Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 187/2022-80
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 10 845,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 739,68 Kč, úrok z prodlení ve výši 586,69 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 739,68 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 105,58 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 178,12 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 9 105,58 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 358 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 739,68 Kč, úrok z prodlení ve výši 586,69 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 739,68 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9 105,58 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 178,12 Kč a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 9 105,58 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 358 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 10 845,26 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 764,81 Kč kapitalizovaným za dobu od 1. 3. 2021 do 6. 1. 2022 a dále v zákonné výši ročně z částky 10 845,26 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 14. 5. 2015 uzavřena Smlouva o bankovních službách číslo na jejímž základě byl žalované zřízen běžný účet č. bankovní účet. Následně byla mezi žalobcem a žalovanou dne 12. 9. 2016 uzavřena Smlouva o povoleném debetu číslo na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr formou přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku do výše úvěrového limitu 2 000 Kč, jež byl navýšen do výše úvěrového limitu 10 000 Kč (dále jako Smlouva). Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba (dále jen VOP) a sazebník. Žalovaná se zavázala udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a svých závazků vůči bance. Žalovaná se v rozporu se Smlouvou a VOP dostala do nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu tím, že neudržovala na běžném účtu dostatek finančních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a závazků a přečerpala peněžní prostředky, které nebyly kryty kladným zůstatkem, ačkoliv na tomto nebyla dohodnuta se žalobcem. I přes výzvy žalovaná nepovolený debetní zůstatek neuhradila. Z důvodu porušení Smlouvy odstoupil žalobce dopisem ze dne 16. 2. 2021 od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, zrušil běžný účet spolu s navazujícími produkty ke dni 28. 2. 2021 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky. Následně žalobce převedl debetní zůstatek ve výši 10 845,26 Kč na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu č. ú. bankovní účet, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 2. 2021. I přes výzvu k zaplacení žalovaná nepovolený záporný zůstatek neuhradila. Žalobce vyčíslil dluh žalované ke dni podání žaloby, který činil na jistině nepovoleného debetu částku 9 105,58 Kč, na úroku částku 659,68 Kč, na úroku z prodlení částku 764,81 Kč a na poplatcích částku 1 080 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil, avšak nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Ze žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o bankovních službách číslo ze dne 14. 5. 2015, Smlouvy o povoleném debetu číslo ze dne 12. 9. 2016, Dodatku ke smlouvě o povoleném debetu ze dne 3. 4. 2017, Žádosti o zvýšení povoleného nezajištěného debetu ze dne 3. 4. 2017, výpisu z běžného účtu č. ú.
bankovní účet za období od 26. 12. 2019 do 25. 1. 2020, 26. 1. 2020 do 26. 2. 2020, 27. 2. 2020 do 26. 3. 2020, 27. 3. 2020 do 25. 4. 2020, 26. 4. 2020 do 26. 5. 2020, 27. 5. 2020 do 26. 6. 2020, od 27. 6. 2020 do 25. 7. 2020, od 26. 7. 2020 do 26. 8. 2020, 27. 8. 2020 do 25. 9. 2020, od 26. 9. 2020 do 26. 10. 2020, od 27. 10. 2020 do 26. 11. 2020, od 27. 11. 2020 do 25. 12. 2020, od 26. 12. 2020 do 26. 1. 2021, od 27. 1. 2021 do 26. 2. 2021, výpisu periodického z běžného účtu č. ú. bankovní účet za období od 26. 12. 2015 do 25. 12. 2016, historického výpisu z úvěrového účtu číslo bankovní účet ze dne 11. 7. 2022, odstoupení od smlouvy ze dne 16. 2. 2021 včetně dodejky ze dne 27. 2. 2021, oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 28. 2. 2021, oznámení právnická osoba o úrokových sazbách v českých korunách účinného od 1. 1. 2020, interního výpisu BRKI, NRKI, výsledku aplikačního ratingu – detailu klienta, posouzení, interního výpisu z insolvenčního rejstříku, Všeobecných obchodních podmínek účinných od 4. 12. 2019, sazebníku právnická osoba účinný od 15. 2. 2019 a z předžalobní upomínky ze dne 30. 9. 2021 včetně podacího lístku ze dne 30. 9. 2021, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovanou jako dlužníkem a úvěrovanou dne 14. 5. 2015 Smlouvu o bankovních službách číslo na jejímž základě byl žalované zřízen běžný účet č. bankovní účet vedený u žalobce a následně dne 12. 9. 