Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 147/2022-23
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 050 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 6 556,73 Kč s úrokem 20,82 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 050 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 6 556,73 Kč s úrokem 20,82 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 436,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 069,92 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 20,82 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela dne 12. 5. 2020 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které společnost půjčila žalovanému dne 12. 5. 2020 částku 10 000 Kč, uvedenou částku si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o úvěru. Smlouvou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 10 000 Kč, úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, tedy celkem částku 18 000 Kč v 60. pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 19. 5. 2020. Žalovaný zaplatil celkem částku 4 950 Kč, tato byla započtena na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost částkou 1 816,61 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek částkou 1 133,39 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni postoupení pohledávky 7. 1. 2022 činila dlužná částka 18 650 Kč, žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 069,92 Kč (úrok ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 7. 7. 2021 do 7. 1. 2022), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 436,81 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 7. 7. 2021 do postoupení pohledávky 7. 1. 2022), úroky ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky, žalovaný na výzvu nereagoval.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud provedl ve věci dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil dále uvedené skutečnosti:
-) z listin y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo datované dnem 12. 5. 2020, že byla uzavřena dle zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. , že se podle ní společnost právnická osoba, zavazuje poskytnout žalovanému jakožto zákazníkovi částku 10 000 Kč označenou spotřebitelský úvěr a žalovaný potvrzuje podpisem, že tyto finanční prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku 10 000 Kč a poplatky v celkové výši 8 000 Kč, a to v 60. týdenních splátkách po 300 Kč v hotovosti, přičemž první splátku se zavázal zaplatit do 7. kalendářních dnů od uzavření smlouvy a každou další splátku až po poslední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle smlouvy poplatky sestávají z úroku ve výši 2 000 Kč, z administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že se seznámil se smluvními podmínkami a souhlasí s nimi.
-) z dopisu ze dne 14. 4. 2022 a poštovního podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení částky 15 346,74 Kč ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 12. 5. 2020, a to do 29. 4. 2022. Tato zásilka byla podána poště k doručení dne 19. 4. 2022,
-) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022, ze seznamu postoupených pohledávek, z poštovního podacího lístku, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno postupitelem dopisem ze dne 3. 2. 2022 podaným k doručení dne 4. 2. 2022.
4. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázaný následující závěr o skutkovém stavu věci:
5. právnická osoba, poskytl žalovanému dne 12. 5. 2020 částku 10 000 Kč označenou jako úvěr a žalovaný se zavázal tuto poskytnutou částku a dále částku 8 000 Kč sestávající z úroku 2 000 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy částku 18 000 Kč, vrátit v pravidelných 60. týdenních splátkách po 300 Kč počínaje první splátkou splatnou 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Žalovaný zaplatil na smlouvu o úvěru částku 4 950 Kč právnická osoba oznámila postoupení pohledávky žalovanému dopisem ze dne 3. 2. 2022. Dopisem ze dne 14. 4. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně k zaplacení částky 15 346,74 Kč žalobkyni do 29. 4. 2022.
6. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:
7. § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. § 2 odst. 3 o. z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
12. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. § 86 odst. 2 věta první ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. § 87 odst. 1 z.č. ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Po právním hodnocení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a ust. § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť poskytovatel při jejím uzavírání vystupoval jako podnikatel v předmětu činnosti poskytování nebankovních úvěrů a žalovaný jako spotřebitel. Ve vztahu k ujednání o inkasním poplatku se jednalo o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z. V souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující osoby, podnikající v předmětu poskytování úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z žádného důkazu není prokázáno, že žalobkyně skutečně prověřovala poměry žalovaného ve veřejných databázích, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně nepředložila a neoznačila žádný důkaz, prokazující, že údaje v uvedené žádosti skutečně ověřovala a že tyto odpovídaly skutečnosti. Důkazní povinnost jí přitom ukládá ust. § 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že k prvnímu jednání ve věci se žalobkyně nedostavila, nemohla být ani o této důkazní povinnosti poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. Jak vyložil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného skutečně posuzovala dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , není ani prokázáno, že smlouva o úvěru ze dne 12. 5. 2020 byla uzavřena platně a že tak byla uzavřena v souladu se zákonem, že mu neodporuje, jak jsou tyto požadavky na právní jednání zakotveny v ust. § 580 odst. 1 o.z. Soud proto shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou dle § 580 odst. 1 o.z. a k této absolutní neplatnosti přihlédl dle § 588 o.z. Pokud jde o ujednání o inkasním poplatku, je zjevné, že by k jejímu uzavření bez smlouvy o úvěru nedošlo, jedná se o akcesorický závazek, který sdílí osud hlavního závazku, a proto je i ujednání či smlouva o inkasním poplatku neplatná. Z neplatné smlouvy nelze plnění přiznat. Soud posuzoval věc dále dle ustanovení § 2991 a následujících o.z. upravujících bezdůvodné obohacení. Jelikož žalobkyně prokázala, že žalovaný převzal od její právní předchůdkyně v hotovosti částku 10 000 Kč, měla žalobkyně nárok toliko na vrácení této částky 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z., neboť se jednalo o plnění, které žalovaný převzal bez právního důvodu (z neplatné smlouvy). Žalovaný však již vrátil částku 4 950 Kč, kterou dle tvrzení samotné žalobkyně z titulu předmětné neplatné smlouvy zaplatil, nevrátil tak částku 5 050 Kč (tj. 10 000 Kč – 4 950 Kč), soud proto v odst. I výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 050 Kč. Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř. o. s. ř. , neboť se jedná o peněžité plnění.
18. Pokud se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 6 556,73 Kč, úroků ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 8. 1. 2022 do zaplacení, byla v této části žaloba jako nedůvodná ve výroku v odstavci II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť uvedená smlouva o úvěru ze dne 12. 5. 2020 je smlouvou neplatnou, a tedy veškeré nároky, které žalobkyně dovozovala z takové smlouvy, nelze v soudním řízení důvodně přiznat. Ve vztahu k úrokům z prodlení soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , z něhož se podává, že nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením zbývající jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tedy splatnost jistiny spotřebitelského úvěru vzhledem k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, ještě nenastala, proto nemohly být ani úroky z prodlení přiznány.
19. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. “) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmět řízení k 28. 11. 2022 činilo celkem 14 117,33 Kč (tj. 10 000 Kč + 436,81 Kč + 1069,92 Kč + úrok z prodlení 8,5 % ročně z 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do 28. 11. 2022, to jest 756,80 Kč + úrok ve výši 20,82 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do 28. 11. 2022, to jest 1 853,80 Kč). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 5 050 Kč a neúspěšná co do částky 9 067,33 Kč. Úspěšná byla žalobkyně z 36 % uplatněného nároku a neúspěšná z 64 % uplatněného nároku, tedy byla převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Převážně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, u podepsaného soudu, ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o.s.ř. ).