Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 159/2022-71

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 15.682,31 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.800 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.882,31 Kč

- s úrokem ve výši 4.737,36 Kč

- s úrokem 29 % ročně z částky 15.682,31 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení

- s úrokem z prodlení ve výši 2.046,54 Kč

- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 15.682,31 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020

- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3.882,31 Kč za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11.800 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3.882,31 Kč - s úrokem ve výši 4.737,36 Kč - s úrokem 29 % ročně z částky 15.682,31 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 2.046,54 Kč - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 15.682,31 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020 - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3.882,31 Kč za dobu od 3. 3. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 15.682,31 Kč s úrokem ve výši 4.737,36 Kč, s úrokem 29 % ročně z částky 15.682,31 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2.046,54 Kč a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 15.682,31 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že dne 16. 11. 2017 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky 19.000 Kč v hotovosti. Původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčku splácet, vyhodnotil informace získané od žalovaného o jeho poměrech a tyto ověřil doklady vyžádanými od žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli kromě jistiny úrok 3.398 Kč, odměnu za zpracování a doručení 5.098 Kč a poplatek za administrativní činnost 7.995 Kč. Celkovou částku 35.491 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 splátkách po 592 Kč týdně. Žalovaný celkem splatil 7.200 Kč, což bylo započteno na jistinu, úrok a poplatky. Žalovaná částka 15.682,31 Kč představuje dlužnou jistinu. Kapitalizovaný úrok 4.737,36 Kč byl vypočten v sazbě 29 % ročně z jistiny 15.682,31 Kč za dobu od 11. 1. 2019 do 20. 1. 2020. Kapitalizovaný úrok z prodlení 2.046,54 Kč byl vypočten v sazbě 9 % ročně z téže jistiny za dobu od 17. 8. 2018 do 20. 1. 2020. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou z 20. 1. 2020. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po upomínce.

2. Ve věci byl dne 8. 9. 2021 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalovaný dne 16. 11. 2017 požádal původního věřitele právnická osoba o spotřebitelský úvěr na formuláři zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Požadoval částku 19.000 Kč, uvedl, že má druh bydlení jako spoluvlastník, je rozvedený, zápůjčku požaduje na opravy a rekonstrukce, má jednu vyživovanou osobu, je majitelem auta, pracuje na plný pracovní úvazek, přičemž zaměstnání žalovaného bylo ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami. příjmení příjem uvedl žalovaný ve výši 12.533 Kč měsíčně, ostatní příjmy žalovaného blíže nespecifikované činily 5.000 Kč a další čisté příjmy domácnosti blíže nespecifikované byly 15.500 Kč, přičemž počet zdrojů příjmu žalovaného byl jeden. Žalovaný odhadoval měsíční výdaje částkou 12.000 Kč a interní splátky u původního věřitele 4.000 Kč měsíčně. Žalovaný neměl úvěr u jiné společnosti než u původního věřitele a neměl na své jméno veden bankovní účet. Předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou, tři výplatní pásky za měsíce srpen až říjen 2017 a doklad o platbách inkasa za srpen až říjen 2017. Obsah těchto listin není soudu znám. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem.

5. Tentýž den 16. 11. 2017 uzavřel žalovaný s původním věřitelem právnická osoba, IČO, Smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo. Původní věřitel prohlásil, že poskytuje žalovanému zápůjčku, tedy spotřebitelský úvěr v celkové výši 19.000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli za tuto zápůjčku poplatek 16.491 Kč, který je součtem úroku 3.398 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení 5.098 Kč a administrativního poplatku 7.995 Kč. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že část této částky ve výši 2.062 Kč bude použita na refinancování, tedy splacení dřívější zápůjčky žalovaného u původního věřitele, a zbývající část 16.938 Kč byla vyplacena žalovanému při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal celkovou částku 35.491 Kč původnímu věřiteli splatit formou 60 splátek ve výši 592 Kč týdně, přičemž poslední splátka činila pouze 563 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná ve výši 29 % ročně.

6. Podle tabulky umoření uhradil žalovaný původnímu věřiteli v období od 28. 11. 2017 do 9. 8. 2018 celkem částku 7.200 Kč.

7. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne 20. 1. 2020 uzavřel původní věřitel právnická osoba jako postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se na straně 44 seznamu nachází i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 20. 1. 2020, jímž byl žalovaný vyzván, aby svůj dluh uhradil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Podle podacího lístku byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne 14. 2. 2020.

8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady dluhu od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne 11. 5. 2020, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán dne 12. 5. 2020.

