Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 112/2022-43
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 270 700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 95 875 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 29 991 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 991 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 95 875 Kč od 16. 5. 2022 do 10. 6. 2022, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 144 834 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12 200 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, titul jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 95 875 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 29 991 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 991 Kč od 16. 5. 2022 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 95 875 Kč od 16. 5. 2022 do 10. 6. 2022, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 144 834 Kč s příslušenstvím, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12 200 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce, [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 21. 5. 2022 domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 90/2021 (dále jen jako„ posuzované řízení“). Žalobce v žalobě uvedl, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 2. 8. 2011 a dne 20. 5. 2022 byl žalobci doručen konečný rozsudek ve věci, tedy trvalo 10 let a 8 měsíců, řízení bylo dle žalobce neúměrně dlouhé, přičemž se jednalo o spor o náhradu škody na zdraví, o náhradu za ztrátu na výdělku ze zaměstnání horníka v hlubinných dolech, význam předmětu řízení pro žalobce byl tedy zvýšený. Žalobce dále uvedl, že proti postupu soudu prvního stupně ničeho nenamítá, soud postupoval citlivě. Žalobce naopak kritizuje postup odvolacího soudu, kdy mezi jednotlivými kroky existovaly průtahy, došlo k chybnému posouzení procesních povinností účastníků. Žalobce shrnuje, že řízení bylo skutkově složitější, žalobce se na délce řízení nepodílel, průtahy v řízení byly zapříčiněny zejména Krajským soudem v Ostravě, význam řízení pro žalobce byl zásadní. Žalobce vyčíslil nemajetkovou újmu na 20 000 Kč za rok trvání řízení, za první dva roky pak v poloviční výši, tj. za 10 let a 8 měsíců požaduje základní částku 193 333 Kč, kterou po vyhodnocení kritérií navýšil o 40 %. Žalobce tak po žalované požaduje celkem částku 270 700 Kč. Žalobce se se svou žádostí předběžně obrátil na žalovanou dne 15. 11. 2021.
2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 90/2011 uplatnil dne 15. 11. 2021. Žalovaná na základě projednání žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená a poskytl mu zadostiučinění ve výši 95 875 Kč. Žalovaná shrnula průběh posuzovaného řízení a dospěla k závěru, že předmětné řízení trvalo 10 let a 10 měsíců, bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, přičemž meritorně rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a Nejvyšší soud jedenkrát. Žalovaná neshledala v postupu soudů na všech stupních soudní soustavy výraznější průtahy, leč postup soudu I. stupně v prvních třech letech hodnotila jako nekoncentrovaný. Věc byla dle žalované složitější zejména po skutkové stránce, ve věci byly provedeny dva znalecké posudky. Žalobce se dle žalované na délce řízení zčásti podílel. Význam řízení pro žalobce hodnotila žalované jako vyšší s ohledem na skutečnost, že se jednalo o náhradu škody na zdraví a zároveň řízení mělo povahu pracovněprávního sporu. Žalovaná tak zhodnotila celkovou délku řízení jako nepřiměřenou a přiznala žalobci odpovídající zadostiučinění ve výši 95 875 Kč, přičemž vycházela ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení. Výslednou částku pak snížila o 15 % s ohledem na složitost věci, dále o 20 % s ohledem na projednání věci na všech stupních soudní soustavy a o dalších 20 % s ohledem na podíl žadatele na délce řízení, základní částka byla naopak zvýšena o 20 % s ohledem na vyšší význam řízení pro žalobce.
3. Podáním ze dne 12. 6. 2022 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět co do částky 95 875 Kč s odůvodněním, že žalovaná po předběžném projednání nároku poskytla žalobci zadostiučinění v uvedené výši.
4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
5. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. (výrok I.)
6. V dané věci soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora cit. ust. § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání
7. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 90/2011 u žalované dne 15. 11. 2021 s tím, že žalovaná částečně vyhověla žalobci a poskytla mu přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 95 875 Kč.
Obsah přílohového spisu
9. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona obec národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.
10. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).
11. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).
12. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 2. 8. 2011 (podání žaloby) do dne 8. 6. 2022, kdy nabyl právní moci konečný rozsudek. Celková doba řízení tedy činila celkem 10 let a 10 měsíců. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, kdy ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát ve věci samé, odvolací soud také dvakrát, Nejvyšší soud rozhodoval ve věci samé jednou. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že zejména v první fázi řízení lze v postupu soudu spatřovat jistou nekoncentrovanost, avšak k průtahům v řízení nedocházelo. V řízení bylo dále rozhodováno soudem prvního stupně dvakrát o návrhu na vydání předběžného opatření, odvolacím soudem jednou. Dále byla řešena otázka procesního nástupnictví soudem druhého stupně dvakrát, Nejvyšším soudem jedenkrát.
13. Co se týká jednání žalobce, lze shrnout, že tento se na délce řízení částečně podílel, když musel být opakovaně soudem vyzýván k doplnění žaloby o rozhodné skutečnosti a navržení důkazů. Na délku řízení měly také vliv opakované snahy účastníků o mimosoudní dohodu, kdy řízení bylo k návrhu účastníků přerušeno. K žádostem účastníku pak bylo opakovaně odročováno i nařízené ústní jednání. Na druhou stranu je nutné uvést, že žalobce opakovaně urgoval soud k dalšímu postupu ve věci a podal i stížnost na průtahy.
14. Co se týká složitosti věci, soud shledal, že posuzovaná věc byla po skutkové i procesní stránce složitější. Ve věci byly vypracovány dva znalecké posudku z oboru zdravotnictví a hygiena práce, znalci byli vyslechnuti dožádaným soudem. Ve věci proběhlo množství jednání, bylo rozhodováno o předběžných opatřeních či o procesním nástupnictví.
15. Pokud se jedná o význam řízení pro žalobce, pak tento je nezbytné hodnotit průmětem objektivního a subjektivního hlediska. Soud význam řízení vidí jako zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok na náhradu škody na zdraví a peněžitý důchod, jednalo se tedy o pracovněprávní spor, který obecně podle judikatury ESPL vyžaduje a poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), a zároveň se posuzované řízení dotýkalo zdraví žalobce (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Ze subjektivního hlediska lze uzavřít, že žalobce měl zájem na rychlém vyřízení věci, což dokládá i chování žalobce v průběhu jednání, kdy žalobce opakovaně urgoval soud k dalšímu postupu ve věci, přičemž využil i stížnosti na průtahy v řízení.
16. Celkově shrnuto soud shodně s účastníky řízení uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). Soud proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy ve finanční podobě. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení stanovil soud na 16 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Celkem tedy základní částka za deset let a deset měsíců řízení činí 157 333 Kč. Soud zvolil částku za rok trvání řízení v uvedené výši, neboť délka řízení překročila pomyslnou hranici deseti let, avšak soud v řízení neshledal jiné abnormality stran případné (ne) činnosti či excesu soudu, tj. podstatně vybočující okolnosti, které by odůvodňovaly, aby soud pracoval s vyšší částkou než 16 000 Kč za rok trvání řízení. Soud pak uvedenou částku ponížil o 20 % z důvodu projednávání věci na všech stupních soudní soustavy (viz odst. 12), o 10 % z důvodu jednání žalobce (viz odst. 13), a dále o 10 % z důvodu složitosti věci (viz odst. 14). Soud naopak přistoupil k navýšení základní částky o 20 % s ohledem na význam řízení pro žalobce (viz odst. 15). Soud tak základní částku snížil o 20 % a uzavřel, že žalobci na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši 125 866 Kč. S ohledem na již poskytnuté zadostiučinění ze strany žalovaného ve výši 95 875 Kč pak soud přiznal žalobci ještě částku ve výši 29 991 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 16. 5. 2022, tedy ode dne uplynutí šestiměsíční lhůty pro mimosoudní projednání nároku, do zaplacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná žalobci plnila až po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené zákonem k předběžnému projednání věci, soud dále přiznal žalobci úrok z prodlení z již žalovanou poskytnuté částky ve výši 95 875 Kč ode dne uplynutí 6 měsíční lhůty od uplatnění nároku u žalované, do přiznání této částky (výrok II.). Výše úroků z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, tedy co do částky 144 834 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 věta druhá. Žalobce byl úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud tak žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 10 200 Kč. Odměna advokát byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném podání ve věci samé a částečném zpětvzetí ze dne 12. 6. 2022. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze tří vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.