Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 113/2022-50
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
Žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 29 467 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.128 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.128 Kč za dobu od 13.9.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 15.339 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13.9.2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29.467 Kč od 1.5.2021 do 12.9.2021.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14.128 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14.128 Kč za dobu od 13.9.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 15.339 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13.9.2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29.467 Kč od 1.5.2021 do 12.9.2021. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.11.2021 ve znění podání ze dne 3.8.2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29 467 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Žalobce v žalobě uvedl, že se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků dne datum uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru číslo kdy bylo ujednáno, že žalobce na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, žalovaný se měl zavázat tyto prostředky žalobci vrátit a zaplatit mu úrok a poplatek za čerpání. K ověření totožnosti poskytl žalovaný žalobci při uzavírání smlouvy kopii svého občanského průkazu. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 20 000 Kč, které převedl na bankovní účet žalovaného, který uvedl ve smlouvě, a který žalobce v žalobě specifikoval. Bylo sjednáno, že žalovaný je povinen platit do konce každého kalendářního měsíce žalobci minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však splátku ve výši 300 Kč. Žalobce byl povinen zasílat před datem splatnosti žalovanému výpis z úvěrového účtu, ten je zasílán prostřednictvím uživatelského účtu. Dle smluvního ujednání byl žalovaný povinen platit žalobci poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy celkem částku 4 000 Kč. Žalovaný byl dále povinen platit z poskytnutého úvěru úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se celý dluh stane splatným, byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků úrok ve výši 8 % ročně. Úrok se přitom ke konci kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Celkem tak byl úrok vyčíslen na částku 10 976 Kč. Dále byl žalovaný dle smlouvy povinen v případě prodlení se splácením dluhu či jeho části hradit žalobci měsíční náklady ve výši 121 Kč, součástí jistiny tak je i částka 363 Kč připadající na tyto náklady. Žalovaný žalobci uhradil celkem částku 5 872 Kč, která byla poměrně započtena na nároky dle smlouvy, kdy žalobce zápočty konkretizoval. S odkazem na smluvní ujednání žalobce uvedl, že úvěr byl s ohledem na neplacení zesplatněn, žalobci vznikl nárok na úhradu žalované částky spolu s úrokem z prodlení ode dne 1.5.2021. Doplnil, že žalobce čerpal úvěr ve dvou splátkách, a to dne 4.1.2021 ve výši 5 000 Kč a dne 6.1.2021 ve výši 15 000 Kč. Žalovaná částka je tvořena jistinou úvěru v částce 18 249 Kč, smluvním úrokem ve výši 10 976 Kč a účelně vynaloženými náklady ve výši 242 Kč. Žalobce doplnil tvrzení ke způsobu uzavření smlouvy v elektronické podobě, který podrobně popsal v doplnění žaloby. Zároveň uvedl, že smlouva byla uzavřena dne datum i v listinné podobě. Pokud jde o ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, pak žalobce uvedl, že tato byla posuzována dle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Konkrétně šlo o hrubý příjem 39 000 Kč, čistý příjem 33 900 Kč, náklady na obživu 5 500 Kč, náklady na bydlení v částce 5 000 Kč a ostatní náklady ve výši 2 500 Kč. Dále měl žalobce nahlížet do placených i neplacených registrů, kde ohledně žalovaného nenašel negativní záznam. Výdaje žalovaného měl poměřovat s náklady průměrného klienta dle údajů Českého statistického úřadu. Žalobce tak dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr za sjednaných podmínek splácet. I přes zaslání předžalobní výzvy žalovaný žalobci na svůj dluh ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil.
