Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 193/2022-67
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 106 705 Kč s přísl.- úvěr,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 971 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky
19 670 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 94 641 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, částky 12 064,80 Kč, úroku ve výši 59,77 % p. a. z částky 79 572,10 Kč od datum do datum ve výši 3 054,48 Kč, úroku ve výši 11,75 % p. a. z částky 79 572,10 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 254 188 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 863 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 971 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 19 670 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 94 641 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 12 064,80 Kč, úroku ve výši 59,77 % p. a. z částky 79 572,10 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 054,48 Kč, úroku ve výši 11,75 % p. a. z částky 79 572,10 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 254 188 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 863 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 94 641 Kč s příslušenstvím a částky 12 064,80 Kč (celkem 106 705 Kč) s tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v měsíčních splátkách ve výši 5 029 Kč. Mezi smluvními stranami byla sjednána nominální úroková sazba 59,77 % p.a. z dlužné částky. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a byla ověřena i úvěrová historie žalované v databázích příjmení a nebankovním registru klientských informací. Žalovaný uhradil celkem 5 029 Kč. Mezi smluvními stranami byla sjednána pokuta celkem ve výši 998 Kč (2x 499 Kč) za každé prodlení s platbou splátky úvěru delší jak 30 dnů, tedy za prodlení s se splátkou úvěru číslo Náklady v souvislosti s prodlením činí celkem 400 Kč (2x 200 Kč). Jelikož byl žalovaný v prodlení se splátkami došlo bez dalšího k zesplatnění k datu datum, neboť žalovaný byl v prodlení od datum déle než 65 dnů. Žalovaný dluží na jistině částku 91 395,19 Kč (k datu zesplatnění činila jistina 79 572,10 Kč včetně úroku přirostlému ke dni zesplatnění 11 823,09 Kč). Podle čl. 6 smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyni vzniká právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky takto zesplatněného úvěru 91 395,10 Kč od datum, ke dni vyhotovení žaloby jde o pokutu ve výši 12 064,80 Kč a pokuty 998 Kč. Dále se žalobkyně domáhá náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované celkem 400 Kč, (2x 200 Kč) za každou splátku v prodlení více jak 15 dnů. Dále se žalobkyně domáhá úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 79 572,10 Kč od datum, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 59,77 % p.a. z částky z částky 79 572,10 Kč od datum do zaplacení maximálně do výše 254 188 Kč. Žalovaný i přes písemnou výzvu dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání u soudu se bez omluvy nedostavil, předvolání k jednání a žaloba mu byly doručeny řádně a včas na adresu trvalého pobytu uvedenou v informačním systému evidence obyvatel. Soud proto projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.
3. Z listiny nadepsané jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo o schválení úvěru, ověření údajů, dokladu o odeslání 1 Kč, dokladu o přijaté SMS, kopie občanského průkazu, z dodatku ke smlouvě a technickému popisu uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaný prostřednictvím komunikace na dálku, uzavřel s žalobkyní datum smlouvu, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr v částce 80 000 Kč vyplacením na jeho účet. