Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 201/2022-64
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Dvořáčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 96 210 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 73 000 Kč od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 86 128 Kč od datum do datum, a z částky 13 128 Kč od datum do zaplacení, částku ve výši 10 082,87 Kč a úrok ve výši 64,72% ročně z částky 73 000 Kč od datum do datum ve výši 3 028,08 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 73 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 222 969 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 951,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 73 000 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 128 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 86 128 Kč od [datum] do [datum], a z částky 13 128 Kč od [datum] do zaplacení, částku ve výši 10 082,87 Kč a úrok ve výši 64,72% ročně z částky 73 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 028,08 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 73 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 222 969 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 951,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 86 128 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 86 128 Kč od datum do zaplacení, částky ve výši 10 082,87 Kč s úrokem ve výši 64,72 % ročně z částky 73 000 Kč od datum do datum ve výši 3 028,08 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 73 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 222 969 Kč. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne datum poskytnut úvěr ve výši 73 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 64,72 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 4 424 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisech z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Z těchto údajů bylo zjištěno, že žalovaný měl dostatek volných zdrojů ke splácení úvěru. Žalobkyně rovněž ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích příjmení a v nebankovním registru klientských informací. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný řádně neplnil své závazky ze smlouvy, na svůj dluh do data zesplatnění celého úvěru neuhradil ničeho. Před zesplatněním úvěru vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, tj. v celkové výši 998Kč za dvě splátky. Žalobkyni dále vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení, ve výši 200 Kč), tj. v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, čímž se součástí jistiny stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru. ulice jistina tak odpovídala částce 84 730 Kč. příjmení jistinu byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru, tj. dne datum. Jelikož žalovaný novou jistinu v den zesplatnění neuhradil, měla žalobkyně dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od datum do zaplacení, když žalobou je požadována smluvní pokuta ke dni vyhotovení této žaloby ve výši 10 082,87 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.
3. Na základě provedených listinných důkazů založených žalobkyní do spisu a shodných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný a žalobkyně, prostřednictvím zprostředkovatele paní jméno příjmení, podepsali dne datum Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne datum na účet uvedený ve smlouvě, bezúčelový úvěr ve výši 73 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 42 měsíčních splátkách ve výši 4 424 Kč splatných vždy nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj. dnem datum. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila dle části A) smlouvy o úvěru 185 808 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou, vyjádřenou jako nominální úrokovou míru 64,71 % ročně. Bod 2.. části B) smlouvy o úvěru stanovil, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, kdy i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, a to až do doby její úplné úhrady s tím, že žalobkyně byla oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou měla žalovaná zaplatit, tj. maximálně 222 969,60 Kč. Návrh na uzavření smlouvy byl žalobkyní akceptován dne datum, přičemž dne datum byla žalovanému na jeho bankovní účet zaslána částka 73 000 Kč. Oznámení o schválení úvěru ze dne datum včetně splátkového kalendáře bylo žalované doručeno dne datum /viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. l. 9 - 11 spisu, prohlášení klienta/informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru na č. l. 16 - 17 spisu, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru na č. l. 34- 35 spisu, doklad o vyplacení úvěru na č. l. 15 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 25 – 27 spisu, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu na č. l. 7 spisu, dodejka na č. l. 30 spisu/. Žalovaný byl před poskytnutím úvěru kontrolován v registru příjmení, který byl bez záznamu/viz výpis záznamů z registru příjmení na č. l. 20 spisu/. Žalovaný dne datum podepsal dále Dodatek číslo k návrhu smlouvy o úvěru / Smlouvě o úvěru číslo na základě kterého si účastníci dohodli, že Smlouva o úvěru číslo bude podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný při sjednávání smlouvy o úvěru předložil kopii svého občanského průkazu /viz Dodatek číslo