Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 152/2022-43
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 97 162 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67.238 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 18.312 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 85 550 Kč ve výši 11,75% ročně od datum do zaplacení, další částky ve výši 11 612,70 Kč, dalšího úroku ve výši 54,82 % ročně z částky 74 069,84 Kč od datum do datum ve výši 2 612,88 Kč, dalšího úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 74 069,84 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 223 545,00 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.700 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 67.238 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku II. V celém dalším zbývajícím rozsahu, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 18.312 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 85 550 Kč ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, další částky ve výši 11 612,70 Kč, dalšího úroku ve výši 54,82 % ročně z částky 74 069,84 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 612,88 Kč, dalšího úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 74 069,84 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 223 545,00 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8.700 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 97.162 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne datum, číslo poskytl žalovanému úvěr ve výši 75.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou 54,82 % p.a. při RPSN 70,92 % v dohodnutých 48 splátkách. Žalovaný ale sjednané splátky řádně a včas nehradil a žalobci vrátil pouze částku 7.762 Kč. Pro prodlení žalovaného s úhradou splátky číslo došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobce se nyní po žalovaném domáhá přiznání dalšího nedoplatku úvěru ve výši 85.550 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 11.612,70 Kč. Přes výzvy a předžalobní upomínku žalovaný zbývající dlužnou částku dosud žalobci nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů
3. Z provedených důkazů zjistil soud skutkový stav věci takto.
4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listin y označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo ze dne datum ve znění Dodatku číslo ze dne datum znění Oznámení žalobce o schválení úvěru ze dne datum ve znění splátkového kalendáře, považuje soud za prokázané, že žalovaný dne datum požádal žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 75.000 Kč. Podle žalobcem vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 75.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit žalobci celkem částku 186.288 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 3.881 Kč, splatných vždy k 21. dni každého měsíce v době od datum do datum, přičemž zápůjční úroková sazba měla činit 54,82 % ročně a RPSN 70,92 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle bodu 6.9. uvedené listin y nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však 200.000 Kč. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. V Dodatku číslo byl dohodnut způsob uzavření a podepsání smlouvy a dalších souvisejících listin formou komunikace na dálku jedinečným číselným kódem (dále jen elektronický podpis). Žalovaný návrh včetně Dodatku elektronicky podepsal dne datum a žalobce návrh včetně dodatku akceptoval dne datum. V Oznámení ze dne datum žalobce žalovanému sdělil, že akceptoval návrh smlouvy o úvěru ve znění Dodatku číslo s tím, že doručením tohoto Oznámení žalovanému dojde k uzavření smlouvy. Podle dodejky došlo k doručení Oznámení žalovanému dne datum. Soud považuje za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy výše uvedeného obsahu ve znění Dodatku číslo dne datum. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a Předsmluvní formulář obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou nepodepsal žalobce ani žalovaný.
5. Pokud jde o vzájemné plnění, tak z nedatované listin y označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil dne datum na účet žalovaného částku 75.000 Kč. Totéž vyplývá i z listin y označené jako Karta klienta celé jméno žalovaného.
Z obsahu žaloby i z karty klienta je rovněž prokázáno, že žalovaný zaplatil žalobci dne datum částku 3.881 Kč a dne datum rovněž částku 3.881 Kč, tj. celkem 7.762 Kč. Nic více.
6. Pokud jde o provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, žalovaný elektronicky podepsal dne datum formulář žalobce„ Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaný nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru příjmení z neoznačeného dne neměla žalovaný evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Z neoznačené listin y ze dne datum obsahující hodnocení schopnosti splácet (mělo jít o vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI) soud zjistil, že u žalovaného je uvedeno skóre 225, což podle připojené legendy znamená, že jde o l. kategorii, u níž jsou nízké body do interní score card, kdy je u klienta vyšší riziko a úvěr je výrazněji limitován nebo zamítán. Podle formuláře žalobce příjmení klienta ze dne datum byla finanční potřeba žalovaného 166.000 Kč, přesto mu byl poskytnut úvěr 75.000 Kč, žalovaný měl mít ze zaměstnání pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 67.316 Kč, jeho výdaje činily životní minimum ve výši 3.860 Kč, na bydlení u rodičů vynakládal na nájemné i inkaso dohromady částku 2.603 Kč. Žalovaný neměl žádné dluhy z úvěrů, ze splátek ani z leasingu ani nedlužil žalobci příjmení jméno, neměl žádné další náklady na dopravu do zaměstnání, na kurzy ani na záliby. Žalovaný byl svobodny a byl zaměstnán u právnická osoba obec na dobu neurčitou.
