Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

217 C 161/2022-60

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 61 991,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 989 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 898 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 60 931,72 Kč, dále co do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 59 822,14 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení z částky 51 002,25 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 620 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 989 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 898 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 60 931,72 Kč, dále co do úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 59 822,14 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení z částky 51 002,25 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 620 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 61991,25 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 59 822,14 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, poplatků za pojištění ve výši 673,11 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč) se smluvním úrokem a úrokem z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 4. 2018 uzavřena úvěrová smlouva číslo v rámci které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr číslo s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu se smluvním úrokem a sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky splatnými vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce. Žalovaný celkem úvěr čerpal ve výši 87 900 Kč, celkem na úvěr zaplatil částku 76 911 Kč. Z důvodu porušení povinnosti úvěr řádně splácet, žalobkyně úvěr ke dni 16. 5. 2022 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení zesplatněného úvěru. Žalovaný však ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dne 22. 11. 2022 bylo ve věci podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) ve věci jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila, žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.

3. Z doplňujícího vyjádření žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně šetřila úvěruschopnost žalovaného. Dne 29. 5. 2019 provedl žalovaný aktivaci úvěrové karty telefonickým hovorem, během kterého si navýšil úvěr na 60 000 Kč, touto formou byla dle žalobkyně smlouva o kontokorentním úvěru uzavřena již přímo na úvěrový limit 60 000 Kč. Dle žalobkyně o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s úvěrovým limitem ve výši 60 000 Kč svědčí také skutečnost, kdy žalovaný po dobu dva a půl roku úvěr řádně splácel, takže následné nesplácení nemohlo být zapříčiněno nedostatečným prověřením úvěruschopnosti.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně a její oprávnění poskytovat spotřebitelské úvěry. Z prohlášení žalobkyně nazvaného potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 15. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ve dnech 9. 4. 2018 až 12. 4. 2018 lustrovala žalovaného s negativním výsledkem v registrech exekucí, dlužníků nebankovních institucí, ověřovala jeho totožnost a lustrovala jej v registru interních dlužníků (SOLUS, Ministerstvo vnitra ČR, centrální evidence exekucí, NRKI, japonská půjčka), od žalovaného obdržela informace, je žije ve společné domácnosti s družkou, v nájemním bytě, je bezdětný, je zaměstnán s příjmem 18 000 Kč, příjem partnera činí 22 000 Kč, splátky jiným společnostem dosahují 20 000 Kč. Jak soud zjistil ze smlouvy o úvěru, žalovaný byl zaměstnán na obec poště s.p. s příjmem ve výši 18 000 Kč, při uzavření smlouvy sdělil příjem partnerky ve výši 19 000 Kč. Z interního záznamu žalobkyně nazvaného úvěrová karta bylo ve spojení s vyjádřením žalobkyně o telefonickém dotazování žalovaného zjištěno, že žalobkyně ke dni 29. 5. 2019 telefonickým dotazem na žalovaného a lustrací žalovaného ve veřejně přístupných registrech zjistila, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 18 000 Kč, partnerka dosahuje příjmu ve výši 22 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost uváděné žalovaným dosáhly 20 000 Kč, na schvalovaný úvěr žalovaný měsíčně bude hradit 2 400 Kč. Při posouzení výdajové stránky rozpočtu žalovaného žalobkyně vyšla z životního minima 3 140 Kč, dále zohlednila splátky jiným společnostem ve výši 203 Kč měsíčně, splátky na jiné úvěry u žalobkyně ve výši 3 661 Kč a splátku poskytovaného úvěru ve výši ve výši 2 400 Kč. Z dalšího interního dokumentu žalobkyně – úvěrové zprávy bylo shledáno, že k dubnu 2019 měl žalovaný u žalobkyně dluh z osobního úvěru sjednaného 12. 4. 2018 ve výši 75 040 Kč s měsíční splátkou 1 301 Kč, dluh ve výši 10 134 Kč z přečerpaného kontokorentního úvěru ve výši 10 000 Kč sjednaného 14. 8. 2007, dále dluh ve výši 24 064 Kč z úvěru čerpaného prostřednictvím kreditní karty ze smlouvy ze dne 21. 8. 2015 a dluh ve výši 4 779 Kč z kreditní splátkové karty ze smlouvy uzavřené dne 18. 12. 2014. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 12. 4. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní, bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit spolu se smluveným úrokem ve výši 19,89 % ročně, celkem tedy 86 040 Kč, v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 301 Kč. Součástí y, v níž je obsažena tato smlouva byl také návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč, s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 % ročně, poplatkem za výběr z automatu ve výši 59 Kč, poplatkem za vedení účtu ve výši 59 Kč měsíčně, pojištěním v měsíční výši 29 Kč a 69 Kč, kdy návrh bude akceptován aktivací předané úvěrové karty. Z vyjádření žalobkyně, jako i výpisem z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný kartu aktivoval prvotním čerpáním dne 29. 5. 2019 a celkem tak prostřednictvím karty čerpal částku 87 900 Kč, přičemž z důvodu smlouvy o úvěru zaplatil částku 76 911 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 16. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem dokládajícím odeslání výzvy na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru dne 17. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 68 077,76 Kč jako zesplatněného úvěru. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2022 byla doložena výzva žalovanému k zaplacení dluhu s upozorněním na jinak soudní vymáhání. Poštovní podací arch dokládá doručení předžalobní upomínky do dispozice žalovaného.