na č. l. 13 - 14 spisu, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 12 spisu, kopie občanského průkazu na č. l. 18 - 19 spisu/. Žalovaný dne datum podepsal hodnocení klienta, v němž je elektronicky vyplněno, že je zaměstnán a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 20 157 Kč, jeho životní výdaje činí 3 860 Kč, výdaje s bydlením 2 603 Kč, nemá žádné výdaje s další osobou v domácnosti, nespoří, nesplácí žádné další půjčky či úvěry, nemá výdaje na dopravu. Jeho celkové výdaje tedy činí 6 463 Kč. Dále je uveden zaměstnavatel společnost právnická osoba s pracovní dobou na dobu určitou, neběží výpovědní lhůta, je svobodný, nežije s partnerkou ve společné domácnosti, forma bydlení uvedena u rodičů /viz hodnocení klienta na č. l. 24 spisu/. Žalovaný předložil žalobkyni před podpisem výpisy z banky, dle kterých mu dne datum byla na jeho bankovní účet připsána částka 21 552 Kč odpovídající jeho příjmu ze zaměstnání, dne datum částka 19 618 Kč, dne datum částka 21 196 Kč a dne datum částka 19 657 Kč /viz platby na účet na č. l. 21 - 22 spisu/. Skóre žalovaného při sjednávání úvěru bylo stanoveno na 244 bodů odpovídající Kategorii I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován) /viz výpis z nebankovního registru klientských informací na č. l. 54 spisu/. Žalovaný dle sjednaného splátkového kalendáře neuhradil ničeho /viz karta klienta na č. l. 32 spisu/. Žalovanému byla odeslána výzva k zaplacení dlužných splátek číslo číslo ze dne datum, dále výzva k zaplacení dlužných splátek číslo číslo číslo ze dne datum, dále mu bylo odesláno oznámení ze dne datum k zaplacení dlužné částky v celkové výši 86 128 Kč do deseti dnů od data odeslání oznámení a dne datum mu byla odeslána předžalobní výzva k úhradě dluhu /viz výzvy k zaplacení na č. l. 28 - 29 spisu, oznámení na č. l. 31 spisu, předžalobní výzva na č. l. 33 spisu, podací arch na č. l. 36 spisu/.
4. Na základě provedeného dokazování učinil soud o skutkovém stavu následující závěr: Žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne částku ve výši 73 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 42 měsíčních splátkách po 4 424 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný kontrolován v registru příjmení, zároveň žalovaný doložil své měsíční příjmy ve výši 20 157 Kč a podepsal dokumenty Hodnocení klienta. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil dosud ničeho.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
8. Dle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne datum částku ve výši 73 000 Kč. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, avšak jeho výdaje, a to ani ty podstatné, zjišťovány a ověřovány nebyly. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se ani podrobněji nezajímala o výdaje žalovaného na bydlení, jako základní a podstatnou položku výdajů, kterou je vždy třeba pečlivě zjišťovat. Žalobkyně si vystačila s žalovaným uvedenou formou bydlení„ u rodičů“ s částkou 2 603 Kč měsíčně, aniž by žalobkyně dále ověřila skutečnou výši tohoto výdaje (např. formou čestného prohlášení). Dále si žalobkyně vystačila s uvedenou výší dalších výdajů odpovídajících životnímu minimu v částce 3 860 Kč, což je s ohledem na takto uvedenou velice nízkou částku těžko uvěřitelné. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. V porušení této povinnosti je pak třeba ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 o. z. spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018,„ (p) ovinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu byl tak soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo v řízení OPR- právnická osoba proti GK).
18. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaný povinen toto obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. vydat. Žalobkyně v řízení uvedla, že od žalovaného neeviduje žádnou platbu. Žalovaný je tak povinen vrátit vyplacené finanční prostředky ve výši 73 000 Kč, o které se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně odeslala prostřednictvím poštovního doručovatele dne datum výzvu k úhradě celé dlužné částky. Dle této výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do patnácti dnů od data jejího odeslání. Splatnost pohledávky tak nastala datum, ode dne následujícího tak soud rovněž žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
19. Jelikož soud uzavřel, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, ve zbylém nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, neboť vyplýval z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru (výrok II. tohoto rozsudku).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 951,71 Kč, přičemž tato částka představuje 47 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 811 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 96 210 Kč sestávající z částky 4 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 980 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 4 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 980 Kč za účast na jednání soudu (dne datum) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 194,99 Kč za 100 ujetých km v částce 794,99 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,9 l číslo km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 314,99 Kč ve výši 4 686,15 Kč. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.