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zabezpečené schránky žalovaného v klientské zóně na internetové adrese, do které měl povolen vstup výhradně žalovaný. Ověření totožnosti žalovaného vyplývá z technického popisu, podle kterého je klientovi zaslán e-mail s dokumenty vztahující se k uzavírané smlouvě (návrh smlouvy, předsmluvní formulář, informace o dalším postupu). Tyto dokumenty jsou zároveň klientovi doručeny do osobní schránky klienta v klientské zóně. Systém vygeneruje jedinečný označení kódu kód, číslo bankovního účtu klienta. Z dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho účet zaslána částka 1 Kč pro kontrolu označení kódu kódu, kdy tento kód = variabilní symbol platby. Tento označení kódu kód slouží jako podpisový kód. Dokladem o přijaté SMS má soud za prokázáno, že žalovaný dne datum z telefonního čísla odeslal SMS„ Souhlasím celé jméno žalovaného a kód uvedený jako VS platby. Tímto byl návrh smlouvy podepsán. Žalovaný zadal svou e-mailovou adresu email. Po zadání do systému zaslala žalobkyně žalovanému ověřovací e-mail technického popisu a specifický kód pro ověření e-mailové adresy, který žalovaný zadal do systému žalobkyně a tím ověřil svoji e-mailovou adresu. Obdobně bylo ověřeno také telefonní číslo žalovaného zadáním specifického kódu. Žalovaný do systému v zabezpečené schránce v klientské zóně, do které měl přístup pouze žalovaný, zadal do systému další údaje k prokázání totožnosti a schopnosti úvěr splácet. Žalovaný nahrál do systému svůj občanský průkaz, jehož kopie žalobkyně k důkazu předložila a předložil také výpisy z bankovního účtu u právnická osoba Z těchto výpisů má soud za prokázáno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, který je uveden na bankovním výpise s číslem účtu bankovní účet. Na tento účet byla také žalobkyní vyplacena částka 80 000 Kč, jak bylo prokázáno zprávou této banky. Smlouvou o úvěru se žalovaný jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru, celkem 211 824 Kč podle smlouvy v 48 měsíčních splátkách ve výši 5 029 Kč (včetně pojištění) splatných nejpozději 24. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba činí 59,77 % a je dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba, RPSN 132,84 %. Poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 254 188,80 Kč. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání činí smluvní pokuta za prodlení s úhradou 499 Kč za každou splátku v případě prodlení o více než 30dnů max. 2 999 Kč za každý rok. Podle čl. 6 má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Výše nákladů u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení 15 dnů činí 200 Kč. Podle čl. 6 jestliže se klienti ocitli v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění úvěru a k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina a běžné úroky zahrnuté do těchto splátek. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.5 smlouvy pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí dlužníci novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně je oprávněna požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé částky nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Listina je žalovaným podepsána jedinečným kódem dne datum a ze strany žalobkyně byla akceptována dne datum, o čemž byl žalovaný informován oznámením o schválení úvěru. Dne datum se žalovaný přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry a zavázal se poskytovateli po dobu trvání pojištění hradit měsíčně úhradu 616 Kč, jak bylo zjištěno z přihlášky a přílohy smlouvy o úvěru.
4. Dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum, výpisem z účtu a zprávou právnická osoba bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 80 000 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě určený k výplatě úvěru, jedná se o účet žalovaného a platba od žalobkyně mu byla připsána dne datum. Výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, datum žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek číslo splatných dne datum, datum, datum, a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Odeslání těchto výzev žalovanému přes poučení soudu neprokázala. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil na úvěr pouze jednu splátku 5 029 Kč.
5. Oznámením o zesplatnění úvěru doručeným žalovanému podle dodejky dne datum byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě nesplacené části úvěru. Předžalobní výzvou ze dne datum odeslanou žalovanému poštou stejného dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě vzniklého dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 94 601 Kč okamžitě, nejpozději do 15ti dnů od odeslání a oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Poštovním podacím archem má soud za prokázáno, že výzva byla odeslaná žalovanému na jeho adresu dne datum.
6. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil z dokladu nazvaného„ hodnocení klienta“ k předmětné smlouvě o úvěru, výpisy z registru příjmení a NRKI, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, prohlášením klienta, oznámením o provedení příkazu k úhradě, že žalobkyně provedla lustraci klienta týkající se případného insolvenčního řízení a lustraci žalovaného v registru příjmení a v nebankovním registru klientských informací (NRKI). Podle posledně uvedeného výpisu z NRKI činilo skóre žalovaného 327 bodů odpovídající kategorii II., znamenající vyšší body do interní označení Card a„ nižší riziko, lepší segment klientů“. Podle registru příjmení neměl žalovaný k datum záznam v registru. Žalobkyně provedla hodnocení klienta podle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 000 Kč, k tomu předložila žalobkyně oznámením o provedení příkazu k úhradě podle kterých byla datum a datum poukázána výplata ve výši 29 910 Kč a 24 516 Kč od název zaměstnavatele a.s, na účet žalovaného. Výdaje žalovaného byly v hodnotícím formuláři uvedeny částkou 3 860 Kč s poznámkou„ životní minimum,“ u druhé osoby v domácnosti byla uvedena nula, žalovaný uvedl, že je rozvedený, počet dětí není uveden, výše vyživovací povinnosti není uvedena. Na spoření byla ve formuláři uvedena nula, ostatní výdaje (jako doprava, kurzy a záliby) 100 Kč. Žalovaný mezi svými výdaji neuvedl jiné splátky, zápůjčky. Dalšími výdaji měla být jen částka 2 603 Kč na bydlení (nájemné, inkaso), forma bydlení„ u rodičů“. Jiné výdaje uvedeny nebyly. V části formuláře - analýza celkové schopnosti splácet jsou uvedeny příjmy 25 000 Kč, celkové výdaje 6 463 Kč, volné zdroje 17 537 Kč Pracovní smlouva nebyla doložena.
7. Na základě provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum dohodla s žalovaným na poskytnutí peněžních prostředků ve výši 80 000 Kč a tuto částku žalovanému stejného dne poukázala na jeho účet u právnická osoba (viz odst. 4). Žalovaný uhradil na úvěr pouze jednu splátku ve výši 5 029 Kč. Před poskytnutím peněžních prostředků se žalobkyně zabývala osobními a majetkovými poměry žalovaného, přičemž příjmovou stránku žalovaného ověřila pouze prostřednictvím oznámení o provedení příkazu k úhradě (viz odst. 6). V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků jakkoliv ověřovala výdajovou stránku žalovaného, tedy jeho pravidelné měsíční výdaje, zejm. o nákladech na bydlení.
8. Podle statistiky ČNB https: // webová adresa činí úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu (UK3) za číslo 9,83 %, úrokové sazby kontokorenty (UK 20) 15,48 %, úrokové sazby kreditní karty 23,76 %.
9. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci č.j. číslo jednací bylo zjištěno ohledně spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč na dobu 60 měsíců sjednaného v místě poskytnutí úvěru žalobkyní krajský soud zjistil:
-) ze sdělení právnická osoba ze dne datum, že uvedená banka poskytovala
uvedený typ úvěru za úrokové sazby v rozmezí 5,9 % až 18,6 % ročně,
-) ze sdělení právnická osoba ze dne datum, že banka poskytovala uvedený typ
úvěru za úrokovou sazbu 8,94 % ročně,
-) ze sdělení právnická osoba ze dne datum, že banka poskytovala uvedený typ
úvěru za úrokovou sazbu 13,4 % ročně,
-) ze sdělení právnická osoba ze dne datum, že banka poskytovala uvedený typ úvěru za
úrokovou sazbu 6,9 % až 15,9 % ročně a
-) ze sdělení právnická osoba ze dne datum, že banka poskytovala uvedený typ úvěru za
úrokovou sazbu 8,1 % až 11,9 % ročně (v případě převedení platebního styku do banky
6,7 % ročně).
10. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posoudil vztahy účastníků podle následujících ustanovení. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 o. z.) byla žalujícím poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla poskytovatelem posouzena řádně. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy třeba posoudit jako rozpornou s dobými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, dostupný z webová adresa). Zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Nejvyšší soud uzavřel, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, dostupný z webová adresa). Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
17. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá ZosÚ řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem vykázat pouze takové výdaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Žalovaný sice předložil doklady, z nichž vyplývá, že žalovaný měl mít příjmy sice kolem 25 000 Kč, musel však mít i vyšší než uváděné výdaje, mimo jiné i na dopravu do zaměstnání. Výdaje žalovaného nebyly nijak prověřovány, uváděno bylo pouze životní minimum, údajné bydlení u rodičů nebylo ověřeno, včetně výše nákladů 2 603 Kč, které obvyklým výdajům na bydlení zjevně neodpovídají. Rovněž pokud se týká ostatních výdajů ve výši 0 Kč lze o nulové výši výdajů u zaměstnaného člověka důvodně pochybovat, zvláště pokud žalobkyně nijak nezohlednila výdaje žalovaného na dopravu do zaměstnání ani počet a výši vyživovacích povinností. Žalobkyně spoléhala na prohlášení klienta a nevyžádala si k tomu žádné doklady. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele (žalovaného).
