Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 292/2022-19
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 518 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 518 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 518 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 17. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 6. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 518 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené přepravní smlouvy dne 17. 7. 2019, neboť žalovaný dne 17. 7. 2019 ve 12:26 hodin cestoval linkou autobusu číslo přičemž se k výzvě pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný se dne 17. 7. 2019 přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to na lince autobusu číslo (přílohou zápisu o provedené přepravní kontrole). Na výzvu pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil (přílohou zápisu o provedené přepravní kontrole). Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku žalobkyně (předžalobní upomínkou s podacím archem).
Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní.
Soud věc po právní stránce posoudil podle § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“), ve spojení s § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu.
Ačkoliv se žalovaný dne 17. 7. 2019 přepravoval prostředky veřejné dopravy provozovanými žalobkyní, a to na lince autobusu číslo na výzvu pověřené osoby dle § 18a zákona o silniční dopravě se neprokázal platným jízdním dokladem, ačkoliv k tomu byl povinen dle § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný neprokázal platným dokladem a byl přepravován bez platné jízdenky, je považován za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem (§ 7 odst. 6 vyhlášky), a je tak povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení jízdného ve výši 18 Kč za přepravu dne 17. 7. 2019 dle platného tarifu anonymizováno podniku územní celek pro přepravu cestujících a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle platných Smluvních přepravních podmínek dopravce.
Jízdné a přirážka k jízdnému byly splatné do 30 dnů ode dne provedení přepravy, žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 14. 9. 2021, která byla žalovanému odeslána dne 5. 10. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, čímž se dostal dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po dni jeho splatnosti. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z paušální náhrady nákladů řízení advokátem nezastoupeného účastníka ve výši 200 Kč (100 Kč za každý ze dvou úkonů – předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.
Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.
Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízením exekuce.