Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 136/2022-35
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do zaplacení částky 2 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 800 Kč od anonymizována dvě slova rok do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 200 Kč za dobu od datum do datum a ve výši 1,5 % ročně z částky 7 200 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 296 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do zaplacení částky 2 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 800 Kč od [anonymizována dvě slova] [rok] do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 200 Kč za dobu od [datum] do [datum] a ve výši 1,5 % ročně z částky 7 200 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 296 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru s možností čerpání až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 10 000 Kč, který se zavázala vrátit včetně ujednaného úroku 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % každé čerpané částky ve splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru, nebo 1 000 Kč, podle toho, jaká z částek byla vyšší, což neučinila, a to ani poté co byla k úhradě dluhu upomínána jak původní věřitelkou, tak zástupcem žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky předchůdkyně žalobkyně pomocí jedinečného osobního uživatelského účtu, kde žalovaná zaslala věřitelce žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy, poté předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované a na základě toho zaslala žalované nabídku k uzavření smlouvy, kterou žalovaná potvrdila tak, že potvrdila, že s textem smlouvy se seznámila a vyjádřila vůli akceptovat nabídku tak, že do příslušeného pole vložila unikátní identifikační kód (vložení nahrazovalo elektronický podpis), který jí byl zaslán na její telefonní číslo, které uvedla při registraci, a klikla na ikonu, že má zájem být vázána smlouvou. Žalovaná neuhradila jistinu úvěru 10 000 Kč, v souvislosti s prodlením vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení z této neuhrazené jistiny ode dne splatnosti, tj. od datum, do zaplacení. Žalobkyně dodala, že společnost právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaný společnosti právnická osoba, která následně pohledávku na základě smlouvy ze dne datum postoupila žalobkyni.
2. K výzvě soudu, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že doklady k tomuto nedisponuje, a proto žádá pouze částku 7 200 Kč jakožto zapůjčenou jistinu, sníženou o částku 2 800 Kč, kterou žalovaná již uhradila, spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na dispoziční úkon žalobkyně soud výrokem pod bodem I. rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 1 , odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř. “), za použití § 96 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. o zastavení řízení v rozsahu požadovaném žalobkyní. K tomuto rozhodnutí nebylo potřeba souhlasu žalované, neboť ke zpětvzetí došlo před rozhodnutím ve věci samé.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Předně soud nezjistil, že došlo k uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, když na předložené smlouvě absentují jakékoliv podpisy obou stran. Žalobkyně sice tvrdí, že k odsouhlasení smlouvy došlo vložením identifikačního číselného kódu, který nahrazoval elektronický podpis, nicméně ani tento kód se v předložené dohodě nenachází. Z provedeného dokazování soud pouze zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na sdělený účet žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná vrátila pouze částku 2 800 Kč, což nebylo v řízení nikým rozporováno. právnická osoba následně dne datum prodala pohledávku za žalovanou společnosti právnická osoba, která ji následně prodala žalobkyni, což bylo žalované vždy oznámeno písemně. Zástupce žalobkyně dopisem ze dne datum vyzval žalovanou k úhradě dluhu z uvedené dohody do 10 dnů od odeslání s tím, že pokud částku neuhradí, bude se svého práva domáhat u soudu. Tato zásilka byla žalované zaslána dne datum.
5. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované částku 10 000 Kč, aniž by k tomu existoval jakýkoliv důvod. Na straně žalované tudíž došlo k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které je povinna žalobkyni vydat. Žalovaná vrátila pouze částku 2 800 Kč, pročež na její straně trvá bezdůvodné obohacení v rozsahu 7 200 Kč. Pro doplnění soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se společností právnická osoba, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou a následně společnost právnická osoba uzavřela jako postupitel, se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. S ohledem na uvedené, soud vyhověl (výrok II.) žalobě, co do zaplacení částky 7 200 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.
6. Pokud se jedná o požadovaný úrok z prodlení, tak žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Od té doby měla žalovaná 10 dnů, kterou sama žalobkyně poskytla žalované k úhradě dluhu s tím rozdílem, že lhůtu nemůže počítat od odeslání, když toto datum nemůže být žalované zřejmé, jež soud považuje za přiměřenou vzhledem k výši dluhu a možnosti žalované si tyto finanční prostředky zajistit a zaplatit žalobkyni, na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 7 200 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 200 Kč, která odpovídá zákonné výši tak, jak je stanovena nařízením č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
7. Nad rámec uvedeného soud dodává, že i v případě, že by žalobkyní bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi anonymizováno a žalovanou, soud by na základě předložených důkazů dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak jí ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tudíž by její nárok mohl mít podklad pouze jako nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení žalovaného.
8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 7 902,54 Kč (59,93 % celku) a neúspěšná (výrok I. a III.) v částce 5 283,76 Kč (40,07 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,86 %. V kontextu rozhodování o náhradě nákladů řízení je potřeba zmínit, že zpětvzetí žaloby, které má odraz ve výroku I. rozsudku, bylo zaviněno žalobkyní, nikoliv přičiněním žalované. V souladu s rozhodovací praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015 ) je třeba k tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, naplnit zároveň dvě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného, což nebyl daný případ. Jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. V průběhu jednání vzal zástupce žalobkyně žalobu zpět v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku s odkazem, že nedisponuje podklady pro zkoumání úvěruschopnosti. Soud proto částku, pro kterou bylo řízení zastaveno„ počítal“ jako procesní neúspěch žalobkyně.
9. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. AT částku 200 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 600 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 900 Kč) ve výši 189 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, činí 1 489 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 19,86 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 296 Kč.
10. Lhůta k plnění byla v případě výroků II. a IV. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.