Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 119/2021-43
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 112.297,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 78.820 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78.820 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 33.477,38 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 7.573,86 Kč, smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 112.078,38 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 112.078,38 Kč od 17. 8. 2020 do 25. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.258,38 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 5.871,19 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 78.820 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 78.820 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 33.477,38 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 7.573,86 Kč, smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 112.078,38 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 112.078,38 Kč od 17. 8. 2020 do 25. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.258,38 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 5.871,19 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 112.297,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru registrační číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 160.000 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ). Zásilky soudu byly vhazovány na adrese trvalého pobytu žalovaného do domovní schránky.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v jejich nepřítomnosti.
4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru registrační číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 160.000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky pro anonymizováno spotřebitelské úvěry. Peněžní prostředky byly dne datum žalovanému vyplaceny na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem v sazbě 7,9 % ročně v 84 splátkách ve výši 2.706 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal hradit rovněž poplatek za vedení účtu (shodná tvrzení účastníků, žádost o poskytnutí anonymizováno spotřebitelského úvěru a úvěru ke kreditní kartě anonymizována dvě slova ze dne datum, smlouva o úvěru číslo, předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, vysvětlení předsmluvních informací a základní informace o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěrů, poskytovaných anonymizováno, předsmluvní informace ke kreditní kartě ke spotřebitelskému úvěru, oznámení o změně banky – účtu pro provádění splátek ze dne datum, interní doklad o schválení úvěru, data o žádosti, informace z anonymizována dvě slova, výpis z účtu číslo rok o čerpání úvěru, obchodní podmínky pro anonymizováno spotřebitelské úvěry)
5. Bylo rovněž prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, když nehradil řádně a včas splátky počínaje splátkou splatnou dne datum, a to ani přes opakované výzvy k úhradě. Žalobkyně využila svého oprávnění a dle části I. odst. 8 Smlouvy všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem prohlásila ke dni 16. 8. 2020 za splatné a současně vyzvala žalovaného k úhradě do datum. Žalovaný do zesplatnění úvěru zaplatil celkem 30 splátek po 2.706 Kč v celkové výši 81.180 Kč. Žalovanou částku ve výši 124.951,53 Kč tvoří jistina ve výši 112.078,38 Kč, poplatky ve výši 219 Kč, smluvní úrok ve výši 7.573,86 Kč a úrok z prodlení ve výši 5.080,29 Kč. Žalobkyně v podání ze dne datum detailně popsala vznik a výši jednotlivých uplatněných nároků. Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právní zástupkyní žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru číslo, výpis z účtu, přehled splátek, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum včetně dokladu o odeslání, výzvy k úhradě ze dne datum včetně dokladu o odeslání, výzvy k úhradě s vyčíslením dluhu k datu datum, datum a datum, předžalobní upomínka ze dne datum včetně dokladu o odeslání)
6. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením Smlouvy posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. V prvé řadě vycházel z údajů vyplněných v samotné Žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne datum, kdy žalovaný kromě základních sociodemografických informací o své osobě, rodinném vztahu, způsobu bydlení a dosaženém vzdělání, mimo jiné dále uvedl, že je od června 2017 zaměstnán na dobu neurčitou jako osoba manuálně pracující v oboru zemědělství u zaměstnavatele pana jméno příjmení, IČO, s čistým měsíčním příjmem 15.854 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje činí 4.194 Kč. Žalovaný současně uvedl, že od roku 1995 bydlí ve vlastním obydlí. Informace poskytnuté žalovaným byly ověřeny u zaměstnavatele a dále prostřednictvím výpisů z běžného účtu žalovaného u žalobkyně č. bankovní účet, ze kterých byly patrné veškeré přijaté platby žalovaného za poslední měsíce předcházející poskytnutí úvěru. Žalobkyně zdokumentovala i již dříve uzavřené obchody se žalovaným, a to jak stále existující, tak i již ukončené, přičemž žalovaný neměl žádný negativní záznam týkající se jeho platební morálky, své peněžité závazky z jednotlivých smluv řádně a včas plnil. Žalobkyně rovněž zkontrolovala bonitu a úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím Bankovního registru klientských informací (BRKI), Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a Zájmového sdružení právnických osob SOLUS. K důkazu žalobkyně doložila žádost o poskytnutí úvěru ze dne datum, informace ze systému anonymizována dvě slova, interní doklad o schválení úvěru obsahující rozbor úvěruschopnosti klienta, schvalovací protokol k úvěru, výpis CRIF, výpis z běžného účtu č. bankovní účet. Po provedeném dokazování uvedenými listinami soud dále zjistil, že v interní dokladu o situaci žalovaného se uvádí:„ Systémem bylo vyhodnoceno, že není třeba příjmy dokládat (surrogate model). Jedná se o statistický model, který je založený na datech ze žádosti a na statistické pravděpodobnosti. Model porovnává deklarovaný příjem s modelovým příjmem, a pokud výši statisticky potvrdí, klient nemusí dokládat příjmy. Tento model se pro klienty, kteří deklarovali společenské postavení zaměstnanec nebo důchodce.“
7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku , kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 160.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradil řádně, za dobu trvání závazkového vztahu celkem uhradil 81.180 Kč.
12. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“
13. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18 .
14. Žalobkyně v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy zjistila údaje od žalovaného týkající se jeho poměrů, provedla šetření v dostupných registrech a provedla analýzu týkající se bonity klienta a jeho rizikovosti, dle interních postupů. Konkrétní osobní, výdělkové a majetkové poměry žalovaného byly ověřovány pouze na straně příjmové, když žalovaný byl klientem žalobkyně a měl u ní veden běžný účet. Výdaje žalovaného nebyly tvrzeny, resp. byl uváděn pouze údaj o pravidelných měsíčních výdajích 4.194 Kč měsíčně, které nebyly žádným způsobem konkretizovány a objektivizovány. Je nutné mít na paměti, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
16. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 160.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (právo na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). Žalovaný uhradil 81.180 Kč, k úhradě tak zůstává 78.820 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit závazek ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu . Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 33.477,38 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 7.573,86 Kč, smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 112.078,38 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 112.078,38 Kč od 17. 8. 2020 do 25. 8. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33.258,38 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
17. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 26. 8. 2020, tedy v návaznosti na prokazatelně odeslanou výzvu, kterou byl vyzván k úhradě do 25. 8. 2020. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalovanému zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 88.790,44 Kč (78.820 Kč + 9.970,44 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 52.447,73 Kč (33.477,38 Kč + 7.573,86 Kč + 6.962,06 Kč + 227,37 Kč + 4.207,06 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně 63 % původního předmětu řízení (141.238,17 Kč – veškeré nároky ke dni rozhodování soudu), žalovaný byl úspěšný ohledně 37 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, tzn. 63 % méně 37 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 26 % vynaložených nákladů řízení.
19. Náklady žalobkyně v celkové výši 22.581,50 Kč představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4.492 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 300 Kč v částce 900 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 14.050 Kč (2,5 úkonu á 5.620 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 3.139,50 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalovanému zaplatit 26 % nákladů řízení žalobkyně v částce 5.871,19 Kč.
20. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaný dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinen zaplatit tuto náhradu advokátu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).