2016 Smlouvu o povoleném debetu číslo na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr formou přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku do výše úvěrového limitu 2 000 Kč, jež byl navýšen do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 19,99 % ročně a procentní sazba nákladů úvěru 32,60 % ročně. Žalovaná se v rozporu se Smlouvou a VOP dostala do nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu tím, že neudržovala na běžném účtu dostatek finančních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a závazků a přečerpala peněžní prostředky, které nebyly kryty kladným zůstatkem, ačkoliv na tomto nebyla dohodnuta se žalobcem. I přes výzvy žalovaná nepovolený debetní zůstatek neuhradila. V čl. 13 VOP bylo sjednáno, že v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoliv důvodu je klient povinen neprodleně uhradit bance veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu klienta je banka oprávněna zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu včetně příslušenství. Součástí smlouvy učinili účastníci příjmení obchodní podmínky účinné od 4. 12. 2019, Podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby, právnická osoba o úrokových sazbách v českých korunách účinný od 1. 1. 2020 a sazebník. Z důvodu porušení Smlouvy odstoupil žalobce dopisem ze dne 16. 2. 2021 od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky. Následně žalobce převedl debetní zůstatek ve výši 10 845,26 Kč na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu č. ú. bankovní účet, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 2. 2021. Z výpisu z úvěrového bankovního účtu žalované č. ú. bankovní účet za období od 26. 12. 2019 do 26. 2. 2021 byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na úvěrovém účtu žalované č. ú. bankovní účet, přičemž konečný zůstatek účtu činil ke dni 30. 9. 2020 částku - 1 427,40 Kč, dále byl na vrbu účtu zúčtován dne 5. 10. 2020 poplatek ve výši 30 Kč a dne 6. 10. 2020 platba, jež měla původ v exekučním řízení vedeném proti žalované (sp. zn. 137 EX 9170/20) ve výši 10 190 Kč; konečný zůstatek účtu činil ke dni 30. 9. 2020 částku - 9 105,58 Kč; konečný zůstatek účtu činil ke dni 31. 10. 2020 částku - 9 340,07 Kč; konečný zůstatek účtu činil ke dni 30. 11. 2020 částku - 9 538,07 Kč; konečný zůstatek účtu činil ke dni 31. 12. 2020 částku - 9 750,11 Kč; konečný zůstatek účtu činil ke dni 25. 1. 2021 částku - 10 522,36 Kč, dále byl na vrub účtu zúčtován dne 28. 1. 2021 poplatek ve výši 25 Kč, dne 31. 1. 2021 smluvní úrok ve výši 213,90 Kč, dne 1. 2. 2021 poplatek ve výši 25 Kč, dne 2. 2. 2021 poplatek ve výši 59 Kč a konečný zůstatek účtu ke dni 26. 2. 2021 činil částku - 10 845,26 Kč, dále byl dne 26. 2. 2021 zúčtován převod zůstatku na zvláštní účet pohledávek z nepovoleného debetu. Žalobce dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 30. 9. 2021 vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Předžalobní výzva byla dle poštovního podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 30. 9. 2021 a byla téhož dne odeslána jako doporučená zásilka na adresu trvalého pobytu žalované.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah žalobce a žalované, vzniklý na základě smlouvy o úvěru poskytnutého formou povoleného přečerpání, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované uvedl v žalobě a doplnění žaloby ze dne 5. 9. 2022, že žalobce prověřoval schopnost žalované splácet úvěr vyhledáváním žalované v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalované v databázi neplatných dokladů, evidenci adres, v interních registrech a analyzoval doložené údaje se statistickými, demografickými a historickými daty umožňujícími posouzení úvěryschopnosti žalované jako spotřebitele. Shledal, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil příjmy žalované, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, zda je zaměstnána a o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, nedoložil žádné listin y dokládající výdaje žalované. Jelikož se žalobce nedostavil k jednání, nemohl být poučen podle ust. § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. , aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalované splácet úvěr poskytnutý formou povoleného přečerpání. Žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020, OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení dlužných poplatků v částce 1 080 Kč.
15. Plnil-li žalobce žalované z neplatné smlouvy o povoleném debetu částku 9 105,58 Kč a žalovaná tyto peněžní prostředky převzala a disponovala s nimi, přičemž na dluh neuhradila ničeho, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovanou uhradit žalobci částku 9 105,58 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal ji soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 178,12 Kč (kapitalizovaného za dobu od 14. 10. 2021 do 6. 1. 2022) a dále ve výši 8,25 % ročně z částky 9 105,58 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostala žalovaná až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 14. 10. 2021), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalované z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 586,69 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 739,68 Kč za dobu od 7. 1. 2022 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 80,15 % a jeho neúspěch 19,85 %. Ve výši rozdílu (60,30 %) má žalobce právo, aby mu žalovaná nahradila poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 358 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21 % DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 5. 9. 2022, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v tomto podání měla být uvedena již v žalobě. Celkové náklady řízení tak činí částku 2 252 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 60,30 % činí částku 1 358 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku advokátce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).