Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 212/2022-17
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 208 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 8 208 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 6.2.2022 do 14.10.2022 a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 8 208 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 6.2.2022 do 14.10.2022 a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 208 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě žádosti žalovaného ze dne 29.12.2021 poskytla žalovanému dne 3.1.2022 úvěr ve výši 6 000 Kč splatný dne 5.2.2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil ověřovací platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši minimálně částka, který ověřila doklady o přijetí transakce za období číslo. Informace o výdajích žalovaného získala žalobkyně z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým Statistickým úřadem, provedla též lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru úvěrů REPI a dospěla k měsíčním výdajům žalovaného ve výši částka za bydlení a energie a částka na osobní výdaje. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 % jistiny ve výši 1 800 Kč. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, tyto sestávají z částky 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu řízení a z částky 1 100 Kč (450 Kč 650 Kč) za upomínání žalobkyní. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní upomínce zaslané dne 14.2.2022.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládal souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 1. 2022 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalovaného bankovní účet, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč do 5.2.2022. Ve smlouvě byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku.
5. Z Posouzení úvěruschopnosti žadatele soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši částka a výdajů na bydlení ve výši částka, výdajů na energie ve výši částka, osobních výdajů ve výši částka a jiných půjček ve výši částka. Příjmy ze zaměstnání byly ověřeny doklady o přijetí transakce za období 10/21-12/21.
6. Z Potvrzení o platbě soud zjistil, že žalovaný dne 30.12.2021 ze svého účtu č. bankovní účet zaplatil na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč a žalobkyně na tento účet žalovaného vyplatila dne 3.1.2022 platbu ve výši 6 000 Kč.
7. Z Upomínek žalobkyně ze dne 14.2.2022 a ze dne 28.2.2022 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu, naposledy byl upomenut předžalobní upomínkou ze dne 10.3.2022, podanou na poště dne 10.3.2022.
8. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
9. Dne 2.1.2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně vyplatila na účet žalovaného částku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 6 408 Kč do 5.2.2022 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil ověřovací platbou ve výši 1 Kč. Ve smlouvě byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatek ve výši 450 Kč za první upomínku a ve výši 650 Kč za druhou upomínku. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši minimálně částka, který ověřila doklady o přijetí transakce za období číslo. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým Statistickým úřadem, provedla též lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru úvěrů REPI a dospěla k měsíčním výdajům žalovaného ve výši částka za bydlení a energie a částka na osobní výdaje a ve výši částka z jiných půjček, ohledně výdajů žalovaného však nepředložila žádné důkazy. Žalovaný na úhradu dluhu nezaplatil ničeho. O úhradu dluhu byl upomínán výzvou ze dne 14.2.2022 a ze dne 28.2.2022, naposledy byl upomenut předžalobní upomínkou ze dne 10.3.2022, podanou na poště dne 10.3.2022.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v platném znění, (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
14. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč. Dle názoru soudu však žalobkyně při uzavírání smlouvy nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z pohledu jeho měsíčních výdajů, kdy k jejich výši nepředložila žádné důkazy a vycházela pouze z tvrzení žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
18. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně totiž nebylo prokázáno, že by měsíční výdaje žalovaného nějakým způsobem ověřila.
20. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 15. 10. 2022, když žaloba byla žalovanému doručena fikcí dne 13. 10. 2022. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 15. 10. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. V návaznosti na výše uvedené tak soud žalobě vyhověl v rozsahu výroku I. rozsudku a s ohledem na právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.
22. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný by měl s ohledem na svůj převažující úspěch ohledně předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalovanému přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.
23. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.