Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 124/2022-51
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 99 853,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 496,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 496,66 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 99 356,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 587 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 998 Kč na účet číslo VS: 1111012422, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 496,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 496,66 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 99 356,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45 587 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 998 Kč na účet [číslo] VS: 1111012422, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 99 853,29 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 46 083,66 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 24. 7. 2015 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalovanému dne 28. 7. 2015 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku v souhrnné výši 75 587 Kč sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 30 000 Kč, obchodní úrok ve výši 45 587 Kč, a to formou 30 měsíčních splátek po 2 520 Kč při splatnosti první splátky ke dni 19. 8. 2015. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, pročež tak žalobkyně v souladu s čl. 13 obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, resp. čl. 11 smlouvy o zápůjčce neuhrazenou dlužnou jistinu ve výši 27 870 Kč zesplatnila ke dni 18. 4. 2016, přičemž do zesplatnění bylo uhrazeno 2 130 Kč na jistině a 12 990 Kč na obchodních úrocích. Po zesplatnění žalovaný uhradil celkem částku ve výši 14 383,34 Kč a na jistině zbývá doplatit 13 486,66 Kč Vedle této jistiny pak žalovaný doposud dluží žalobkyni na neuhrazených obchodnících úrocích za dobu do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po zesplatnění, částku 32 597 Kč. S ohledem na to, že žalovaný nehradil své závazky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce řádně a včas, požaduje žalobkyně úhradu i zákonného úroku z prodlení, který za dobu do zesplatnění kapitalizovala ve výši 102,82 Kč a za dobu od zesplatnění do 22. 2. 2022 kapitalizovala na částku 8 666,81 Kč a celkem na úrocích zbývá uhradit 8 769,63 Kč. Podle článku 13.3 obchodních podmínek ve spojení s ustanovením článku 9 smlouvy o zápůjčce žalobkyně dále uplatnila vůči žalovanému i nárok smluvní pokutu z důvodu prodlení se splácením ve výši 18 270 Kč a dále smluvní pokutu za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou kapitalizovala za dobu do 22. 2. 2022 na částku 26 730 Kč. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila dne 1. 6. 2022 svá tvrzení ve vztahu k tomu, jakým způsobem při uzavírání smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání úvěrové smlouvy, přitom uvedla, že tuto schopnost ověřila jednak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, jednak posouzením údajů uvedených samotným žalovaným, kdy předložil výpis z účtu, jakož i doložil formulář příjmů a výdajů, výplatní pásky a pracovní smlouvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 24. 6. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 11. 7. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu.
4. K ústnímu jednání nařízenému na 7. 10. 2022 se dostavila jen žalobkyně, která navrhovala vyhovět žalobě v plném rozsahu, přičemž i přes poučení soudu k prokázání úvěruschopnosti neuvedla žádná další skutková tvrzení ani neoznačila důkazy, neboť vše již bylo tvrzeno a soudu předloženo v doplněném vyjádření žalobkyně ze dne 1. 6. 2022.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin označených jako smlouva o půjčce číslo ze dne 24. 7. 2015, rámcová smlouva o poskytování půjček na dálku ze dne 24. 7. 2015, standardní informace o spotřebitelském úvěru, vyčíslení pohledávky ke dni 22. 2. 2022 (vč. splátkového kalendáře), přehled exekucí a výpis z insolvenčního rejstříku a občanského průkazu žalovaného včetně ověření v evidenci neplatných dokladů, je v řízení prokázáno, že dne 24. 7. 2015 žalovaný uzavřel pod číslo s žalobkyní písemnou dohodu, na podkladě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a tento se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 75 587 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 45 587 jako náklady na půjčku, a to formou 30 měsíčních splátek po 2 520 Kč při splatnosti první splátky ke dni 19. 8. 2015. Strany si přímo ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím kurýra vyplývá, že žalobkyně při uzavírání smlouvy zjišťovala, že žalovaný není v exekuci, insolvenci a že má platný občanský průkaz.