Podle potvrzení ČSOB o provedení platby společnost právnická osoba zaslala na účet žalovaného dne datum částku 94.183 Kč a dne datum částku 90.435,26 Kč. Z oznámení nelze zjistit, zda šlo o pravidelnou mzdu nebo o jiné platby. Z výpisu z účtu žalovaného u ČSOB za období od číslo do datum (t.j. 9 měsíců od uzavření smlouvy) soud zjistil, že jeho počáteční zůstatek činil ke dni datum částku minus 194.340 Kč, celkové příjmy za měsíc listopad 2020 činily částku + 875.414 Kč, výdaje činily - 820.983,85 Kč, a ke dni datum činil zůstatek na účtu minus 139.909,85 Kč. Žalobce nepředložil soudu žádné podklady, z nichž by vyplývalo, že zjišťoval a ověřoval reálné pravidelné měsíční příjmy žalovaného ze zaměstnání u firmy právnická osoba obec, ani že zjišťoval a ověřoval skutečné reálné výdaje žalovaného na jeho stravu, ošacení, hygienu, na dojíždění do zaměstnání, na mobil, počítač ani jeho další závazky z jiných úvěrových smluv. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaný poskytovateli úvěru konkrétně neuvedl ani nedoložil žádné své reálné výdaje na živobytí, hygienu, ošacení ani na bydlení, byť údajně bydlel u rodičů, šlo o krajně nezvyklý postup. V takovém případě měl žalobce jakožto údajný profesionál v oboru úvěrování okamžitě po žalovaném vyžadovat konkretizaci skutečných příjmů i výdajů z doby před uzavřením smlouvy a jejich doložení a to především s ohledem na skutečnost, že žalovaný předložil výpis ze svého účtu z období 9 měsíců před uzavřením smlouvy, z něhož je navíc zřejmé, že přes celkový příjem za měsíc září 2020 ve výši 875.414 Kč měl žalovaný výdaje ve výši 820.983,85 Kč a přesto zůstal stále v minusu 139.909,85 Kč. Pokud se žalobce reálnými příjmy a výdaji žalovaného ke dni uzavírání úvěrové smlouvy nezabýval, zjevně rezignoval na své zákonné povinnosti, což jde ale k tíži jeho samotného, nebo žalobci bylo zcela jedno, zda žalovaný úvěr vrátí či nikoliv. S ohledem na předložený výpis za září 2020 nebylo lze vyloučit, že reálné výdaje žalovaného v době uzavírání sporné smlouvy mohly být ještě vyšší (než jeho příjmy za období květen a červenec 2021) a že žalovaný mohl být značně zadlužený, což nepřímo vyplývá i z vyhodnocení žalovaného z nebankovního registru Klientských informací NRKI, podle něhož žalovaný spadal do kategorie s nejvyšším rizikem, kdy by mu neměly být úvěry poskytovány.
7. Podle výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného ČNB má žalobce od datum povolení k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výzvy ze dne datum a datum soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k úhradě úvěrového dluhu před jeho zesplatněním. Z oznámení ze dne datum považuje soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěrového dluhu. Podle předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu rovněž žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 15 dnů od odeslání oznámení, tj. do datum) s upozorněním na možnost soudního vymáhání, a tuto výzvu předal na poštu dne datum.
8. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v srpnu 2021 soud z vyjádření bankovních domů zjistil, že právnická osoba poskytovala v srpnu 2021 obdobné spotřebitelské úvěry ve výši 75.000 Kč za roční úrokovou sazbu od 3,5% do 22,7%, přičemž průměrná roční úroková sazba činila 13,1 %, právnická osoba poskytovala spotřebitelské úvěry za úrokovou sazbu 14,35 % a obec spořitelna poskytovala obdobné úvěry za úrokovou sazbu 12,99 %. Průměrná roční úroková sazba všech tří bankovních domů činila v rozhodném období zaokrouhleně 13,48 %.
9. Soud na projednávanou věc aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy a dospěl k následujícím právním závěrům.
10. Sporná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. , z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce při poskytování úvěru žalované splnil zákonné povinnosti ve smyslu § 75 , § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018 ).
12. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75 , § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
13. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce nezjišťoval ani neověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, a už vůbec ne s odbornou péčí. Žalobce totiž vůbec nezjišťoval ani neověřoval pravidelné měsíční příjmy žalovaného ze zaměstnání za období před uzavřením smlouvy, t.j. za měsíce červen až srpen 2021. Z potvrzení ČSOB z datum a z datum nelze zjistit, co platby ve výši 94.183 Kč a 90.435,25 Kč vůbec znamenají a za co byly žalovanému ve skutečnosti vyplaceny. Z různých dat výplat totiž vyplývá, že se o pravidelnou měsíční mzdu jednat nebude. Žalobce rovněž vůbec nezjišťoval ani neověřoval reálné výdaje žalovaného na jeho živobytí, na bydlení ani na jeho další závazky. Přitom z období září 2020 bylo zřejmé, že přes souhrnné příjmy ve výši 875.414 Kč měl žalovaný rovněž vysoké výdaje ve výši 875.414 Kč, a přesto zůstal ke konci měsíce září 2020 v minusu o 139.909,85 Kč. Nelze tak vyloučit, že přes vysoké příjmy měl žalovaný v rozhodném období i vysoké výdaje, které jeho příjmy převyšovaly, a že žalovaný byl ve skutečnosti hluboce zadlužen a poskytnutý úvěr sloužil k úhradě předcházejících závazků. Tomuto závěru nasvědčuje i překvapivé vyhodnocení žalovaného z NRKI, podle něhož byl žalovaný v nejvyšší rizikové kategorii. Pokud jde o další zcela formální a nic nevypovídající údaje zapsané v listin ě hodnocení klienta, tak uvedená částka 3.860 Kč představuje výši životního minima a nevypovídá o skutečných nákladech žalovaného na jídlo, ošacení, hygienu, léky, provozování internetu a mobilu. Žalobce rovněž do listin y hodnocení klienta neuvedl, zda, případně jakou celkovou částku mu žalovaný dluží z předcházejících závazků ani zda žalovaný tyto závazky řádně splácel či nikoliv. Žalobce rovněž neověřoval pravdivost údaje, podle něhož žalovaný hradí svým rodičům za bydlení a energie a poplatky částku ve výši„ 2.603 Kč“. Platby rodičům bývají obvykle zaokrouhleny na stovky nebo tisíce korun. Pokud však žalovaný hradí měsíčně tvrzenou částku 2.603 Kč, tak tato byla dohodnuta buď smlouvou, kterou však žalobce neověřoval, nebo uvedená částka byla vymyšlena. Soud uzavírá, že žalobce se řádně nezabýval jak reálnými příjmy, tak ani reálnými výdaji žalovaného. Bez těchto elementárních údajů a bez ověření jejich pravdivosti nemohl žalobce vůbec posoudit úvěruschopnost žalovaného. Provádění úvěruschopnosti žalovaného žalobcem bylo ryze formální, zřetelně nedbalé a žalobce ve skutečnosti úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně, natož s odbornou péčí, nezkoumal, nezjišťoval ani neověřoval. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci žalobou uplatněné nároky přiznat.
14. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o.z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 54,82 % ročně (a RPSN 70,92 %) na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o.z.
15 Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku č. 40/1964 Sb. , kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne datum sp. zn. číslo a ze dne 27.2.2007 sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne datum).
16. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla průměrná úroková sazba jméno příjmení jméno, právnická osoba a právnická osoba ve výši 13,48 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobce ve výši 54,82 % ročně byla cca 4 x vyšší než průměrná úroková sazba. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.
17. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalovaného žalobci za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobce úvěrovou smlouvu s žalovaným vůbec neuzavřel. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o.z.
18. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytl žalobce žalovanému částku 75.000 Kč a že žalovaný vrátil žalobci částku 7.762 Kč. Žalovaný dosud žalobci nevrátil zbývající částku 67.238 Kč. Plnění, které žalobce žalovanému poskytl, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o.z.) vrátit (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022).
19. S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost vydat žalobci částku 67.238 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. od datum do zaplacení (odstavec I. výroku rozsudku).
20. Žalobce v řízení prokázal, že předžalobní upomínku ze dne datum obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do 15 dnů od odeslání předal tentýž den k poštovní přepravě. Ve stanovené lhůtě do datum žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil. Ode dne datum se ocitl s úhradou v prodlení a žalobci tak vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení.
21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či pojištění) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (odstavec II. výroku rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl ve sporu úspěšný pouze částečně. Žalobce se domáhal přiznání jistiny s příslušenstvím, jež ke dni rozhodnutí soudu činila zaokrouhleně částku 111.052 Kč (počítáno z jistiny 85.550 Kč, z úroků 7.188 Kč, z jistiny 11.612,70 Kč, z úroků 54,82 % ve výši 2.612,88 Kč a ze zákonných úroků z prodlení ve výši 4.088 Kč) a byla mu přiznána pouze jistina s příslušenstvím, jež ke dni rozhodnutí činila částku 71.588 Kč (počítáno z jistiny 67.238 Kč a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 4.350 Kč). Žalobce má proto právo na poměrnou část nákladů řízení ve výši 28 % (od úspěchu 64 % bylo třeba odečíst neúspěch ve výši 36 %) v celkové zaokrouhlené výši 8.700 Kč. Přiznaná částka představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z podané žaloby ve výši 4.858 Kč, dále účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem, kterému dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna za 4 úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění, návrh ve věci samé a účast při jednání) ve výši 5.020 Kč za 1 úkon právní služby podle § 7 bod 5 . cit. vyhl., to znamená za 4 úkony právní služby celkem 20.080 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby, t.j. 4 x 300 Kč ve výši 1.200 Kč, za cestovné k jednání soudu podle § 13 odst. 1 citované vyhlášky ve výši 162 Kč, za zmeškaný čas podle § 14 cit. vyhl. ve výši 133 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 4.531 Kč. Celkové náklady řízení žalobce činily částku 30.964 Kč, z níž 28 % představuje zaokrouhleně částku 8.700 Kč. Podání žalobce ze dne datum není účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť doplňované údaje měly již být součástí podané žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.