Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
137 C 2/2022-82
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Karlem Schiesserem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
; zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 28 854 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 22 265 Kč s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 23 008 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do 19. 10. 2021, s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 22 265 Kč za dobu od 20. 10. 2021 do zaplacení, dále částky 4 207,56 Kč, a 35% ročního úroku z částky 18 779,60 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový úrok za dobu od 28. 7. 2021 dosáhne částky 85 766 Kč, zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 22 265 Kč s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 23 008 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do 19. 10. 2021, s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 22 265 Kč za dobu od 20. 10. 2021 do zaplacení, dále částky 4 207,56 Kč, a 35% ročního úroku z částky 18 779,60 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby kdy celkový úrok za dobu od 28. 7. 2021 dosáhne částky 85 766 Kč, zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou podanou u soudu dne 1. 2. 2022 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky celkem 24 854,56 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce uzavřel dne datum s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit žalobci tento úvěr spolu s úrokem v 40 měsíčních splátkách ve výši každá 1 489 Kč. Žalovaná splátky úvěru řádně neplnila, uhradila jen částku 21 589 Kč, žalobci tak v souladu se smluvními podmínkami vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši celkem 998 Kč, v důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni datum, na základě čehož vznikla žalované povinnost uhradit nesplacenou částku úvěru spolu s úroky ve výši 22 049,39 Kč (po zohlednění platby ve výši 743 Kč po zepslatnění) a dále povinnost zaplatit smluvní pokutu po neuhrazení zesplatněné částky úvěru ve výši 4 207,56 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 600 Kč, a dále příslušenství, úrok z prodlení
a 86,13% smluvní úrok z částky původní jistiny za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení.
2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací spisová značka, proti kterému podala žalovaná včas odpor odůvodněný tím, že žalobce před uzavřením smlouvy dostatečně neposoudil její schopnost poskytnutý úvěr splácet, obchodní zástupci žalobce pouze chtěli vidět a doložit příjem a nabízeli půjčku až 70 000 Kč. Nezajímaly je žádné výdaje, jestli splácí jiné závazky či má nějaké exekuce, zda je systému Solus apod. Navíc žalované mělo být řečeno, že při předčasném splacení se nehradí nic navíc, žalovaná získala v rodině prostředky k předčasnému splacení, nicméně žalobce takto požadoval úhradu částky 65 517 Kč, což bylo pro žalovanou neakceptovatelné. Vzhledem k tomu, že zapůjčenou částku ve výši 20 000 Kč žalovaná uhradila, k tomu i něco navíc, navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.
3. Usnesením ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, bylo řízení co do částky jistiny 2 382 Kč
s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 2 382 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení, a v části 51,13% ročního úroku z částky 18 779,60 Kč za dobu od 28. 7. 2021 do zaplacení zastaveno, neboť v této části vzal žalobce žalobu podáním doručeným soudu dne 25. 5. 2022 zpět s ohledem na judikaturu soudů ohledně přiměřené výše smluvního úroku z poskytnutého úvěru, kdy požaduje úrok ve výši 35% ročně namísto 86,13% ročně.
4. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne datum, výpisem z účtu žalované za měsíc rok, hodnocením klienta předloženého žalobcem, pracovní smlouvou ze dne datum, doklady
o platbách na účet žalované ze dne datum, datum, datum, datum, oznámením o schválení úvěru ze dne datum, rozsudky soudu anonymizováno obec ze dne
datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí,
č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, rozsudkem soudu anonymizována dvě slova obec ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, potvrzení ÚP ČR ze dne datum, fakturou ze dne datum na úhradu nájmu bytu za měsíc rok, z těchto důkazů a tvrzení účastníků v části, ve které jsou nesporná, soud zjistil, že žalovaná měla dne datum uzavřít
s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši celkem
20 000 Kč, který byl žalované poskytnut převodem na účet dne datum. Úvěr měla žalovaná splácet v měsíčních splátkách po 1 489 Kč společně s úrokem ve výši 86,13% p.a., celkem měl žalobci uhradit částku 71 472 Kč. Žalovaná na splátky úvěru uhradila celkem částku 21 589 Kč. Z dokladů předložených spolu s žádostí o poskytnutí úvěru plyne, že žalovaná uvedla, že měsíčně vynakládá na bydlení částku 2 000 Kč, nemá jiné výdaje na splátky úvěrů, spoření či pojištění, k tomu doložila jen doklady o příjmech ze zaměstnání za dobu od období rok anonymizována dvě slova rok, pracovní smlouvu ze dne datum, podle které byla žalovaná zaměstnána jako prodavačka s hrubým měsíčním příjmem ve výši 14 900 Kč; žalobcem byla vyhodnocena jako klient s „ menším rizikem“. Z obsahu spisů název soudu provedených k důkazu pak soud zjistil, že ještě před poskytnutím úvěru od žalobce žalovaná uzavřela dne datum smlouvu
o úvěru se společností právnická osoba, na základě které jí byl prostřednictvím kreditní karty poskytnut úvěr vyčerpaný ve výši 20 000 Kč, který žalovaná řádně nehradila (rozsudek v této věci nabyl právní moci dne datum), se stejnou společností téhož dne uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaná rovněž řádně nehradila (rozsudek v této věci nabyl právní moci dne datum), a dále s touže společností uzavřela žalovaná dne
datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěrový rámec do 30 000 Kč, který žalovaná vyčerpala, ale řádně nevrátila (rozsudek v této věci nabyl právní moci dne datum). Z dokladů předloženého žalobkyní pak plyne, že v roce rok hradila za bydlení (jen čisté nájemné) částku 8 000 Kč měsíčně.
