Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 131/2022-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 26 351,68 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 26 351,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 25 211 Kč od 28. 10. 2021 do 18. 1. 2022 ve výši 488,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 22 211 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 18 643,39 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28.10.2021 dosáhne částky 118 540 Kč se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 26 351,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 25 211 Kč od 28. 10. 2021 do 18. 1. 2022 ve výši 488,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 22 211 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 72,30 % ročně z částky 18 643,39 Kč od 28. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28.10.2021 dosáhne částky 118 540 Kč se žaloba zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 26 351,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 2. 4. 2019, (dále jen,, smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč dne 4. 4. 2019. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit v insolvenčním rejstříku, databázích SOLUS a NRKI, z dokladů o příjmech a z prohlášení žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 101,79 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 744 Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2019. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky č. 28 se splatností dne 22.8.2021 o délce 65 dnů, k datu 26.10.2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek č. 26, 28, 29 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru sjednané smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč) Kč a dále právo na zaplacení náhrady nákladů v celkové výši 2 000 Kč (10 splátek x 200 Kč). V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 28.10.2021 až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je výše úroku limitována na 120% částky, kterou má žalovaný zaplatit dle smlouvy, tedy na částku 118 540 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení od 28.10.2021. Do data zesplatnění žalovaný uhradil částku ve výši 74 088 Kč, po zesplatnění úvěru částku ve výši 3 000 Kč, tj. celkem částku ve výši 77 088 Kč. Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Žalobkyně u jednání dne 13.12.2022 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 13.12.2022 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1 ,3 o.s.ř. , soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání není vhodné s ohledem na pochybnosti o řádném splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 101,79 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 744 Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. V případě prodlení žalovaného byl dle bodu 6.1. žalovaný v případě prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, dle bodu 6.2 byl žalovaný povinen zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a dle bodu 6.5 smlouvy byl žalovaný při prodlení s jistinou úvěru po zesplatnění povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou.
Z Hodnocení klienta ze dne 4.4.2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši částka (příjem byl doložen pracovní smlouvou na dobu určitou do datum a výplatní páskou za 1,2/ 2019). Měsíční výdaje žalovaného ve výši částka (životní minimum částka, náklady na bydlení ve výši částka, ostatní částka, rezerva částka) nebyly ověřeny žádnými dokumenty.
Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyplatila na bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč dne 4.4.2019.
Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 23.7.2021, 25.10.2021 soud zjistil, že žalovaný byla upozorněn na prodlení s úhradou splátek č.28,29,30 a na možnost zesplatnění úvěru.
5. Z oznámení o zesplatnění ze dne 26.10.2021 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 25 211 Kč.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 5. 2022 a podacího archu České pošty soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 22 211 Kč s příslušenstvím.
7. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 2. 4. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 101,79 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 744 Kč splatných k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. V případě prodlení žalovaného byl dle bodu 6.1. žalovaný v případě prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, dle bodu 6.2 byl žalovaný povinen zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a dle bodu 6.5 smlouvy byl žalovaný při prodlení s jistinou úvěru po zesplatnění povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. žalobkyně žalovanému vyplatila na bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč dne 4.4.2019. Do data zesplatnění (26.10.2021) žalovaný uhradil částku ve výši 74 088 Kč, po zesplatnění úvěru částku ve výši 3 000 Kč, tj. celkem částku ve výši 77 088 Kč. Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaný dluh nezaplatil.
8. Před poskytnutím úvěru žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splatit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, příjem byl doložen pracovní smlouvou a výplatní páskou za 1,2/ 2019. Z předložených důkazů přitom nevyplývá, že by žalobkyně vycházela kromě dokladů o příjmu žalovaného z jakýchkoliv jiných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, zejména s ohledem na jím tvrzené měsíční výdaje, a spokojila se tak pouze s prohlášením žalovaného.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
13. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z. , je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo ohledně výdajů žalovaného toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání jeho úvěruschopnosti, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, žalovaný zaplatil částku ve výši 77 088 Kč, tudíž žalovanému nevzniklo ani bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) podle § 2991 odst. 1 o.z. , které by byl povinen žalobkyni vrátit. Soudu tak nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.
18. Žalovaný by měl s ohledem na svůj plný úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalovanému přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.