Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 350/2022-24

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím a 25 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 4. 2019 do 10. 10. 2022, úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 2. 2018 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 4. 2019 do 10. 10. 2022, úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 3. 2018 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 178 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 4. 2019 do 10. 10. 2022, úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 2. 2018 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 4. 2019 do 10. 10. 2022, úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 3. 2018 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 178 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným název soudu dne 25. 3. 2022, který byl zdejšímu soudu postoupen z důvodu místní nepříslušnosti, domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou s žalovaným uzavřela dne 6. 2. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, což žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím, a to ve 14 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 6. 4. 2019. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil. Na základě smlouvy

o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, pohledávku vůči žalovanému na společnost právnická osoba, která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 postoupila pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020, přičemž žalovaný ani poté neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 4. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 2. 2018 do zaplacení.

2. Žalobkyně se dále návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným název soudu dne 28. 3. 2022, který byl zdejšímu soudu postoupen z důvodu místní nepříslušnosti, domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo kterou s žalovaným uzavřela dne 2. 3. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne finanční prostředky ve výši

25 000 Kč, což žalovaný stvrdil vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím, a to ve 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 2. 4. 2019. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil. Na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 nabyla pohledávku vůči žalovanému od původní věřitelky společnost právnická osoba Na základě smlouvy

o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila společnost právnická osoba, pohledávku vůči žalovanému na společnost právnická osoba, která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 postoupila pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou ze dne 26. 2. 2020, přičemž žalovaný ani poté neuhradil ničeho. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 25 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 4. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 3. 2018 do zaplacení.

3. Soud projednání obou peněžitých nároků (viz odst. 1. a 2. odůvodnění rozsudku) spojil usnesením ze dne 22. 9. 2022, č. j. -12 v souladu se zásadou hospodárnosti ke společnému projednání a rozhodnutí.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle , , v platném znění (dále jen„ “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

6. Žalovaný uzavřel dne 6. 2. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování, rodným číslem, číslem občanského průkazu

a telefonním číslem neúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se jej zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem 2 407 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru 11 250 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 301 Kč a inkasním poplatkem 4 500 Kč, a to 14 splátkami, kdy každá činí 3 247 Kč, přičemž první je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 45 458 Kč, z toho náklady spotřebitelského úvěru představovaly 20 458 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč ve svém bydlišti v hotovosti (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 6. 2. 2018, smlouvou o úvěru číslo ze dne 6. 2. 2018, informacemi pro spotřebitele). V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že má střední vzdělání, je ženatý, bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, je zaměstnaný a jeho měsíční příjem činí 24 540 Kč, jeho náklady na bydlení a energie činí

5 500 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 8 420 Kč (prokázáno žádostí o úvěr ze dne 6. 2. 2018, pracovní smlouvou ze dne 27. 1. 2017, výpisem z účtu č. bankovní účet, kopií občanského průkazu žalovaného). Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, pohledávku vůči žalovanému na společnost právnická osoba, která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne

9. 6. 2021 postoupila pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Žalovanému byly tyto skutečnosti písemně oznámeny dopisem ze dne 6. 2. 2020 a dopisem ze dne 1. 3. 2022 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně přílohy číslo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 3. 2022). K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne 26. 2. 2020 odeslané dne 27. 2. 2020 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 a podacím lístkem ze dne 27. 2. 2020). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho neuhradil.

7. Žalovaný dále uzavřel dne 2. 3. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště a kontaktní adresou, rodným číslem, číslem občanského průkazu a telefonním číslem bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se jej zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem ve výši 25,85 % ročně, poplatkem za uzavření smlouvy

1 000 Kč, poplatkem za správu úvěru 5 500 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek

4 750 Kč, a to 13 splátkami, kdy každá činí 3 250 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 2. dne

v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 43 250 Kč, z toho náklady spotřebitelského úvěru představovaly 18 250 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti (prokázáno žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 2. 3. 2018, smlouvou o úvěru číslo ze dne 2. 3. 2018, předpisem splátek ke smlouvě

o úvěru 13M, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti do 6 let, je zaměstnaný u společnost právnická osoba a jeho průměrný měsíční příjem činí 21 008 Kč, jeho náklady na bydlení činí 14 000 Kč a náklady na stravování

a výživné činí 2 000 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 2. 3. 2018, credit scoringem, finanční analýzou, pracovní smlouvou ze dne 27. 1. 2017 a jejím dodatkem, nájemní smlouvou

a výplatními páskami). Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátil. Na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 nabyla pohledávku vůči žalovanému od původní věřitelky společnost právnická osoba Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost x právnická osoba, pohledávku vůči žalovanému na společnost právnická osoba, která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021 postoupila pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Žalovanému byly tyto skutečnosti písemně oznámeny dopisem ze dne 6. 2. 2020 a dopisem ze dne 1. 3. 2022 (prokázáno smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 včetně přílohy číslo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021, přílohou postoupení, oznámením o postoupení pohledávky ze dne