18. I v případě, kdyby soud nedospěl k výše uvedenému závěru, je navíc smlouva o úvěru neplatná pro rozpor s dobrými mravy vzhledem ke sjednané výši úrokové sazby 59,77 % p.a. podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Sjednaná výše úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se sice váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa).
19. Podle statistiky ČNB činila výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů poskytnutých bankami v České republice v době uzavření smlouvy maximálně 9,83 %, výše úvěrů u kontokorentu pak 15,48 %. Nejvyšší roční úroková sazba poskytovaná bankami u spotřebitelských úvěrů se u bankovních ústavů u stejného typu úvěru činila 18,6 % ročně a tuto sazbu lze považovat za obvyklou. Ve smlouvě o úvěru sjednaná sazba 59,77 % pak představuje více jak 3 násobek takto zjištěné úrokové sazby. Za situace, kdy podle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru po dobu 48 měsíců žalobkyni díky sjednané sazbě úroků vrátit téměř trojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroku považovat za rozpornou s dobrými mravy a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, proto je soud povinen přihlédnout k takové neplatnosti podle ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu. Z rozhodovací činnosti je pak soudu známo, že sjednávání vysokých úroků je u žalobkyně běžnou praxí, pak je závěr soudu o nepřiměřeném úroku, který je v rozporu s dobrými mravy zcela na místě.
20. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat podle ustanovení § 87 ZosÚ a žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě byl žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, žalovaný již uhradil částku 5 029 Kč, jak v řízení vyšlo najevo, a žalovaný ohledně jiné úhrady neuvedl soudu žádné skutečnosti a z provedených důkazů soud jiné zjištění neučinil. Zůstává tedy nesplněný dluh na jistině úvěru ve výši 74 971 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Soud proto žalobě v této části vyhověl.
21. Pokud jde o splatnost jistiny, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
22. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto zatím nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.
23. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl (výrok II.). Nároky žalobkyně na úrok, smluvní pokuty a různé poplatky sjednané absolutně neplatnou smlouvou apod. jsou nedůvodné a nelze je úspěšně uplatnit, soud proto ve zbytku žalobu zamítl.
24. O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a když žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 70,26 % neúspěšná v rozsahu 29,74 %, náleží jí náhrada nákladů řízení v rozsahu 40,52 % Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 5 336 Kč a odměnou advokátky žalobkyně určené z tarifní hodnoty projednávané věci 106 705 Kč podle § 8, § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., která činí 16 140 Kč (3 x 5 380 Kč) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání) podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky. Dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna za další účast u jednání, další podání ve věci ani cestovné k jednání datum žalobkyni nebyla přiznána, neboť první jednání ve věci bylo odročeno na žádost zástupkyně žalobkyně, která požádala o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a předložení důkazů. Tyto náklady nebyly účelně vynaloženy a žalovaný jejich vznik nezavinil. Dále náleží zástupkyni žalobkyně náhrada za ztrátu času k jednání dne datum ve výši 100 Kč za každou započatou půl hodinu podle § 14 odst. 1, 3 a.t., a to za cestu z obec do obec a zpět (58 km) celkem 3 půlhodiny. Dále cestovné osobním vozem BMW, celkem 57,40 km, při průměrné spotřebě 8,5 l číslo km, při ceně paliva 44,50 Kč, podle vyhlášky 511/2021 Sb. ve výši 492 Kč. Vše zvýšené o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 17340 3 641,40 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 26 809,40 Kč, z toho 40,52 % činí po zaokrouhlení 10 863 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.