Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 259/2022-43
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 221,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 869,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 869,98 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 869,98 Kč od 15. 1. 2022 do 3. 2. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 625,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 152,20 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částky ve výši 351,71 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 869,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 869,98 Kč od 4. 2. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 869,98 Kč od 15. 1. 2022 do 3. 2. 2022, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 625,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 152,20 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a částky ve výši 351,71 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 6 869,98 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 351,71 Kč. V odůvodnění žaloby uvedla, že původní věřitel, právnická osoba anonymizována dvě slova (dále také jen„ původní věřitel“), uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. K uzavření smlouvy mělo dojít za užití prostředků komunikace na dálku, a to po poskytnutí požadovaných údajů žalovaného původnímu věřiteli, zadáním zaslaného SMS kódu do smlouvy zaslané na e-mail žalovaného. Dodatkem ke smlouvě byly následně zohledněny úhrady žalovaného, čímž došlo k ponížení dlužné částky jistiny na 6 869,98 Kč a poplatků na 3 179 Kč s tím, že nová splatnost celé částky byla stanovena na datum. Žalovaný ovšem svou povinnost nesplnil ani v prodloužené době a na dluh dále neuhradil ničeho. Původní věřitel dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Žalobkyně dále požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků, úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, a nákladů na vymožení pohledávky. Žalobkyně rovněž požaduje smluvní pokutu ve výši 351,71 Kč. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř. “) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
3. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. V dokumentu nepodepsaném žalovaným a nazvaném„ Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo“ ze dne datum je původní věřitel označen jako„ úvěrující“ a žalovaný jako„ úvěrovaný“ a identifikován je jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu. Úvěrující se měl zavázat poskytnout úvěrovanému převodem na jeho bankovní účet č. bankovní účet úvěr ve výši 7 000 Kč s datem splatnosti do 30 dnů od odeslání úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru měl činit 2 823,29 Kč a výše zápůjční úrokové sazby měla činit 36 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením úvěru si měly strany ujednat, že žalovaný je povinen zaplatit mimo jiné smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. V místě pro podpis žalovaného je uveden elektronický kód číslo Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník. Dle dodatku ke smlouvě ze dne datum pak došlo po úhradách žalovaného k ponížení jistiny na 6 869,98 Kč a nákladů na půjčku na 3 030,41 Kč, byla také prodloužena splatnost do 21. 11. 2020 a úroková sazba změněna na 36 % denně. Dodatek neobsahuje podpis žalovaného. Dne datum byla z účtu č. bankovní účet zaslána platba ve výši 1 Kč na účet původního věřitele. Původní věřitel dle potvrzení anonymizována dvě slova, zaslal částku 7 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet dne datum. Upomínkami ze dnů 26. 11. 2020, 1. 12. 2020, 11. 12. 2020 a 21. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek do tří dnů od doručení jednotlivých výzev. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byl k žalovanému dne datum a datum vyslán terénní pracovník, dne datum mu byl zaslán obyčejný dopis. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (podle podacího archu odeslaným dne datum). Dále byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzýván dopisy ze dnů 4. 2. 2022 a 28. 2. 2022 a také předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022.
4. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
5. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 ze dne 23. července 2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila soudu pouze nepodepsaný dokument, nebylo prokázáno, že by žalovaný akceptoval (byť elektronicky) dokument právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. S ohledem na to, že žalovaný čerpala finanční prostředky od původního věřitele a provedl částečné úhrady, je zřejmé, že k nějakému jednání mezi původním věřitelem a žalovaným došlo. Není však prokázáno, že výsledkem těchto jednání bylo uzavření smlouvy za podmínek tvrzených žalobkyní. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru.
6. Nadto je třeba rovněž uvést, že žalobkyně rovněž neprokázala, že původní věřitel splnil svoji povinnost odborně posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Při nesplnění této povinnosti, je nutné takovou smlouvu posoudit rovněž jako neplatnou, a to dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem tohoto zákona je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. I z tohoto důvodu by tak bylo nutno v případě prokázání existence tvrzené smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou.
7. Žalobkyně však soudu prokázala, že původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a že svůj nárok na vrácení neuhrazené části těchto prostředků žalovaným platně a v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupil na žalobkyni. V řízení přitom nebylo tvrzeno ani prokázáno, že žalovaný zbývající část ve výši 6 869,98 Kč žalobkyni či původnímu věřiteli vrátil. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní, respektive původním věřitelem, a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a není mezi nimi jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť původní věřitel mu plnil bez právního důvodu, a ve smyslu ustanovení § 2993 věty první o. z. má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo žalovanému plněno. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dle nesporovaných tvrzení žalobkyně nadále dluží částku 6 869,98 Kč, soud rozhodl, že je tuto částku povinen zaplatit žalobkyni spolu s úrokem z prodlení z této částky, neboť je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Podle výzvy, která byla součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky, měl žalovaný plnit do deseti dnů od doručení výzvy. Jelikož výzva byla předána k poštovní přepravě 19. 1. 2022 a není zřejmé, kdy byla doručena, soud aplikoval domněnku doby dojití dle § 573 o. z., dle níž došlo k doručení výzvy dne 24. 1. 2022. Desátý den od doručení potom připadá čtvrtek 3. 2. 2022. Žalobkyni byl tedy přiznán úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně (což je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ) z dosud nevrácené části bezdůvodného obohacení za dobu od 4. 2. 2022 do zaplacení. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství za dobu, kdy žalovaný podle závěrů soudu nebyl v prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku (včetně zákonného úroku z prodlení) částky 14 954,03 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 7 320,29 Kč, tj. z 48,95 %, zatímco žalovaný byla úspěšný co do zamítnuté částky 7 633,74 Kč, tj. z 51,05 %. Úspěch žalobkyně a úspěch žalovaného byl přibližně stejný, a proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí.