Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 126/2022-43
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem čtvrť ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 20 737,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8.3.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 1.700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 366,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 695,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od 16.1.2021 do 7.3.2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.700 Kč od 8.3.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4.300 Kč od 8.3.2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,98 % ročně z částky 6.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8.3.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 7.737,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.224,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.334,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.737,50 Kč od 16.1.2021 do 7.3.2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.737,50 Kč od 8.3.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7.000 Kč od 8.3.2021 do zaplacení a úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 14.737,50 Kč od 16.1.2021 do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8.3.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 1.700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 366,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 695,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od 16.1.2021 do 7.3.2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.700 Kč od 8.3.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4.300 Kč od 8.3.2021 do zaplacení a úroku ve výši 18,98 % ročně z částky 6.000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8.3.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 7.737,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.224,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.334,23 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14.737,50 Kč od 16.1.2021 do 7.3.2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.737,50 Kč od 8.3.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 7.000 Kč od 8.3.2021 do zaplacení a úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 14.737,50 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31.7.2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6 000 Kč a částku 14 737,50 Kč vždy s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku, kdy toto příslušenství zčásti kapitalizoval. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel v písemné formě dne datum se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy měl právní předchůdce žalobce posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když vycházel především ze zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, které byly zaznamenány do karty zákazníka, byly ověřovány z dokladů žalovanou předložených. Následně byly tyto informace odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model, kdy právní předchůdce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčené prostředky spolu s úrokem za sjednanou dobu ve výši 1 200 Kč, odměnou za administrativní činnost v částce 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 2 400 Kč. Celkovou částku měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 9.6.2020. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, do doby splatnosti úvěr nesplatila, od té doby je tak v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami. Po sjednané době splatnosti je tak úvěr úročen dle smlouvy úrokem ve výši 18,98 % ročně. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Za celou dobu smluvního vztahu do postoupení pohledávky žalovaná na dluh ze smlouvy uhradila pouze částku 1 700 Kč, která byla započtena na úrok a sjednané odměny a poplatky, kdy žalobce zápočty konkrétně specifikoval. Následně již žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce se rozhodl, že nebude požadovat po žalované uhrazení zbývající části poplatků a odměn. Domáhá se tak po ní uhrazení dlužné jistiny v částce 6 000 Kč, úroků ve výši 18,98 % ročně z jistiny, které za období od 10.6.2020 do postoupení pohledávky dne 15.1.2021 kapitalizoval na částku 695,93 Kč a dále se jich domáhá až do zaplacení celé jistiny. S ohledem na prodlení žalované se pak domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny, který za období od 10.6.2020 do postoupení pohledávky dne 15.1.2021 kapitalizoval na částku 366,67 Kč a dále se jej domáhá až do zaplacení celé jistiny. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.
2. Žalobce dále uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost právnická osoba, uzavřel v písemné formě dne datum se žalovanou další smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy měl právní předchůdce žalobce posoudit schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když k ověření úvěruschopnosti žalobce uvedl stejné skutečnosti jako k předchozí smlouvě. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčené prostředky spolu s úrokem za sjednanou dobu ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost v částce 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v částce 6 000 Kč. Celkovou částku měla uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 22.3.2020. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, do doby splatnosti úvěr nesplatila, od té doby je tak v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami. Po sjednané době splatnosti je tak úvěr úročen dle smlouvy úrokem ve výši 18,98 % ročně. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Za celou dobu smluvního vztahu do postoupení pohledávky žalovaná na dluh ze smlouvy uhradila pouze částku 8 000 Kč, která byla započtena na jistinu, úrok a sjednané odměny a poplatky, kdy žalobce zápočty konkrétně specifikoval. Následně již žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce se rozhodl, že nebude požadovat po žalované uhrazení zbývající části poplatků a odměn. Domáhá se tak po ní uhrazení dlužné jistiny v částce 14 737,50 Kč, úroků ve výši 19,07 % ročně z jistiny, které za období od 23.3.2020 do postoupení pohledávky dne 15.1.2021 kapitalizoval na částku 2 334,23 Kč a dále se jich domáhá až do zaplacení celé jistiny. S ohledem na prodlení žalované se pak domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny, který za období od 23.3.2020 do postoupení pohledávky dne 15.1.2021 kapitalizoval na částku 1 224,03 Kč a dále se jej domáhá až do zaplacení celé jistiny. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.
3. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila.
4. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 24.10.2022, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, nežádali o odročení jednání. Žalovaná, ač jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, se k jednání nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
5. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z listin y – karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 27.1.2019 soud zjistil, že žalovaná požádala tohoto dne společnost právnická osoba o úvěr ve výši 15 000 Kč na 60 týdnů s hotovostním výběrem splátek. V kartě zákazníka jsou zaznamenány osobní údaje o žalované, ověření totožnosti z občanského průkazu. Měla uvést, že je rozvedená a pečuje o 1 nezaopatřené dítě. Žije v nájmu, kde má domácnost od prosince roku 2018, za poslední dva roky pak měla mít 2 různá bydliště. Ke svým poměrům měla žalovaná uvést, že její příjmy pochází od České správy sociálního zabezpečení, kdy pobírá dávky státní podpory ve výši 5 975 Kč a 910 Kč, má mít další blíže nespecifikovaný příjem v částce 8 000 Kč. K výdajům pak uvedla, že na bydlení vydá částku 6 000 Kč, další výdaje má mít v částce 6 000 Kč. Z listin y vyplývá, že sdělované údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, složenkami a nájemní smlouvou, žádné takové listin y žalobce nepředložil. Žalobce nepředložil žádný důkaz k tomu, že by prověřoval, zda má žalovaná jiné závazky, že by nahlížel do nějakých registrů ohledně takových skutečností. Žalobce dále k důkazu předložil další žádost žalované o spotřebitelský úvěr, kartu zákazníka ze dne 16.4.2019, kdy touto žalovaná tutéž společnost žádala o úvěr v částce 6 000 Kč, listin listina obsahuje o žalované shodné osobní údaje i údaje o bydlení. K příjmům žalované je uvedeno, že má mít příjem z hlavního pracovního poměru u Ministerstva vnitra ČR, kde je zaměstnána jako uklízečka od ledna 2019, má jít o pracovní poměr na dobu určitou do 31.1.2020. K tomuto zaměstnání je pak výslovně uvedeno, že nebylo ověřeno. Příjem z pracovního poměru měla žalovaná uvést v částce 14 060 Kč, i nadále měla být příjemcem státní podpory v částkách 5 975 Kč a 910 Kč. Celkové výdaje žalované jsou uvedeny v částce 14 000 Kč. Na listin ě je uvedeno, že údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek, složenek a nájemní smlouvy, kdy však žádné takové listin y žalobce k důkazu nepředložil. Je uvedeno, že žalovaná má úvěr u téže společnosti s měsíční splátkou 2 000 Kč, nemá mít další závazky. Není zřejmé, že by toto bylo jakkoliv ověřováno. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo (anonymizována dvě slova) ze dne datum je zřejmé, že tato měla být uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy tato částka byla žalované předána v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem v částce 3 000 Kč, administrativním poplatkem v částce 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek v částce 6 000 Kč, celkem tedy částku 27 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo (anonymizována dvě slova) ze dne datum je zřejmé, že tato měla být uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, kdy tato částka byla žalované předána v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem v částce 1 200 Kč, administrativním poplatkem v částce 1 200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek v částce 2 400 Kč, celkem tedy částku 10 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 180 Kč Smlouvy obsahují i doplňující ujednání, kdy s ohledem na právní hodnocení věci je soud blíže nerozebírá.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 spolu s přílohou obsahující postupované pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.2.2021 soud vzal za prokázané, že předmětné pohledávky (z tvrzených smluv) společnosti právnická osoba za žalovanou byly postoupeny na žalobce, přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalované, což je prokázáno i podacím lístkem ze dne 22.2.2021. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 13.5.2021 spolu s podacím lístkem ze dne 14.5.2021 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky.
7. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalované pohledávky z titulu tvrzených smluv o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít dvě smlouvy o úvěru, které byly ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelskými úvěry. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouvy o úvěru byly platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud přitom dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20 , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 /1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.
13. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalované při uzavírání obou smluv o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru při uzavírání žádné z těchto smluv nedostál, když na ni v podstatě rezignoval. Žalobce v tomto směru neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Z předložených důkazů je přitom zřejmé, že právní předchůdce žalobce v rozporu s citovanými závěry judikatury při ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházel u obou tvrzených smluv v podstatě výlučně z údajů, které mu o svých poměrech poskytla sama žalovaná, když navíc tyto údaje byly nedostatečné, nedoložené. Soud především nemohl přehlédnout, že žalobce nepředložil důkazy, které by svědčily o tom, že jeho právní předchůdce měl k dispozici listin y, z nichž by ověřil tvrzení žalované v žádostech o úvěr. V daných listinách je sice vyznačeno, že měl k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky, což by mohlo svědčit o ověření příjmu žalované, takové listin y však k důkazu předloženy nebyly. Nebyly předloženy žádné listin y o tvrzeném způsobu bydlení a v kartách zákazníka uvedených údajích o výdajích žalované. Z listin je zcela jednoznačně patrno, že žalobce se spokojil s tvrzením žalované, že nemá další půjčky či jiné závazky, aniž by tuto skutečnost jakkoliv ověřoval, když u druhého úvěru pouze zohlednil závazek žalované u jeho společnosti. Netvrdil a neprokazoval, že by nahlížel do veřejných registrů k ověření těchto skutečností, jak je to u poskytovatelů úvěrů zcela běžné a žádoucí. Žalovaná přitom nejprve právního předchůdce žalobce žádala o úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy celková měsíční splátka by přesáhla částku 2 000 Kč. Žalobce i při takto nepochybně nemalé splátce jakkoliv neprověřoval, jaké další příjmy nad rámec dávek státní sociální podpory, které zcela jistě neslouží ke splácení závazků, žalovaná má. Spokojil se s ničím nedoloženým tvrzením o dalším příjmu ve výši 8 000 Kč. Takový postup pak soud nemůže hodnotit jako postup s odbornou péčí, když tato příjmová situace žalované zcela zjevně vyžadovala další podrobnější zkoumání jejich poměrů, aby si úvěrující ověřil, zda bude mít žalovaná skutečně prostředky ke splácení úvěru. Žalobce však netvrdil, ani neprokazoval, že by k takovému zkoumání přistoupil, přesto úvěr žalované poskytl. Žalovaná pak již tři měsíce od poskytnutí první částky 15 000 Kč právním předchůdcem žalobce žádala o poskytnutí dalšího úvěru v částce 6 000 Kč se splátkou přesahující 800 Kč měsíčně, kdy celková splátka žalované jen za úvěry od právního předchůdce žalobce by tak dosáhla bezmála částku 3 000 Kč. Ze žádosti o úvěr přitom vyplývá, že ani v tomto případě právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když se opětovně spokojil pouze s údaji od žalované, kdy žalobce neprokázal, že by tyto údaje prověřoval, když listin y, které měly k ověření sloužit k důkazu nepředložil. Pokud žalovaná v žádosti o další úvěr tvrdila, že je zaměstnána, pak z karty zákazníka výslovně vyplývá, že tato skutečnost nebyla prověřována. Skutečností je pak i to, že sama žalovaná uvedla, že jde o pracovní poměr na dobu určitou, který měl skončit dříve, než byla konečná splatnost žádaného úvěru. Již tato skutečnost měla právního předchůdce vést k tomu, že je třeba poměry žalované prověřit s větší opatrností, avšak že tak učinil, žalobce v tomto řízení netvrdil, ani neprokázal. Ani v tomto případě pak není tvrzeno ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce nahlížel do příslušných registrů ohledně prověření platební morálky žalované, ohledně toho, zda nemá jiné závazky. Nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by se právní předchůdce žalobce podrobněji zabýval skutečnými majetkovými poměry žalované. Ani v tomto případě tak dle názoru soudu nepostupoval s odbornou péčí, jaká je výše citovanými zákonnými ustanoveními vyžadována. Přesto přistoupil k poskytnutí úvěru v další částce 6 000 Kč. Soud tak tento postup právního předchůdce žalobce, a to u obou tvrzených smluv o spotřebitelském úvěru, hodnotí jako rozporný s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutečnosti, že k podpisu žádostí o úvěr a smluv o úvěru došlo vždy v jeden den, pak soud nemůže učinit jiný závěr než ten, že právní předchůdce žalobce neměl dostatečný časový prostor k ověření skutečností tvrzených žalovanou, k nahlédnutí a získání informací z příslušných registrů a přes neúplnost informací získaných pouze od žalované přistoupil ihned k poskytnutí úvěrů.
14. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce u obou tvrzených smluv o spotřebitelském úvěru nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách a přes existenci důvodných pochybností ohledně této její schopnosti jí spotřebitelský úvěr v obou případech poskytl, kdy za této situace jde o neplatné smlouvy a žalovaná je tak povinna v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené jsou žalobcem tvrzené spotřebitelské smlouvy, které odporují ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatné, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.
15. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy, která měla být uzavřena dne datum poskytl žalované částku 6 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku ) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). Žalobce však sám v řízení tvrdil, že žalovaná již jeho právnímu předchůdci na vyplacenou částku uhradila 1 700 Kč, a to ještě před prokazovanými výzvami k úhradě. Žalovaná tak již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátila částku 1 700 Kč, je tak povinna mu doplatit již pouze částku 4 300 Kč.
16. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto usnesení uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4 300 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 8.3.2021 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jejím poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla vyzývána k úhradě ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku , tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 22.2.2021, platí tak domněnka dojití dne 25.2.2021. Následně byla žalované stanovena 10 denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 7.3.2021. Ode dne 8.3.2021 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, má soud stanovenou desetidenní lhůtu za přiměřenou jejím poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny.
17. Ve výroku II. pak soud žalobu ohledně nároků z tvrzené smlouvy ze dne datum ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši přesahující jeho zákonnou výši s ohledem na počátek prodlení a za období předcházející prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení.
18. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy, která měla být uzavřena dne datum poskytl žalované částku 15 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku ) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). Žalobce však sám v řízení tvrdil, že žalovaná již jeho právnímu předchůdci na vyplacenou částku uhradila 8 000 Kč, a to ještě před prokazovanými výzvami k úhradě. Žalovaná tak již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátila částku 8 000 Kč, je tak povinna mu doplatit již pouze částku 7 000 Kč.
19. S ohledem na uvedené soud ve výroku III. tohoto usnesení uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 7 000 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 8.3.2021 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jejím poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla vyzývána k úhradě ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku , tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 22.2.2021, platí tak domněnka dojití dne 25.2.2021. Následně byla žalované stanovena 10 denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 7.3.2021. Ode dne 8.3.2021 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, má soud stanovenou desetidenní lhůtu za přiměřenou jejím poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny.
20. Ve výroku IV. pak soud žalobu ohledně nároků z tvrzené smlouvy ze dne datum ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši přesahující jeho zákonnou výši s ohledem na počátek prodlení a za období předcházející prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení.
21. Ve výroku V. pak o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla prakticky totožná, při zohlednění požadovaných úroků pak byla ve věci většinově úspěšná žalovaná, které v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně a včas povinnost, která jí byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.