5. Podle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle . , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

7. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle

§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Z důvodové zprávy k  , o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ z.s.u.“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k  zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…

11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US číslo ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením . zákona číslo obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C číslo CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

12. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13. podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.

13. Z rozsudku SDEU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.

14. V souzeném případě po zhodnocení shora provedeného dokazování z vyjádření žalobkyně a interního dokumentu žalobkyně soud prokázal, že příjmy a výdaje žalovaného byly před poskytnutím úvěru šetřeny dotazníkovým způsobem s neověřenou informací o příjmu domácnosti žalovaného ve výši 40 000 Kč a vůbec nezjišťovanými reálnými výdaji na bydlení v nájemním bytě. Z interních dokumentů žalobkyně soud dále prokázal, že k platební morálce žalovaného žalobkyně lustrací žalovaného ve veřejně přístupných registrech zjistila, že nemá vymáhané dluhy po splatnosti a dále, že ve dvou závazcích sjednaných se žalobkyní porušil smluvní povinnosti, když na úvěr čerpaný ve výši 50 000 Kč ze smlouvy z 12. 4. 2018 za rok dlužil částku 75 040 Kč a kontokorent na 10 000 Kč přečerpal o 314 Kč, celkem dlužil v době poskytnutí úvěru na 60 000 Kč jen žalobkyni částku 114 197 Kč s uváděnými splátkami ve výši 3 661 Kč. Za tohoto prokázaného stavu soud uzavřel, že žalobkyně řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru neposuzovala, neboť neověřila např. výplatnicemi příjmovou stránku rozpočtu žalovaného, vůbec se nezaobírala reálnými výdaji domácnosti žalovaného, v tomto směru kalkulovaná částka zákonného životního minima je ve vztahu k obvyklým nákladům na bydlení v nájemním bytě naprosto podhodnocená. Jestliže sám žalovaný měl pravidelné výdaje domácnosti pro dvě osoby v nájemním bydlení odhadnout na 20 000 Kč tak, k tomuto si žalobkyně – minimálně k ověření výše nákladů bydlení, žádný doklad nenechala předložit, resp. soudu žádný důkaz neoznačila, a to vše za skutkové situace, kdy jí z vlastních interních dokladů muselo být zřejmé, že žalovaný má aktuálně problém se splácením předchozího úvěru na 50 000 Kč, když dluh z něho se vyšplhal na 75 040 Kč za cca jeden rok. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. , odst. 3 v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně splnila povinnost dle zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení a zejména zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s  z moci úřední.

15. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpis z úvěrového účtu prokazuje, že žalovaný čerpal od žalobkyně částku ve výši 87 900 Kč a vrátil jí částku 76 911 Kč, dostalo se žalovanému na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši 10 089 Kč. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni shora vyčíslené bezdůvodné obohacení.

16. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. o.z. ve spojení s  o.z. a , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Výzva ke splacení dluhu ze dne 16. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem, prokazují, že žalovaný byla vyzván k zaplacení dluhu do 30. 5. 2022 (do 14 dnů od sepsání výzvy dne 16. 5. 2022), výzva se dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetího dne po odeslání 17. 5. 2022. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné od 31. 5. 2022.

17. Co do částky 60 931,72 Kč z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru a co do zbytku úroku z prodlení pro absenci prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , za stavu, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

19. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci nařízení exekuce, nebo soudního výkonu rozhodnutí.

Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudně vymáhán.