6. 2. 2020 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 3. 2022). K zaplacení dluhu byl žalovaný naposledy vyzván zástupcem žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne 26. 2. 2020 odeslané dne

27. 2. 2020 (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 a podacím lístkem ze dne 27. 2. 2020). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho neuhradil.

8. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv o úvěru žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že její právní předchůdkyně aktivně zjišťovala informace o úvěruschopnosti žalovaného, přičemž posouzení schopnosti splácet předmětné zápůjčky spočívá v prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky. Kritéria jsou následující: 1. maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, 2. 0 zahájených exekučních řízení, 3. negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, 4. při podání žádosti

o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů. A dále uvedla, že pokud žalovaný nebyl úvěruschopný, pak neuvedl pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu.

9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

10. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit

a zaplatit úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena podle § 1879 o. z. na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

18. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy o úvěru byly mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla

před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že smlouvy o úvěru jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.

20. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci

anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 Smlouva o EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

22. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně neprokázala naplnění této povinnosti.

23. Vzhledem k výše uvedenému soud smlouvy o úvěru posoudil jako neplatné podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť způsob, jakým právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud nepovažuje za dostatečný. S právní předchůdkyní žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto již právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala. Právní předchůdkyně žalobkyně se v případě smlouvy o úvěru ze dne 6. 2. 2018 spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho měsíčních výdajích. Navíc podle názoru soudu měla právní předchůdkyně žalobkyně vycházet ohledně výdajů žalovaného z výpisů z účtu, které měla k dispozici. V případě smlouvy o úvěru ze dne 2. 3. 2018, muselo již být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že žalovaný se svým měsíčním příjmem nevychází. Žalovaný uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem činí 21 008 Kč, jeho náklady na bydlení činí 14 000 Kč a náklady na stravování a výživné činí 2 000 Kč, žádné další výdaje žalovaný neuvedl. Právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila výši nájemného, ale dalšími výdaji žalovaného, ač je i vzhledem k tomu, že má vyživovací povinnost k dítěti, uvedl ve zřejmě podhodnocené výši, se již dále nezabývala. Právní předchůdkyní žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyní žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by jeho výdaje verifikovala. Toto zjevně právní předchůdkyně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné. Žalobkyně rovněž žádným důkazem nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v interním systému, insolvenčním rejstříku a rejstříku exekucí.

24. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částky, které mu byly poskytnuty na základě neplatným smluv, a které dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 6. 2. 2018 poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč

a na základě smlouvy o úvěru ze dne 2. 3. 2018 rovněž částka ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný na dlužné částky neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. žalobkyni vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloby dostaly do dispozice žalovaného (10. 10. 2022), tj. ode dne 11. 10. 2022 do zaplacení. Výše úroku je dána Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od

11. 10. 2022 do zaplacení a částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.)

25. S ohledem na absolutní neplatnost předmětných smluv soud výrokem II. žaloby co do zbývající části nároku žalobkyně, tj. co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky

25 000 Kč od 7. 4. 2019 do 10. 10. 2022, úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 000 Kč od

7. 2. 2018 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky

25 000 Kč od 3. 4. 2019 do 10. 10. 2022, úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 25 000 Kč od

3. 3. 2018 do zaplacení, zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle . Ve věci úspěšné žalobkyni přiznal soud nárok na náhradu nákladů řízení sestávajících ze soudních poplatků ve výši 1 000 Kč a 1 000 Kč, dále z odměny advokáta, která je tvořena částkou 1 500 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby ( a vyhl. č. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), z tarifní hodnoty 50 000 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 500 Kč, odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč ( ve znění AT) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle ve výši 378 Kč. Aplikace AT byla v daném případě zcela na místě, neboť advokát žalobkyně uplatňuje podané žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru, ve kterém mění označení žalovaného, výši žalované částky, konkretizaci smlouvy o úvěru, zároveň předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle

27. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná ( ), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.