3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 31.10.2022, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, nežádali o odročení jednání. Žalovaný, který je ve výkonu trestu odnětí svobody neměl zájem účastnit se jednání formou videokonference. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo podepsané dne datum žalovaným soud vzal za prokázané, že žalobce jako úvěrující a žalovaný jako klient měli vůli uzavřít tuto smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků ze strany žalobce žalovanému do výše úvěrového limitu v částce 50 000 Kč, který bylo možno čerpat za podmínek uvedených v čl. 3 smlouvy. Podmínky splácení úvěru byly upraveny v čl. 4 smlouvy, kdy odpovídají skutkovým tvrzením žalobce. V čl. 5 pak měl být sjednán poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, čl. 6 smlouvy měl upravovat výši smluvního úroku. S ohledem na právní hodnocení věci soud jednotlivá ustanovení smlouvy podrobněji nerozebírá. Z čl. 9 smlouvy je pak zřejmé, že mělo jít o spotřebitelský úvěr. Z kopie občanského průkazu žalovaného je zřejmé, že žalobce při podpisu smlouvy ověřoval jeho totožnost. Pokud žalobce k výši nákladů na vymáhání pohledávky předkládal i mandátní smlouvu se společností právnická osoba pak z ní nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by měly vliv na rozhodnutí ve věci. Žalobce dále k důkazu předložil výpis ze svého účtu za měsíc leden 2021, z nějž soud zjistil, že dne 4.1.2021 byla na účet označený jménem žalovaného č.ú. bankovní účet poukázána částka 5 000 Kč a dne 6.1.2021 částka 15 000 Kč. Ze zprávy právnická osoba ze dne 5.8.2022 má přitom soud za prokázané, že účet č. bankovní účet byl v měsíci lednu 2021 účtem žalovaného, tento účet byl již zrušen. Žalobce dále předložil k důkazu výpisy k revolvingovému účtu žalovaného za období měsíců února – srpna 2021, kdy je z nich patrné čerpání úvěru celkem v částce 20 000 Kč, splátka v částce 5 872 Kč, jak ji tvrdil žalobce, učiněná v měsíci dubnu 2021, je patrné připisování úroků a poplatků, jak to tvrdil žalobce.
5. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil listin u, kde jsou shrnuty informace o žalovaném, je na ní uveden hrubý příjem v částce 39 000 Kč, čistý příjem v částce 33 900 Kč, je uvedeno, že bydlí ve vlastním bytě, kdy v domácnosti mají žít 2 blíže neidentifikované osoby, celkové náklady jsou uvedeny v částce 13 000 Kč. Žalobce k důkazu nepředložil, ani v žalobě netvrdil, jak byly údaje zjištěné dle tvrzení žalobce od žalovaného ověřovány. Není zřejmé, že by měl žalobce k dispozici např. pracovní smlouvu osvědčující tvrzené příjmy. K důkazu byla předložena pouze jedna výplatní páska žalovaného z listopadu roku 2020, z níž je zřejmé, že jeho zaměstnavatelem by měla být právnická osoba, anonymizováno, základní mzda je přitom uvedena v částce 12 215 Kč, prémie ve výši 10 000 Kč a doplatky v částce 22 295 Kč, žalovaný měl obdržet dle vyúčtování za listopad 2020 částku 33 576 Kč. K výdajům žalovaného sám žalobce tvrdil, že je poměřoval statistickým modelem, skutečné výdaje nezkoumal. Pokud žalobce tvrdil, že nahlížel do nějakých registrů ohledně případných závazků žalovaného, kdy nezjistil negativní informace, pak k tomuto tvrzení žádný důkaz nepředložil. Netvrdil, že by se žalovaného sám aktivně na jeho případné další závazky dotazoval. Soud přitom z výpisu z účtu žalovaného za leden 2021 zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu byl v daném měsíci záporný, a to v částce 8 129,66 Kč. Z účtu je dále zřejmé, že žalovaný v tento měsíc čerpal vedle úvěru od žalobce i další spotřebitelské úvěry, např. od společností právnická osoba, právnická osoba, anonymizována tři slova, právnická osoba, právnická osoba, příjmení jméno atd., další příjmy, ale i výdaje měl žalovaný ze sázkových her. Pokud jde o příjem od společnosti právnická osoba, kdy by zřejmě mělo jít o zaměstnavatele žalovaného, pak v tomto měsící mu tato společnost poukázala částku 20 606 Kč, což zdaleka neodpovídá tvrzenému příjmu žalovaného, jak jej měl žalobce za osvědčený.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 9.9.2021 spolu s podacím archem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky.
7. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalovanému pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovaným a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o (revolvingovém) úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud v tomto směru odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20 , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 /1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.
13. Soud ze zjištěných skutečností přitom dospěl k závěru, že žalobce své povinnosti s odbornou péčí před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostál. Vyšel především z toho, že sám žalobce tvrdil, že se při zjišťování příjmů žalovaného spokojil pouze s údaji sdělenými mu žalovaným, tyto pouze porovnal se statistickými údaji o průměrných příjmech. Žalobce netvrdil, ani neprokazoval, že by jakkoliv prověřoval pracovní smlouvu žalovaného, aby ověřil, na jakou dobu je zaměstnán, o jaký pracovní poměr jde, jaká je výše sjednané mzdy. Pokud měl k dispozici k důkazu předloženou výplatní pásku za měsíc listopad 2020, tedy osvědčující stav dva měsíce před uzavřením smlouvy, pak tím dostatečné informace o příjmech žalovaného nemohl zjistit. Navíc i z této výplatní pásky vyplývá, že výše příjmu v daném měsíci je ovlivněna nenárokovými složkami, skutečná pravidelná výše mzdy, jak byla žalovanému pravidelně vyplácena, z této výplatní pásky nevyplývá. Z výpisu z účtu žalovaného za leden 2021 je přitom zjištěna výše mzdy žalovaného řádově nižší asi o 13 tisíc Kč. Je tak zřejmé, že příjem žalovaného neodpovídal částce, s níž žalobce při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného počítal. Pokud jde o výdaje žalovaného, pak tyto žalobce sám vůbec nezkoumal, když rovněž vycházel ze statistického modelu. Netvrdil, ani neprokazoval, že by se žalovaného jakkoliv dotazoval na jeho sociální poměry, případné vyživované osoby, další osoby v domácnosti. Konečně ani netvrdil, že by se žalovaného dotazoval na jeho případné další závazky, když pouze tvrdil, že nahlédnutím do určitých registrů nezaznamenal negativní záznamy. K tomuto tvrzení však žádný důkaz nepředložil. Z výpisu z účtu za leden 2021 je přitom patrno, že žalovaný čerpal celou řadu spotřebitelských úvěrů, dostával se do záporného zůstatku na účtu. Je tak otázkou, zda měl dostatečné příjmy na splácení svých závazků, když navíc bylo zjištěno, že vynakládal velké finanční prostředky na sázkové hry. Soud má za to, že za situace, kdy žalobce měl žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem až 50 000 Kč, kdy žalovaný byl povinen hradit poplatky za každé čerpání úvěru ve výši 4 % a navíc hradit poměrně vysoký měsíční úrok, bylo namístě, aby před uzavřením smlouvy věnoval prověření úvěruschopnosti větší úsilí, bylo namístě zkoumat skutečné příjmy, výdaje a závazky žalovaného, když jen tímto způsobem mohl být učiněn relevantní závěr o jeho schopnosti za sjednaných podmínek úvěr splácet. Žalobce tak svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když nebylo prokázáno, že by s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byly tak dány důvodné pochybnosti ohledně této jeho schopnosti, žalobce mu však přesto spotřebitelský úvěr poskytl. Za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaný je tak povinen v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.
14. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému celkem částku 20 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). Žalovaný je tak dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci vrátit částku 20 000 Kč. Pokud sám žalobce uvedl, že žalovaný již uhradil částku 5 872 Kč, pak je nadále povinen vrátit žalobci zbývající část bezdůvodného obohacení v částce 14 128 Kč.
15. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto usnesení uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14 128 Kč jako jistinu vyplacenou dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 13.9.2021 do zaplacení, a to ve výši jak požadoval žalobce, když ke dni prodlení byla výše úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vyšší. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z předžalobní upomínky k úhradě dlužné částky. Ohledně jejího doručení pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku , tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 9.9.2021, platí tak domněnka dojití dne 12.9.2021. Ode dne 13.9.2021 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), když žalovaný ke své schopnosti jistinu vrátit ničeho netvrdil.
16. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, případně o nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu většinově úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.