 9. 10. 2018 do 5. 8. 2019. V tomto řízení žalobkyně uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty za následující období od 6. 8. 2019 do 10. 6. 2022. V tomto období provedl žalovaný úhrady v celkové výši 19 111 Kč, a to tak, jak jsou tyto vymezeny v poslední větě odstavce 1 tohoto odůvodnění. Vzhledem k tomu, že i pokud by tyto úhrady byly započteny výhradně na dlužnou novou jistinu úvěru, tuto by rozhodně zcela nepokryly, je zjevné, že žalobkyni i po 5. 8. 2019 vznikalo právo na zaplacení běžící smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % z aktuální výše dlužné nové jistiny úvěru denně. Soud provedl výpočet celkové výše smluvní pokuty, která by odpovídala sazbě 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za dobu od 6. 8. 2019 do 10. 6. 2022, v němž zohlednil úhrady provedené žalovaným (v závislosti na výši těchto úhrad ponižoval dlužnou novou jistinu úvěru, která tvořila základ pro výpočet smluvní pokuty), přičemž vycházel z toho, že k datu 6. 8. 2019 činila dlužná nová jistina úvěru 42 289,05 Kč (viz předchozí odstavec). Dospěl přitom k tomu, že celkem by za uvedené období smluvní pokuta činila 29 072,60 Kč. Žalobkyně byla při uplatnění svého nároku na doplacení smluvní pokuty za další období omezena absolutním limitem smluvní pokuty dle § 122 odst. 3 ZSÚ, který odpovídá polovině poskytnuté jistiny úvěru, tedy částce 25 000 Kč. Proto si zcela v souladu s citovaným ustanovením nárokovala pouze částku 10 539,89 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tuto částku již žalobkyni uhradil, posoudil soud žalobu jako oprávněnou a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. Žalobkyně měla v řízení plný procesní úspěch a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jí tak vůči neúspěšnému žalovanému svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 5 997 Kč Náklady zastoupení žalobkyně tvoří v prvé řadě mimosmluvní odměna advokáta (zástupkyně žalobkyně) ve výši 2 440 Kč za tři úkony právní služby učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu v účinném znění (dále jen„ AT“), do podání žaloby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci a žalobu, kdy za každý z těchto úkonů náleží zástupkyni žalobkyně mimosmluvní odměna ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 2 AT, a dále za jeden úkon právní služby učiněný po podání žaloby (účast zástupce žalobkyně u jednání soudu dne 5. 12. 2022), který je dle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bodem 5 AT honorován sazbou odměny ve výši 1 540 Kč. Dále jsou náklady zastoupení tvořeny třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle § 14 odst. 5 písm. a) AT a jednou paušální náhradou ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT (tj. celkem náhradami ve výši 600 Kč), náhradou za promeškaný čas zástupce žalobkyně cestou k jednání soudu z obec do obec a zpět v trvání osmi započatých půlhodin po 100 Kč (tj. celkem 800 Kč) podle § 14 odst. 3 AT, náhradou cestovních výdajů ve výši 1 116 Kč za uvedenou cestu v délce 166 km osobním vozem tov. zn. Peugeot 5008 s průměrnou spotřebou 4,3 l /100 km, kdy soud vycházel ze sazba základní náhrady za použití vozidla (4,70 Kč/km) a průměrné ceny motorové nafty (47,10 Kč) stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 20. 8. 2022, a náhradou za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky 4 956 Kč) ve výši 1 041 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. Celkem tak soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 797 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
16. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.