5. Podle ust. § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá,
že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ani jako případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k tomu, že žalovaná již žalobci uhradila částku 21 589 Kč. Samotnou smlouvu
o úvěru uzavřenou mezi účastníky soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou (v její žádosti o poskytnutí úvěru), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. V tomto směru nicméně žalobce dle názoru soudu úvěruschopnost žalované dostatečně neprověřil a tím i nevyhodnotil, neboť s ohledem na jejího příjmu, její již existující závazky, jak plynou ze skutkových zjištění výše uvedených, pokud by se reálně zajímal o skutečné výdaje spojené s bydlením, kdy částku
2 000 Kč měsíčně musel žalobce vyhodnotit jako nepřiměřeně nízkou a žádný doklad o těchto nákladech si od žalované nevyžádal, musel by žalobce dojít k závěru, že žalovaná není schopna hradit jakýkoli další závazek, a to zejména s přihlédnutím k jejím již existujícím závazkům, jakož i k výši měsíčního příjmu, který zdaleka nedosahoval průměrný hrubý měsíční příjem v roce předcházejícím 2019 - 34 125 Kč (dle https: // www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti 2019); u žalované se jednalo o hrubý měsíční příjem v částce okolo 14 900 Kč dle pracovní smlouvy. Při dodržování zásady odpovědného úvěrování by dle názoru soudu nemohl žalobce úvěr žalované poskytnout, neboť by u něj musely nastat důvodné pochybnosti
o schopnosti žalované úvěr splácet s ohledem na to, že dosahuje minimálního příjmu v poměru s průměrem v České republice a z tohoto příjmu je nucen již hradit další závazky a zajistit si životní potřeby. Lze rovněž pochybovat, že by žalobce řádně zjišťoval úvěrovou historii žalované v příslušných registrech, když v době uzavírání úvěrové smlouvy měla žalovaná více nesplacených úvěrů, které již byly předmětem soudního řízení a v některých případech již dlužné částky věřitelům soudem pravomocně přiznány; její negativní lustrace v těchto registrech je pak značně problematická. Za této situace bylo povinností žalované uhradit žalobci jen částku toho plnění, které od žalobce obdržela (tzn. částky 20 000 Kč), jako nároku na vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná ale již postupně splatila žalobci částku převyšující tento nárok (celkem 21 589 Kč), soud žalobu ve zbývající části po zohlednění části, ve které bylo řízení zastaveno, zamítnul.
10. Obiter dictum soud ponechává sdělení žalobce ze dne datum, ve které informoval žalovanou o výši dlužné částky v případě předčasného splacení, kterou stanovuje na částku 65 517 Kč dále specifikovanou jako dlužná jistina 19 762,10 Kč, dlužný úrok 2 831,91 Kč nesplacené další závazky 0,00 Kč, obsah tohoto sdělení se tak jeví pro žalovanou jako spotřebitele jako značně zmatečný.
11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 146 odst. 2, věta za středníkem o.s.ř., a přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení, které sestávají z nákladů za hotové výdaje spojené s podáním vyjádření k žalobce soudu a účastí u jednání ve výši celkem 600 Kč dle nařízení vlády č. 254/2015 Sb.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.