Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 89/2022-58

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci

žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 35 925 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.500 Kč za dobu od 13.7.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 1.500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.993,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.000 Kč od 15.6.2021 do 12.7.2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.500 Kč od 13.7.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 23.500 Kč od 13.7.2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.543,20 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23.500 Kč za dobu od 13.7.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 1.500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.993,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25.000 Kč od 15.6.2021 do 12.7.2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.500 Kč od 13.7.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 23.500 Kč od 13.7.2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.543,20 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.12.2021 ve znění podání ze dne 30.6.2022, kterým vzal žalobu zčásti zpět (o částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 12.7.2022, č.j. -26) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 25 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 10 % ročně, který jednak kapitalizoval na částku 2 993,15 Kč a jednak se jej domáhal od 15.6.2021 do zaplacení a úhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč. Žalobce v žalobě po částečném zpětvzetí žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru uvedeného čísla, jejíž nedílnou součástí byly i obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena v obchodní síti zprostředkovatele úvěru právnická osoba anonymizováno, kde žalovaná při podpisu smlouvy obdržela v hotovosti požadovanou část jistiny úvěru v částce 10 000 Kč. Žalovaná obdržela i předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s jistinou i kapitalizovaný úrok ve výši 2 300 Kč, celkem tak šlo o částku 12 300 Kč v jediné splátce. Následně dne datum žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dodatek k uvedené smlouvě o úvěru, na základě kterého byla celková jistina úvěru navýšena na částku 25 000 Kč, celkový úrok pak na částku 5 110 Kč. Úvěr měl být splacen v jediné splátce ke dni 6.3.2020. Žalovaná přitom o navýšení jistiny úvěru požádala on line na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo i zadání čísla občanského průkazu. Tak byla ověřena její totožnost. Obdržela předsmluvní informace o úvěru. Na základě získaných informací zahájila právnická osoba schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, prověřování bonity, schopnosti žalované úvěr splácet. Poté byla žádost o dodatek schválena a na bankovní účet žalované byla zaslána požadovaná finanční částka. Žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými důkazy ohledně prověření úvěruschopnosti žalované. Z tohoto důvodu vzal žalobu zčásti zpět, pokud šlo o dříve požadovaný smluvní úrok a smluvní pokutu dle smlouvy. Žalovaná poskytnutý úvěr neuhradila řádně a včas. Žalobce dne 11.6.2021 uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o postoupení pohledávek, kdy s účinností k 14.6.2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalobce byl postupitelem zmocněn k vyrozumívání dlužníků o postoupení pohledávky, žalovaná byla vyrozuměna přípisem ze dne 25.6.2021. Žalovaná žalobci následně ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 31.10.2022, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, nežádali o odročení jednání. Žalovaná, ač jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, se k jednání nedostavila. Soud proto podle jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum je zřejmé, že tato měla být uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, kdy tato částka byla žalované předána v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů spolu s úrokem ve výši 2 300 Kč, bylo možné prodloužení splatnosti za poplatek. Žalovaná obdržela i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, což je zřejmé z jejich podpisu téhož dne. S ohledem na právní hodnocení věci soud blíže nerozebírá obsah smlouvy a obchodní podmínky, které rovněž žalobce k důkazu předložil. Z y – smlouva o úvěru číslo soud zjistil, že je datována 6.3.2020, obsahem je závazek společnosti právnická osoba poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v částce 25 000 Kč s datem splatnosti 20.3.2020 spolu s úrokem ve výši 5 110 Kč. Text smlouvy navazuje na předchozí smlouvu téhož čísla, kterou má tato smlouva měnit a doplňovat. Smlouva neobsahuje podpis žalované, kdy její jméno je v místě pro podpis na ě pouze vytištěno (stejně jako chybí podpis věřitele). Pokud žalobce tvrdil, že tato smlouva (dodatek k původní smlouvě) měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku, pak dostatečně netvrdil, jakým jednáním byl nahrazen podpis žalované na smlouvě o předloženém obsahu, o jednání žalované nepředložil žádný důkaz. Pokud k důkazu bez bližšího tvrzení předložil výpis z účtu právnická osoba anonymizována tři slova ze dne 28.6.2019, z nějž je zřejmé, že z účtu žalované byla na tento účet odeslána platba 1 Kč, pak to nemůže prokazovat případný podpis smlouvy dne 6.3.2020. Z výpisu z účtu společnosti právnická osoba ze dne z února 2020 ve spojení se zprávou právnická osoba ze dne 26.7.2022 a výpisu z účtu číslo bankovní účet za únor 2020 má soud za prokázané, že na účet žalované byla uvedenou společností dne 3.2.2020 poukázána částka 10 000 Kč a dne 17.2.2020 částka 5 000 Kč, obě označené jako dodatečná půjčka od webová adresa s uvedením čísla výše specifikované úvěrové smlouvy.

5. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 11.6.2021 spolu s přílohou a potvrzením o přijetí platby ze dne 14.6.2021 soud vzal za prokázané, že pohledávka z výše specifikované úvěrové smlouvy byla společností právnická osoba postoupena na žalobce, přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalované, což je prokázáno dopisem o oznámení o postoupení pohledávky i podacím lístkem ze dne 29.6.2021. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 9.11.2021 spolu s podacím lístkem ze dne 11.11.2021 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalobce dále k důkazu předložil i výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky spolu s dalšími listinami prokazujícími požadované náklady na vymáhání pohledávky, kdy s ohledem na právní hodnocení věci je soud blíže nerozebírá. Z platební historie, tvrzení žalobce, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná na poukázanou částku 25 000 Kč uhradila právnímu předchůdci žalobce částku 1 500 Kč dne 1.6.2020.

6. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalované pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve znění jejího dodatku. Hodnotil přitom, zda mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena smlouva o úvěru a dodatek k této smlouvě v souladu s ust. a násl. , když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle , o spotřebitelském úvěru. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle ustanovení je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru a dodatek k této smlouvě, která byla ve smyslu spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení a tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud v tomto směru odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení /1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

12. Žalobce ani k výzvě soudu netvrdil jakým konkrétním způsobem před uzavřením smlouvy a jejího dodatku prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neuvedl, že by jakkoliv zkoumal skutečné poměry žalované, její příjmy a výdaje, jen obecně se zmínil, že ohledně její bonity jeho právní předchůdce nahlížel do blíže nespecifikovaných registrů. K tomu, co případně takovým nahlížením zjistil a jak zjištěné informace hodnotil, pak neuvedl ničeho. Sám žalobce pak rovněž uvedl, že nedisponuje žádnými důkazy, které by svědčily o prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením tvrzené smlouvy a jejího dodatku. Za tohoto stavu pak žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ohledně tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve znění dodatku k ní splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když nebylo prokázáno, že by s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednané době a přes nutnou existenci důvodných pochybností ohledně této její schopnosti jí spotřebitelský úvěr poskytl. To vše za situace, kdy žalovaná měla být povinna vrátit poskytnutou částku ve výši 25 000 Kč v krátké lhůtě jednoho měsíce. Za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaná je tak povinna v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru ( zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů. Jen na okraj pak soud dodává, že v případě dodatku k tvrzené smlouvě, pak v řízení nebylo prokázáno ani jeho uzavření, když žalobce nedostatečně tvrdil a prokazoval způsob akceptace daného dodatku ve znění, jak byl k důkazu předložen, žalovanou.

13. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované celkem částku 25 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu ( ) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s  a násl. ) ochuzeného vydat ( ). Žalovaná je tak dle zákona o spotřebitelském úvěru žalobci vrátit částku 25 000 Kč. Pokud sám žalobce uvedl, že žalovaná již uhradila jeho právnímu předchůdci částku 1 500 Kč, pak je nadále povinna vrátit zbývající část bezdůvodného obohacení v částce 23 500 Kč.

14. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto usnesení uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 23 500 Kč jako jistinu vyplacenou dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 13.7.2021 do zaplacení, a to ve výši dle ve znění Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jejím poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, kdy byla zároveň vyzývána k úhradě dlužné částky. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v ust. , tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 29.6.2021, platí tak domněnka dojití dne 2.7.2021. Žalobce určil lhůtu k planění v rozsahu 10 dnů, která uplynula dne 12.7.2021. Ode dne 13.7.2021 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny).

15. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, případně o nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalované, či úrok ve výši přesahující zákonný úrok z prodlení ke dni počátku prodlení.

16. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 94 % předmětu řízení a ohledně 6 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 88 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 438 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. , ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta do podání žaloby včetně ust. AT, když podaná žaloba splňuje podmínky pro užití tohoto ustanovení (žalobce podává žaloby ohledně obdobných nároků opakovaně, skutková tvrzení jsou shodná, jde o nárok nepřesahující výši 50 000 Kč). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 900 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby dle AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle ve spojení s  a AT. Dále mu náleží náhrada za DPH ve smyslu z odměny a náhrad celkem v částce 252 Kč Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 890 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 88 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 2 543,20 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce ( ). Pokud jde o úkon právní služby v podobě doplnění a částečného zpětvzetí žaloby, pak za tento úkon soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ohledně částky, ohledně níž byl nárok na její zaplacení odvozen z tvrzené absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V této části by tak žalobce nemohl být ve sporu úspěšný, ke zpětvzetí nedošlo pro chování žalované. Dostatečná skutková tvrzení pak měla být obsažena již v návrhu na zahájení řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.