Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 194/2021-27

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem JUDr. Milošem Světlíkem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 12 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 500 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 7 400 Kč

-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 250,24 Kč,

-) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 534,71 Kč,

-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9 934,55 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019,

-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 434,55 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení,

-) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 934,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,

se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 500 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 7 400 Kč -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 250,24 Kč, -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 534,71 Kč, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9 934,55 Kč od 30. 11. 2019 do 28. 12. 2019, -) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 434,55 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 9 934,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se v této části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou, doručenou soudu dne 26. 5. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne datum se společností právnická osoba, se sídlem adresa, obec a číslo, smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které tato společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy; tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaná na pohledávku vzniklou ze smlouvy za trvání smluvního vztahu dosud uhradila pouze částku 4 500 Kč, z toho na jistinu 65,45 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 034,55 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne datum. Pohledávka za žalovanou vzniklá z uvedené smlouvy poté byla, včetně příslušenství a se všemi právy s nimi spojenými, postoupena žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což žalované bylo písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá z uvedené smlouvy částku 12 900 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 9 934,55 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 965,45 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě předmětné pohledávky ze strany žalobkyně vyzvána, přesto dluh neuhradila.

2. Žalovaná, ač byla usnesením vyzvána, aby se k podané žalobě písemně vyjádřila, tak ve stanovené lhůtě neučinila.

3. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. , když souhlas účastníků s tímto procesním postupem je ve spise doložen; vycházel přitom z obsahu spisu a listin, které ve věci předložila žalobkyně.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti („ název“) číslo ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, jakož i oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni ze dne datum, soud vzal za prokázána tvrzení v žalobě uvedená ohledně uzavření smlouvy o úvěru a postoupení úvěrové pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná jako úvěrovaná a společnost právnická osoba, jako úvěrující mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které uvedená společnost poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr podle smlouvy uhradila částku 4 500 Kč, jak to konečně tvrdí sama žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. č. , přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení tohoto zákona ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu , (o. z.), předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Ty spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdkyně žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

5. Ze zákaznické karty ke smlouvě s podpisem žalované ze dne datum plyne, že žalovaná vykazovala čistý příjem 15 000 Kč, ten byl dle karty doložen pracovní smlouvou a potvrzením zaměstnavatele, tyto doklady však soudu předloženy nebyly, jako měsíční výdaje žalované je uvedena částka 8 000 Kč (z toho 3 000 Kč na bydlení a 5 000 Kč na osobní výdaje). Žalovaná v kartě uvedla, že žije s rodiči, dále, že má nájemní bydlení, nebyla předložena nájemní smlouva, nebyly zcela konkrétně zkoumány poměry žalované po stránce výdajové, resp. žádné doklady o zkoumání výdajových poměrů žalované žalobkyně nepředložila.

6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

7. Soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak její právní předchůdkyně s náležitou péčí a řádně učinila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Je třeba zdůraznit, že i žalobkyně, byť je nástupkyní v pozici věřitele ze spotřebitelského úvěru (když postoupením nabyla pohledávku z úvěru), musí být schopna při vymáhání postoupené pohledávky prokázat tvrzení o náležitém zkoumání úvěruschopnosti zcela konkrétními doklady ve vztahu ke konkrétním poměrům žalované v oblasti jejich příjmů a výdajů; nelze tak toliko poukázat na obsah zákaznické karty s tím, že tato uvádí v obecné rovině dokumenty, z nichž předchůdkyně žalobkyně při posuzování příjmů vycházela, nikterak přitom nejsou doloženy konkrétní výdajové poměry žalované (např. nájemní smlouva a jiné výdaje na energie a další životní potřeby), ač žalovaná v zákaznické kartě tvrdí nájemní bydlení. Stěží lze např. uvěřit údaji, že při nájemním bydlení činí výdaje na bydlení (tedy nájemné a úhrady za služby spojené s nájmem) pouhou částku 3 000 Kč.

8. Vzhledem k uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaná získala od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč bez právního důvodu, resp. z titulu neplatné smlouvy. Žalovaná plnila předchůdkyni žalobkyně z titulu neplatné smlouvy částku 4 500 Kč, jak tvrdí sama žalobkyně. Soud tak uzavřel, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni (jako nynějšímu věřiteli, který pohledávku nabyl postoupením) zbytek jistiny úvěru v částce 5 500 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky od 29. 12. 2019 do zaplacení. Oznámení žalobkyně žalované o postoupení pohledávky, v němž byla žalovaná vyzvána k úhradě úvěrové pohledávky do 10 dnů po obdržení výzvy, bylo žalované doručováno doporučeným dopisem podaným na poštu dne datum, při domněnce doby dojití zásilky tří pracovních dnů (dle ust. § 573 o. z.) nutno považovat zásilku za doručenou dne datum. Po připočtení desetidenní lhůty dle výzvy soud dospěl závěru, že žalovaná je v prodlení od datum.

9. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení částky 7 400 Kč soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou, a to včetně požadovaného příslušenství v rozsahu přesahujícím příslušenství přiznané žalobkyni v odstavci I. výroku.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s ř. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, měla by proto právo na náhradu části jí vzniklých nákladů. Podle obsahu spisu však žalované v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle zásady, stanovené v ust. , tj. do tří dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění či k plnění ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).