Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 6/2022-121

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 140 458,24 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 97 639,54 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 30. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 42 818,70 Kč, úroku z prodlení z částky 134 480,59 Kč od 30. 10. 2021 do 29. 5. 2022 a úroku z prodlení z částky 36 841,05 Kč od 30. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce titul. jméno příjmení na náhradě nákladů řízení 11 629,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 97 639,54 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 30. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 42 818,70 Kč, úroku z prodlení z částky 134 480,59 Kč od 30. 10. 2021 do 29. 5. 2022 a úroku z prodlení z částky 36 841,05 Kč od 30. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 11 629,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 22. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 140 458,24 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 7. 5. 2019 smlouvu o úvěru anonymizována dvě slova, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 148 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 11,7 % ročně, a to v 96 měsíčních splátkách po 2 381,09 Kč a dále pojištění schopnosti splácet ve výši 236 Kč měsíčně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 6. 4. 2021 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 129 904,85 Kč, úroku ke dni zesplatnění ve výši 4 575,74 Kč, úroku z prodlení z jistiny do dne 29. 10. 2021 ve výši 4 182,66 Kč, úroku z prodlení z obchodního úroku do dne 29. 10. 2021 ve výši 186,99 Kč, poplatků ve výši 708 Kč (3 * 236 Kč poplatek za pojištění) a poplatků ve výši 900 Kč (300 Kč za zesplatnění a 600 Kč za upomínku).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách soud zjistil, že žalovaný má u žalobkyně veden běžný účet již od 21. 11. 2007, přičemž k němu měl sjednané povolené přečerpání (kontokorentní úvěr) až do výše limitu 45 000 Kč. Rovněž měl žalovaný zřízeno internetové bankovnictví s podepisováním mobilním klíčem.

4. Z y nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova soud zjistil, že tuto dne 7. 5. 2019 v rámci internetového bankovnictví uzavřeli žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 148 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 11,7 % ročně v 95 měsíčních splátkách po 2 617,09 Kč (včetně pojištění 236 Kč) a poslední 96. ve výši 3 947,39 Kč (včetně pojištění 236 Kč) splatných vždy ke každému 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 18. 6. 2019 Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 231 209,94 Kč (bez pojištění). Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou se účastníci dohodli, že je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků.

5. Z y nazvané sazebník poplatků soud zjistil, že jsou zde mimo jiné pro splátkové úvěry uvedeny poplatky ve výši 300 Kč za výzvu k předčasnému splacení a 600 Kč za zaslání každé upomínky.

6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že dne 7. 5. 2019 sem byla připsána částka 148 000 Kč jako čerpání úvěru. Dále se z těchto výpisů podává, že již v říjnu 2018 měl žalovaný na tomto účtu záporný zůstatek (cca 28 – 35 tis. Kč), a to až do května 2019, kdy mu tam byl připsán projednávaný úvěr. Na tento účet byla žalovanému vyplácena mzda, a to v roce 2019 v lednu částka, v únoru částka, v březnu částka a v dubnu částka. Dále měl žalovaný v tomto období drobné příjmy od fyzických osob, kterým jinak platil on.

7. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný celkem na tento úvěr zaplatil 50 360,46 Kč. Totéž se podává z předložené platební historie.

8. Z dopisu ze dne 8. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 136 173,25 Kč splatným ke dni 6. 4. 2021.

9. Z dopisu ze dne 3. 11. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 140 614,83 Kč nejpozději do 7 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 3. 11. 2021.

10. Z y nazvané žádost o úvěr soud zjistil, že žalovaný 7. 5. 2019 požádal v rámci internetového bankovnictví žalobkyni o úvěr ve výši 70 000 Kč na 24 měsíců s úrokem 6,9 % ročně. Je zde uvedeno, že žalovaný bydlí ve vlastním domě / bytu, je ženatý, má příjem částka a při jednom zdroji příjmů činí celkové příjmy domácnosti částka. Mimo žalobkyni žádné úvěry ani zápůjčky nemá.

11. Z y nazvané potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že 4. 1. 2017 měl žalovaný u předchozího zaměstnavatele průměrně mzdu částka.

12. Z y nazvané vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně počítala s příjmem žalovaného (ověřeným dokladem k jiné žádosti) ve výši 50 000 Kč měsíčně s tím, že při jednom zdroji příjmu činí celkové příjmy domácnosti žalovaného částka. Dosud žalovaný žalobkyni splácí částka měsíčně, požádal o úvěr ve výši 70 000 Kč a bylo mu schváleno 148 000 Kč se splátkou 2 381,09 Kč. V době podání žádosti o úvěr měl žalovaný u žalobkyně čtyři nesplacené závazky v celkové výši 546 175,30 Kč.

