Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 436/2022-28
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 47 647,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 498,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 498,40 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky ve výši 42 148,85 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 558,94 Kč, úrokem z úvěru ve výši 22,68 % ročně z částky 47 647,25 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 47 647,25 Kč od 1. 5. 2022 do 10. 6. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 42 148,85 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 498,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 498,40 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení. II. Žaloba se co do částky ve výši 42 148,85 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 558,94 Kč, úrokem z úvěru ve výši 22,68 % ročně z částky 47 647,25 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 47 647,25 Kč od 1. 5. 2022 do 10. 6. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 42 148,85 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení částečně zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 16. 8. 2022 a doplněným podáním ze dne 3. 11. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 47 647,25 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným na základě žádosti o úvěr ze dne 1. 2. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč a současně žalovanému zřídila a otevřela účet číslo. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 105 361,40 Kč, z toho 14 614 Kč činilo specifické čerpání dle čl. IV smlouvy a 90 747,40 Kč na revolvingový úvěr s úvěrovou kartou dle čl. III smlouvy. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a právní předchůdkyně žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 30. 4. 2022. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku ve výši 99 863 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2022. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 47 647,25 Kč spolu se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně na základě informací získaných od žalovaného (příjem žalovaného ve výši 12 074 Kč, příjem domácnosti ve výši 26 074 Kč a výdaje ve výši 4 000 Kč) a na základě nahlédnutí do databází příjmení, BRKI, NRKI.
3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
4. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
6. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 1. 2. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna nabízet a poskytovat žalovanému bankovní produkty a služby v rozsahu dle aktuální nabídky.
7. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo k pojištění pro revolvingový úvěr z 1. 2. 2018 a dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 2. 2. 2022 bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem ve výši 45 000 Kč. Žalovaný požádal o specifické čerpání za účelem úhrady prodejní ceny zboží ve výši 14 614 Kč, kdy tuto měl splatit v 11 měsíčních splátkách ve výši 1 461 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo právní předchůdkyně žalobkyně na odstoupení od smlouvy s okamžitým zesplatněním úvěru. V případě nesplácení úvěru žalovaným bylo sjednáno právo právní předchůdkyně po žalovaném požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, zákonný úrok z prodlení z částky splatného závazku a poplatek za odeslání upomínky. Žalovaný se přihlásil k pojištění pro revolvingový úvěr anonymizováno s měsíční úhradou ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru.
8. Nedílnou součástí smlouvy byl Sazebník pro úvěry, Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, z nichž soud naznal bližší úpravu práv a povinností žalovaného a právní předchůdkyně žalobkyně.
9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky při standardních podmínkách splácení vrátit spolu s úrokem v pohyblivé roční výši 22,68 %, a to pravidelnými měsíčními splátkami vždy ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 51 546 Kč. U specifických podmínek splácení se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem v pevné roční výši 19,42 %, a to 11. měsíčními splátkami vždy ve výši 1 461 Kč, přičemž se zavázal uhradit na specifické čerpání celkem 16 071 Kč. Všechny splátky byly splatné vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci.
10. Z tabulky Číslo úvěru: číslo bylo zjištěno, že žalovaný na revolvingový úvěr uhradil již 99 863 Kč.
11. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 3. 2022 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 30. 4. 2022 za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 53 207 Kč.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 5. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaný o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 23. 5. 2022, o čemž svědčí poštovní podací arch.
13. Dle výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 5. 2022 včetně poštovního podacího archu byl žalovaný vyzván ve smyslu § 142a o. s. ř. k úhradě dlužné částky ve výši 62 588,94 Kč.
14. Z žádosti o revolvingový úvěr vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného. Žalovaný uvedl, že je ubytován zaměstnavatelem, je ženatý a má jednu vyživovací povinnost. Dále uvedl, že je zaměstnán u příjmení jméno a jeho čistý příjem činí 12 074 Kč, celkový příjem domácnosti činí 26 074 Kč, náklady na bydlení činí 4 000 Kč a jiné závazky nemá. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala před poskytnutím úvěru informace od žalovaného a tyto následně hodnotila individuálně a porovnávala jeho příjmy a výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v databázích jako je příjmení, NRKI, BRKI.
15. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
16. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
20. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
21. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
23. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
25. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
26. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
28. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
29. Žalobkyně byla usnesením nadepsaného soudu č. j. 7 C 436/2022-15 ze dne 26. 10. 2022 vyzvána k doplnění tvrzení, že smlouva o úvěru byla sjednána platně, resp. že právní předchůdkyně žalobkyně splnila své povinnosti dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
30. Podáním ze dne 3. 11. 2022 žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně postupovala při posuzování schopností žalovaného poskytnutý úvěr splácet zcela v souladu se zákonnými podmínkami, když se nespokojila s informacemi poskytnutými žalovaným, ale vyhledávala informace v jí dostupných databázích.
31. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
32. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
33. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
34. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila příjmy ani výdaje žalovaného. Z žaloby ani z jejího doplnění soudu nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jakkoli jinak než jen prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných databázích. Žalovaný tvrdil, že čistý příjem domácnosti činí 26 074 Kč, žalobkyně jej však neověřila na základě např. výplatních pásek či výpisů z účtu, stejně tak trvání pracovního poměru žalovaného zůstalo neověřeno. Žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že jeho měsíční výdaje na ubytování činí 4 000 Kč, žalobkyně však nepředložila žádnou listinu, která by tuto výši dokládala. Výše ostatních výdajů, včetně nákladů na vyživovanou osobu, zůstala zcela opomenuta. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nemohla dostatečně posoudit schopnost žalovaného sjednaný úvěr řádně splácet, když neznala jeho finanční situaci a rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji. Z tohoto důvodu je smlouva o revolvingovém úvěru neplatná.
35. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše) .
36. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 5 498,40 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalovanému poskytla (105 361,40 Kč), a částkou, kterou žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni vrátil (99 863 Kč).
37. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o revolvingovém úvěru mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, které mu byla právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 31. 5. 2022, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (5 498,40 Kč) od 11. 6. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty sedmi dní od doručení předžalobní výzvy žalovanému (ust. § 1958 odst. 2 o. z.), když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně (3. 6. 2022).
38. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků, poplatků a pojištění, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 42 148,85 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 5 558,94 Kč, úrokem z úvěru ve výši 22,68 % ročně z částky 47 647,25 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 47 647,25 Kč od 1. 5. 2022 do 10. 6. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 42 148,85 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení částečně zamítnout.
39. Dle poměru úspěchu ve věci by tak měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však v tomto řízení - podle obsahu spisu - žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.