6. Výplatní páskou žalovaného za červen 2015, jakož i výpisem příjmů z běžného účtu žalovaného za měsíce 04-06 2015, výpisem z běžného účtu žalovaného za měsíce červen a červenec 2015 a pracovní smlouvou ze dne 1. 8. 2011 včetně dodatku č. 1-3, je dále prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba anonymizováno na pozici profese anonymizováno s pracovní smlouvou na dobu neurčitou a pobíral jako zaměstnanec mzdu v průměrné výši 17 908 Kč (za období 3-6/ 2015), která mu byla poukazována na jeho bankovní účet, z tohoto účtu hradil běžné nákupy a jiné úvěry (nejméně u právnická osoba anonymizováno příjmení) a vybíral hotovost kartou, přičemž výpisy z účtu za období 6-7/ 2015 se nacházejí v mínusových hodnotách. Z čehož vyplývá, že výdaje žalovaného (aniž by bylo zjišťováno, kolik platí nájem, výdaje domácnosti, atd.) byly ve shodné výši jako jeho příjmy, resp. výdaje byly vyšší než příjmy.
7. Výpisem z účtu žalobkyně ze dne 28. 7. 2015, je v řízení prokázáno, že žalobkyně dne 28. 7. 2015 poukázala na účet vedený na jméno žalovaného částku 30 000 Kč s poznámkou„ výplata částky půjčky dle smlouvy číslo“
8. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 1. 2022 vč. podacího lístku z téhož dne bylo dále v řízení prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 96 814,66 Kč nejpozději do 21. 2. 2022 s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě, přičemž upomínka byla odeslána 31. 1. 2022.
9. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Důkazy shora provedené a popsané soud vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, vyjma návrhu smlouvy o půjčce ze dne 23. 7. 2015, když žalobkyně na tomto návrhu netrvala.
10. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že písemnou dohodou uzavřenou pod číslo se měli dne 24. 7. 2015 žalovaný s žalobkyní dohodnout na tom, že žalobkyně žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný žalobkyni tuto částku vrátí společně s úroky a náklady na půjčku a zaplatí jí tak celkem částku 75 587 Kč, z toho 30 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 45 587 Kč jako náklady na půjčku vč. úroků, a to formou 30 měsíčních splátek po 2 520 Kč při splatnosti první splátky ke dni 19. 8. 2015. Předmětné peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč byly žalobkyní převedeny na bankovní účet žalovaného dne 28. 7. 2015. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet jednak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, jednak posouzením příjmů žalovaného, které byly doloženy jeho výplatní páskou a výpisem z bankovního účtu, z nichž vyplývalo, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem ve výši 17 908 Kč, výdaje žalovaného nebyly zkoumány, z výpisu z účtu vyplývá toliko, že žalovaný nebyl ze svých příjmů schopen cokoli ušetřit, respektive byl každý měsíc v mínusových hodnotách. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky vyhotovené a odeslané dne 31. 1. 2022. Žalovaný dosud vrátil žalobkyni částku 29 503,34 Kč.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale žalobkyně si měla rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Žalobkyně byla povinna postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006). V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že při zkoumání příjmů žalovaného vycházela vlastně toliko z výpisu z běžného účtu, resp. z výplatní pásky za období březen až červen 2015, přičemž dospěla k průměrné čisté měsíční mzdě žalovaného ve výši 17 908 Kč, výdaje žalovaného nebyly zkoumány, z výpisu z účtu vyplývá toliko, že žalovaný nebyl ze svých příjmů schopen cokoli ušetřit, respektive byl každý měsíc v mínusových hodnotách. Žalobkyně nezkoumala ani skutečnost, zda žalovaný žije s někým ve společné domácnosti a zda je tento výdělečně činný a jaká je výše jeho příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného, apod. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalovaného s odhadovanými měsíčními výdaji (dle výpisu účtu žalovaného) je nutno konstatovat, že žalovaný není schopen splácet jakýkoli úvěr. Z těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 24. 7. 2015 neplatná.
18. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy ze dne 24. 7. 2015 žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 29 503,34 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 496,66 Kč. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného prokazatelně k vrácení poskytnuté částky až doručením předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2022, která byla žalovanému doručována téhož dne prostřednictvím České pošty se lhůtou k vrácení nejpozději do 21. 2. 2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 496,66 Kč dne 22. 2. 2022 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 8,05 % ročně od žalobou požadovaného data 23. 2. 2022 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala ani za dřívější dobu, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
19. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
20. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 496,66 Kč spolu s příslušenstvím, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 99 356,63 Kč spolu s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
21. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 99 853,29 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 3 995 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 998 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.