13. Z listin nazvaných výpočet obchodního úroku a amortizace soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 7. 5. 2019 v rámci internetového bankovnictví požádal o úvěr ve výši 70 000 Kč na 24 měsíců, uvedl, že jeho příjmy činí částka měsíčně a při jednom zdroji příjmů činí celkové příjmy domácnosti částka, je ženatý a bydlí ve vlastním. Mimo žalobkyni žádné úvěry ani zápůjčky nemá. Téhož dne pak se žalobkyní uzavřel smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout mu 148 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 11,7 % ročně v 95 měsíčních splátkách po 2 617,09 Kč (včetně pojištění 236 Kč) a poslední 96. ve výši 3 947,39 Kč (včetně pojištění 236 Kč) splatných vždy ke každému 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 18. 6. 2019. Rovněž 7. 5. 2019 pak byly peněžní prostředky ve výši 148 000 Kč žalobkyní poukázány žalovanému na jeho běžný účet. Žalovaný z počátku řádně splácel, nicméně zaplatil jen 50 360,46 Kč a dostal se do prodlení. Proto žalobkyně prohlásila celý zůstatek úvěru ke dni 6. 4. 2021 splatným. Při sjednávání úvěru žalobkyně vycházela ze žalovaným sdělených údajů. Ohledně výdajů pak podle svých tvrzení vycházela z dat Českého statistického úřadu. Žalovaný však na běžném účtu měl minimálně od října 2018 záporný zůstatek a u žalobkyně další čtyři úvěry v celkové nesplacené výši částka a splátkami částka měsíčně. Příjem žalovaný zdaleka neměl ve výši 50 000 Kč měsíčně (viz shora).

15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmů ve výši částka měsíčně, které měla ověřené z potvrzení k jiné žádosti (potvrzení, které však k žalobě připojila nebylo aktuální, neboť žalovaný již byl zaměstnán jinde, nadto zde byl příjem jen cca částka). Dále pak při jednom zdroji příjmů vycházela z celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši částka, zohlednila měsíční splátky úvěrů, které jí žalovaný splácel po částka měsíčně a ohledně dalších výdajů pak vycházela z historických dat ČSÚ. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o jeho schopnosti poskytované úvěry splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba konstatovat, že vedla-li žalobkyně pro žalovaného jeho běžný účet, nebylo důvodu vycházet z nějakých historických dat Českého statistického úřadu a stačilo nahlédnout na pohyby na účtu žalovaného. Pokud by tak žalobkyně učinila, zjistila by celkovou špatnou finanční bilanci žalovaného, kdy minimálně od října 2018 ani jednou nebyl se zůstatkem účtu v kladných hodnotách. Příjmy žalovaného pak podle stejných výpisů z účtu zdaleka nedosahovaly žalobkyní uváděných částka (tím méně pak částka). K tomu je třeba poznamenat, že pokud měla domácnost žalovaného jeden zdroj příjmů, jak s tím žalobkyně počítala, není možné, aby celkové příjmy domácnosti přesáhly mzdu žalovaného. Sama žalobkyně pak věděla, že jí žalovaný již splácí úvěry ve splátkách v celkové měsíční výši částka a jedná se přitom o čtyři úvěry s nesplaceným zůstatkem částka. Dlužno dodat, že žalobkyně měla jistě zjištěno, že v době uzavírání smlouvy žalovaný nebyl v prodlení s žádnou splátkou (resp. že žádný z jeho dluhů nebyl vymáhán), nicméně pokud by se jen letmo zabývala skutečnými výdaji žalovaného (z výpisů z jeho účtu), musela by seznat, že žalovaný není schopen dlouhodobě splácet své závazky. Přesto mu žalovaný úvěr poskytla. Právě popsané dle názoru soudu představuje příklad takzvané dluhové spirály (pasti), neboť žalovaný se za přispění žalobkyně dostal do situace, kdy již nebyl schopen bez dalších poskytovaných úvěrů své závazky splácet. Žalobkyně, pokud by úvěruschopnost žalovaného prověřila řádně, mohla této situaci předejít. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 148 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 50 360,46 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 97 639,54 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, by bylo přiměřené za tuto lhůtu považovat již následující den po obdržení výzvy k plnění, nicméně s ohledem na výši bezdůvodného obohacení je třeba tuto lhůtu prodloužit alespoň na 10 dnů. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 20. 5. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), v pondělí 30. 5. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 31. 5. 2021 do prodlení.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 97 639,54 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o.z. jdoucích od 31. 5. 2021 ve výši požadované žalobkyní, tedy nižší, než by jí podle náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 42 818,70 Kč, úroku z prodlení z částky 134 480,59 Kč od 30. 10. 2021 do 29. 5. 2022 a úroku z prodlení z částky 36 841,05 Kč od 30. 5. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 66 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 34 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 32 % nákladů řízení ( ). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení věta první před středníkem , je třeba postupovat podle věty první části za středníkem a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ). Náklady řízení ve výši 11 629,20 Kč sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 6 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast při jednání soudu dne 22. 8. 2022 ( , AT za užití , d), g) AT), jedné poloviny odměny ve výši 3 290 Kč za jednoduchou výzvu k plnění, neboť předžalobní upomínka postrádala byť jednoduchý právní rozbor ( , AT za užití AT), čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč ( , 3 AT za užití , d), g), odst. 2 písm. h) AT), náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 5 088,30 Kč ( ) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 7 023 Kč ( ), to vše snížené na 32 %. Odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ze dne 4. 2. 2022 a dne 26. 8. 2022 soud jako neúčelnou nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, která měla být obsažená již v žalobě. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.