Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 352/2022-80

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Prokopem Benešem

sídlem Antala Staška 38/510, 140 00 Praha 4

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 261 021,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 215 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 215 000 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 021,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 970,67 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 48 795,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Prokopa Beneše, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 215 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 215 000 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 021,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 970,67 Kč od 26. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 48 795,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Prokopa Beneše, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 7. 2021 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr na nákup zboží ve výši 215 000 Kč, který byl vyplacen přímo prodejci. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Žalovaná se zavázala hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 197 Kč. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, pročež žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnila k 29. 12. 2021. Žalovaná dosud na dluh nic nezaplatila. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 206 985,67 Kč, dlužných splátek ve výši 25 985 Kč, smluvních pokut ve výši 25 259,28 Kč a 1 606 Kč, úroku z prodlení ve výši 536 Kč, a nákladů upomínání ve výši 650 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z prodlení. Žalovaná přes výzvy žalobkyně dluh neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.

3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v čl. 4 odst. 1 a čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, když žalovaná má bydliště na území České republiky.

4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení ), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle byl v řízení prokázán následující skutkový stav:

5. Účastníci uzavřeli dne 29. 7. 2021 smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované účelový úvěr na nákup osobního automobilu Nissan Juke ve výši 215 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit úrok, to vše v 72 pravidelných měsíčních splátkách. Peněžní prostředky byly vyplaceny prodejci právnická osoba Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 20,37 % ročně. Podle čl. 5 úvěrových podmínek má žalobkyně právo proti žalované na poplatek ve výši 150 Kč za každou ze třech zaslaných upomínek, dále poplatek ve výši 200 Kč za zaslání oznámení o zesplatnění úvěru, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužných částek (prokázáno úvěrovou smlouvou č. anonymizováno číslo ze dne 29. 7. 2021 včetně dodatku ze dne 29. 7. 2021, úvěrových podmínek číslo ze dne 1. 7. 2020, sazebníkem a smlouvou o obchodním zastoupení číslo ze dne 5. 12. 2017). Částka 215 000 Kč byla žalobkyní vyplacena na účet prodejce dne 2. 8. 2021 (prokázáno potvrzením o proplacení úvěru). Žalovaná si automobil specifikovaný ve smlouvě osobně převzala (prokázáno protokolem o převzetí vozidla).

6. U specifikace žalované v úvěrové smlouvě byly k žalované uvedeny údaje, že žalovaná je svobodná, nemá vyživovací povinnosti a má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 26 500 Kč. Příjem celé její domácnosti poté činí 55 000 Kč. Výdaje na bydlení žalované činí 5 000 Kč a na splátky dalších úvěrů vynakládá částku 3 000 Kč (prokázáno úvěrovou smlouvou). Žalobkyně předložila výpis z jejího systému, dle kterého měla dne 29. 7. 2021 provádět lustraci žalované ve výpisu uvedených registrech (prokázáno tabulkou se seznamem registrů).

7. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, na svůj dluh dosud ničeho nezaplatila (prokázáno tabulkou umoření). Žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění dluhů z úvěru a žalovanou opakovaně vyzvala k jejich zaplacení nejpozději do 25. 1. 2022 (prokázáno zesplatněním pohledávky ze dne 5. 1. 2022 včetně dodejky, odstoupením od dohody o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 17. 1. 2022 včetně dodejky). K okamžitému zaplacení zbývající dlužné částky byla žalovaná řádně vyzvána upomínkou před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 28. 4. 2022 včetně poštovního podacího archu).

8. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.

10. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.

15. Jde-li o posuzování majetkových poměrů žalované, žalobkyně soudu předložila pouze kupní smlouvu s uvedenými příjmy žalované, resp. její domácnosti. Je třeba zároveň dodat, že doklady prokazující skutečnou výši těchto příjmů již žalobkyně nedoložila. Nutno potom připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let. Je tedy otázkou, zda žalobkyně, která neměla k dispozici doklady prokazující pravidelnost příjmů, tyto skutečně ověřovala, nebo se pouze spokojila s tvrzením žalované. Rozhodně pak nebylo na místě spokojit se s tvrzením žalovaného ohledně jejích měsíčních výdajů, které nemohou odpovídat realitě doby uzavření úvěrové smlouvy. Soud připouští, že stran zkoumání výdajů spotřebitele je věřitel ve velké míře odkázán na údaje spotřebitelem uvedené, nicméně ohledně výše měsíčních výdajů 5 000 Kč měla být žalobkyně obezřetnější a žalovanou k doložení těchto výdajů vyzvat. Jen náklady na bydlení bez energií (hypotéka, nájemné) v roce 2021 zpravidla převyšovaly hranici 5 000 Kč, a proto se žalobkyně v tomto případě nemohla spoléhat pouze na prohlášení žalované. Prováděla-li pak žalobkyně lustrace v jednotlivých veřejně dostupných registrech, bylo její povinností doložit výpisy (konkrétní výsledky pátrání) z jednotlivých registrů. Jde-li o řádné/nedostatečné zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, jedná se o právní hodnocení příslušející výlučně soudu. Nelze se tedy spokojit s tabulkou, dle jejíchž výsledků neměly být v registrech zjištěny negativní skutečnosti k žalované, aniž by soud mohl posoudit, jaký byl konkrétní výsledek lustrace žalované v tom kterém registru. Žalobkyně tak kromě údajů uvedených žalovanou ve smlouvě žádnými dokumenty k majetkovým poměrům žalované nedisponuje.

16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR- Finance s.r.o. proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalované splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).

17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s  o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (215 000 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu o.z. v zákonné výši dle , a to od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené v oznámení o zesplatnění úvěru včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení věta první , když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného úroku z prodlení z částky převyšující skutečnou výši pohledávky žalobkyně za žalovanou.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího a zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. ). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 283 701,69 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 66,64 % (83,32 % úspěch – 16,68 % neúspěch). Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:

-) 10 442 Kč (zaplacený soudní poplatek),

-) Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem pět úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení ( adv. tarifu), výzva k plnění, návrh ve věci samé ( ; vyhl. č. , adv. tarifu), účast na jednání soudu dne 7. 10. 2022 a 30. 11. 2022 ( adv. tarifu),

o) Mimosmluvní odměna za úkony právní služby činí 5 x 9 380 Kč ( a vyhl. č. , adv. tarifu),

o) Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 5 x 300 Kč ( vyhl. č. , adv. tarifu),

-) 2 285 Kč - náhrada za jízdu osobním automobilem tov. zn. Škoda, registrační značka, na trase Praha - Kutná Hora a zpět o celkové vzdálenosti 320 Km, při ceně 44,50 Kč za litr pohonných hmot a náhrady 4,70 Kč za kilometr dle ,

-) 1 200 Kč - náhrada za promeškaný čas advokáta strávený cestou do místa úkonu v celkové délce dvanácti započatých půlhodin (dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu),

-) 10 895,85 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle ).

Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 66,64 % z částky 73 222,85 Kč, tj. 48 795,70 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku ( , ). Pokud se přisouzená částka podrobí testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.

Nesplní-li povinná dobrovolně to, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci.