Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 129/2022-52
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 40.054 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.425 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 16.425 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobce se v částce 15.322 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.315,18 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.946,67 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20.000 Kč od 30.11.2019 do 7.5.2020, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3.575 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, s 23,72% úrokem ročně z částky 20.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, v částce 8.307 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.633,72 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.223,33 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6.302,76 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s 23,72% úrokem ročně z částky 6.302,76 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovanému se náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16.425 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 16.425 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 15.322 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.315,18 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.946,67 Kč, s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 20.000 Kč od 30.11.2019 do 7.5.2020, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 3.575 Kč od 8.5.2020 do zaplacení, s 23,72% úrokem ročně z částky 20.000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, v částce 8.307 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.633,72 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.223,33 Kč, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 6.302,76 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, s 23,72% úrokem ročně z částky 6.302,76 Kč od 30.11.2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovanému se náhrada nákladů tohoto řízení nepřiznává.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 40.054 Kč s příslušenstvím, neboť dne 26.1.2017 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost právnická osoba s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, jakož i hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Ve smlouvě si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 522 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 609 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 8.3.2018. Na poskytnutý úvěr žalovaný zaplatil toliko 3.575 Kč. Dne 27.5.2016 uzavřel právní předchůdce žalobce, a to společnost právnická osoba s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky, za sjednanou dobu řádné trvání smlouvy ve výši 2.800 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, sjednanou ve smlouvě a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, jakož i za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč. Ve smlouvě si dále žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za niž se zavázal zaplatit předchůdci žalobce poplatek ve výši 522 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 58 týdenních splátek po 609 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 7.7.2017. Na poskytnutou pohledávku žalovaný uhradil celkem 27.015 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Dne 26.1.2017 byla sepsána karta zákazníka, žádost o zápůjčku, dle které představuje čistý měsíční příjem žalovaného částku 30.000 Kč a další příjmy 5.000 Kč. Zatímco měsíční výdaj ve výši 5.000 Kč na bydlení, 3.800 Kč na osobní výdaje a 2.436 Kč na splácení úvěru. Použitelný příjem tak byl právním předchůdcem žalobce shledán ve výši 23.764 Kč. Dne 26.1.2017 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo to mezi společností právnická osoba na straně jedné a žalovaným jako zákazníkem na straně druhé, kdy v duchu smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci též náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem, a to úrok ve výši 2.800 Kč, poplatek ve výši 4.000 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč a pojištění ve výši 522 Kč, tedy celkem částku 35.322 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek po 609 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 8.3.2018. Dne 27.5.2016 byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako zákazníkem smlouva o půjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a tento se zavázal zaplatit úvěrujícímu za poskytnutí peněžních prostředků rovněž poplatek ve výši 14.800 Kč sestávající se z poplatků za administrativní činnost ve výši 4.000 Kč, úroku ve výši 2.800 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000 Kč, jakož i pojištění ve výši 522 Kč, tedy celkem 35.322 Kč prostřednictvím 58 týdenních splátek po 609 Kč, při splatnosti poslední splátky dnem 7.7.2017. Podáním ze dne 29.11.2019 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce na žalobce. Podáním ze dne 30.4.2020 byl žalovaný vyzván k plnění se základním, skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, a to k úhradě celkové dlužné částky 59.762,62 Kč nejpozději do 7.5.2020.
4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.
5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
8. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 27.5.2016 uzavřena smlouva o půjčce číslo dne číslo smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ve smyslu ust. § 2390 a § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 40.000 Kč (20.000 Kč + 20.000 Kč).
14. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018, kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplňují tyto povinnosti, má též pro širší společnost, neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/18 či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené tedy dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky 16.425 Kč, která byla žalovanému prokazatelně poskytnuta. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci částku 16.425 Kč, neboť dle ust. § 2991 o.z. se žalovaný na úkor žalobce obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě i pokud jde o požadované příslušenství, kterými jsou jak kapitalizované tak i jdoucí úroky z prodlení, a to ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení a ve výši vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaný byl ve věci zcela pasivní, neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči němu z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.
16. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci pak soud ve zbývajících nárocích žalobu jako nedůvodnou zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a tyto nároky žalobce jsou z tohoto důvodu zcela neoprávněné. Pokud se týká samotných výpočtů, soud vycházel z podané žaloby, dle které na smlouvu o spotřebitelském úvěru žalovanému bylo poskytnuto 20.000 Kč a žalovaným dosud zaplaceno 3.575 Kč. Rozdíl mezi částkou poskytnutou a žalovaným zaplacenou, pak představuje 16.425 Kč. Ze smlouvy o půjčce bylo žalovanému poskytnuto rovněž 20.000 Kč, nicméně tento na poskytnutou půjčku uhradil celkem 27.015 Kč, z čehož vyplývá, že z tvz. smlouvy o půjčce žalovaný přeplatil žalobce částkou 7.015 Kč, z tohoto uplatněného nároku, tak soud žalobci ničeho nepřiznal. Rozdíl mezi původně požadovanou částkou a částkou soudem přiznanou (40.054 Kč - 16.425 Kč), jako nedůvodný zamítl.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný byl v tomto sporu částečně úspěšný a při vzniku a uplatnění účelně vynaložených nákladů řízení by tomuto příslušela poměrná část těchto jinak účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však žalovanému dosud žádnému náklady nevznikly, soud tak žádnému z účastníků ničeho nepřiznal.
18. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.