9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Dne 16. 11. 2017 požádal žalovaný o poskytnutí zápůjčky 19.000 Kč právního předchůdce žalobce, původního věřitele právnická osoba, a sdělil údaje o svých poměrech. Tentýž den žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce na částku 19.000 Kč, kterou čerpal tak, že částka 2.062 Kč byla použita na splacení jeho dřívější zápůjčky a zbytek 16.938 Kč byl žalovanému vyplacen při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli uhradit kromě jistiny ještě úrok a poplatky, celkem částku 35.491 Kč formou 60 splátek po 592 Kč týdně. Žalovaný splatil celkem pouze 7.200 Kč. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovaným. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno výše uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a podle , o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje v § číslo tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Ve smyslu při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutou částku 19.000 Kč sjednaným způsobem, tedy částečně na splacení dřívější zápůjčky a částečně vyplacením v hotovosti.

11. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru, a z hlediska její platnosti bylo třeba ji posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o smlouvu spotřebitelskou a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení a 2 , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal anebo nad kterým má kontrolu. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v  až téhož zákona. Podle měl původní věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný je rozvedený, má jednu vyživovanou osobu, vlastní auto, pracuje na plný pracovní úvazek s čistým příjmem částka měsíčně. Tento příjem zřejmě pochází z pracovního zařazení žalovaného u jeho zaměstnavatele právnická osoba, jak je uvedeno v žádosti o zápůjčku. Ostatní příjmy žalovaného částka měsíčně nejsou specifikovány a není znám jejich zdroj, když žalovaný měl pouze jeden zdroj příjmů. příjmení částka měsíčně má představovat další čisté příjmy domácnosti, nelze však zjistit, které osoby do této domácnosti náleží, jaký je jejich počet a vztah k žalovanému a zda žalovaný, případně v jakém rozsahu, může z těchto příjmů čerpat. Původnímu věřiteli bylo rovněž známo, že žalovaný má již u původního věřitele povinnost platit interní splátky 4.000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty na částku částka, přičemž není zřejmé, o jaké konkrétní výdaje se jedná. Původní věřitel tedy ne zcela přesně vypočítal příjmy žalovaného a dalších osob z blíže nezjištěného okruhu nějaké domácnosti na částku částka. Tuto částku nelze v žádném případě pokládat za čistý příjem žalovaného. Soud vycházel z toho, že skutečný čistý příjem žalovaného činil částka. Pokud od této částky jsou odečteny interní splátky 4.000 Kč, zbývá na měsíc žalovanému částka, což je částka velice nízká, a zcela jistě z ní nelze hradit odhadované měsíční výdaje žalovaného částka. V žádosti je sice uvedeno, že původní věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a tři výplatní pásky za srpen až říjen 2017 a doklad o inkasu za tytéž měsíce, není však zřejmé, jaký byl obsah těchto listin, tedy například jaká byla výše příjmů žalovaného ani jaké částky formou sdruženého inkasa hradil a na jaké účely. Soud také porovnal údaj žalovaného o tom, že platí interní splátky původnímu věřiteli částka měsíčně, s tím, že část zápůjčky částka byla poskytnuta na splacení nějaké blíže nespecifikované dřívější zápůjčky žalovaného. Nebylo řádně zjištěno, kolik dluhů má žalovaný vůči původnímu věřiteli, ani jejich výše, přičemž nelze vyloučit, že těchto zápůjček bylo několik a z žalované smlouvy byla splacena pouze jedna z nich, když žalovaný hradil interní splátky částka měsíčně, což je více, než splacení dřívější zápůjčky 2.062 Kč. Původní věřitel rovněž nezkoumal řádně a úplně měsíční výdaje žalovaného, a přímo v žádosti je uvedeno, že jde pouze o měsíční výdaje odhadované.

13. Původní věřitel, který měl odbornou převahu nad žalovaným, měl o poměrech žalovaného zjistit více údajů a tyto vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel byl obeznámen s tím, že žalovaný splácí dřívější dluhy vůči němu splátkou 4.000 Kč měsíčně, což ve srovnání s čistým měsíčním příjmem žalovaného je částka značná, představující třetinu jeho příjmu. Původní věřitel přesto ještě zatížil žalovaného dalším dluhem a prohloubil tak jeho zadluženost. Původní věřitel ze skutečností, které na straně žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona.

14. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání smlouvy o zápůjčce, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

16. Za takové situace soud smlouvu o zápůjčce považuje za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vráceno toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 19.000 Kč, z čehož žalovaný vrátil toliko 7.200 Kč. Rozdíl těchto částek 11.800 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

17. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným písemnou smlouvu na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v  . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením výše citovaným dopisem.

18. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše uvedený dopis z 20. 1. 2020, odeslaný žalovanému dne 14. 2. 2020. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal 19. 2. 2020, žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu, tedy do 2. 3. 2020. Od následujícího dne 3. 3. 2020 se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu . Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního a činí 10 % ročně. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla. Žalobce požaduje úrok z prodlení ve výši pouze 9 % ročně.

19. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 11.800 Kč včetně úroků z prodlení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, úroků a části úroků z prodlení.

20. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce, avšak žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud tedy v souladu s ustanovením rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.