Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 385/2021-136

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 96 794,01 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 75 087,69 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 10. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 21 706,32 Kč, úroku ve výši 5 355,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 155,88 Kč, úroku z prodlení z částky 101 044,94 Kč od 27. 2. 2020 do 9. 2. 2022 a úroku z prodlení z částky 25 957,25 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. jméno příjmení na náhradě nákladů řízení 7 062,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 75 087,69 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 10. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 21 706,32 Kč, úroku ve výši 5 355,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 155,88 Kč, úroku z prodlení z částky 101 044,94 Kč od 27. 2. 2020 do 9. 2. 2022 a úroku z prodlení z částky 25 957,25 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 7 062,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 18. 3. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 96 794,01 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 15. 6. 2017 smlouvu o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše rámce 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 13 % ročně splácet po 1 800 kč měsíčně počínaje 13. 7. 2017. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 18. 4. 2019 celý zůstatek úvěru splatným. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný vyčerpal celkem 108 700 Kč, avšak splatil pouze 33 612,31 Kč. Na jistině tak zůstal dlužen 95 689,01 Kč, na úroku 5 355,93 Kč (tato částka přirostla k jistině) a na poplatcích 1 105 Kč (5 * pojištění po 161 Kč a 300 Kč za zesplatnění úvěru).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet soud zjistil, že tuto dne 15. 6. 2017 uzavřeli žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky až do výše limitu 100 000 Kč s tím, že peněžní prostředky do tohoto limitu mohou být opakovaně čerpány v závislosti na výši opakovaně splácených částek. První čerpání mělo být ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 13 % ročně v měsíčních splátkách po 1 800 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci počínaje 13. 7. 2017. Dále se žalovaný zavázal hradit 161 Kč měsíčně jako úhradu pojištění schopnosti splácet. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou se účastníci dohodli, že je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky a základní produktové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků a produktové podmínky debetních platebních karet stanovují podmínky jejich používání.

4. Z y nazvané sazebník poplatků soud zjistil, že je zde mimo jiné pro splátkové úvěry uveden poplatek ve výši 300 Kč za výzvu k předčasnému splacení.

5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo soud zjistil, že dne 15. 6. 2017 sem byla připsána částka 80 000 Kč jako čerpání úvěru. Celkové příjmy od 23. 5. 2017 do 23. 6. 2017 (včetně vyplaceného úvěru) činily částka (z toho mzda jen částka), avšak výdaje částka, z čehož, vyjma drobných výdajů, činila naprostá většina (částka) sázky na webová adresa částka žalovaný z tohoto portálu vybral. Dále žalovaný odeslal několik potvrzovacích plateb pro mikroúvěry a splatil jiný úvěr společnosti právnická osoba Z dalších výpisů z běžného účtu žalovaného za období od 4. 1. 2017 do 23. 5. 2017 soud zjistil, že i z těchto výpisů se podává problém žalovaného se sázením a v důsledku toho jeho celkově špatná finanční situace, kdy měsíc končil většinou se zůstatkem kolem částka.

6. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný dne 15. 6. 2017 načerpal 80 000 Kč, dne 20. 7. 2017 načerpal 18 000 Kč, dne 19. 9. 2017 načerpal 4 500 Kč a dne 25. 6. 2018 načerpal 6 200 Kč Celkem pak na tento úvěr zaplatil 33 612,31 Kč, přičemž poslední splátku uhradil 13. 11. 2018 a dále již nezaplatil ničeho. Totéž se podává z platební historie.

7. Z dopisu ze dne 19. 4. 2019 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 102 305,82 Kč splatným ke dni 18. 4. 2019. Z přiloženého podacího archu se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán.

8. Z dopisu ze dne 27. 2. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 102 332,81 Kč nejpozději do 15 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 28. 2. 2020.

9. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný 15. 6. 2017 požádal v rámci internetového bankovnictví žalobkyni o úvěr ve výši úvěrového rámce 75 000 Kč na 79 měsíců. Je zde uvedeno, že žalovaný má průměrný měsíční příjem částka, bydlí u rodičů a celkové příjmy domácnosti činí částka měsíčně při jednom zdroji příjmů. Dále je zde uvedeno, že žalovaný již splácí jiné závazky po částka měsíčně.

10. Z y nazvané vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně počítala s příjmy žalovaného ve výši částka měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů, požádal o částka a bylo mu schváleno částka. Z přiložené tabulky úvěrové angažovanosti se pak podává, že žalovaný měl další dva úvěry u jiných společností s celkovou měsíční splátkou částka.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 15. 6. 2017 uzavřel se žalobkyní smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky až do výše limitu 100 000 Kč s tím, že peněžní prostředky do tohoto limitu mohou být opakovaně čerpány v závislosti na výši opakovaně splácených částek. První čerpání mělo být ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 13 % ročně v měsíčních splátkách po 1 800 Kč splatných vždy k 13. dni v měsíci počínaje 13. 7. 2017. Dále se žalovaný zavázal hradit 161 Kč měsíčně jako úhradu pojištění schopnosti splácet. Žalovaný dne 15. 6. 2017 načerpal 80 000 Kč, dne 20. 7. 2017 načerpal 18 000 Kč, dne 19. 9. 2017 načerpal 4 500 Kč a dne 25. 6. 2018 načerpal 6 200 Kč Celkem pak na tento úvěr zaplatil 33 612,31 Kč, přičemž poslední splátku zaplatil 13. 11. 2018. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru ke dni 18. 4. 2019 splatným. Žalobkyně při poskytování posuzovaného úvěru počítala s příjmy žalovaného ve výši částka měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je svobodný a bydlí u rodičů. Ohledně výdajů počítala jen se statistickými daty a se splátkami dalších úvěrů jiným společnostem ve výši částka měsíčně.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmů ve výši částka měsíčně a celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu. Příjem žalovaného měla ověřen z výpisů z jeho běžného účtu, který vedla. Ohledně výdajů pak vycházela z historických dat ČSÚ a částek životního minima. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o jeho schopnosti poskytované úvěry splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba konstatovat, že vedla-li žalobkyně pro žalovaného jeho běžný účet, nebylo důvodu vycházet z nějakých historických dat Českého statistického úřadu a stačilo nahlédnout na pohyby na účtu žalovaného. Pokud by tak žalobkyně učinila, zjistila by celkovou špatnou finanční bilanci žalovaného, způsobenou jeho slabostí pro sázky a hry webová adresa), kde dokázal prosázet více, než činil jeho příjem. Dlužno dodat, že žalobkyně měla jistě zjištěno, že v době uzavírání smlouvy žalovaný nebyl v prodlení s žádnou splátkou (resp. že žádný z jeho dluhů nebyl vymáhán), nicméně pokud by se jen letmo zabývala skutečnými výdaji žalovaného (z výpisů z jeho účtu), musela by seznat, že je jen otázkou času, kdy se žalovaný dostane do platební neschopnosti. Přesto mu žalovaný úvěr poskytla, a to ve vyšší, než žalovaným požadované výši. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 108 700 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 33 612,31 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 75 087,69 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 8. 2. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 9. 2. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 10. 2. 2022 do prodlení.

19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 087,69 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o.z. jdoucích od 10. 2. 2022 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 21 706,32 Kč, úroku ve výši 5 355,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 155,88 Kč, úroku z prodlení z částky 101 044,94 Kč od 27. 2. 2020 do 9. 2. 2022 a úroku z prodlení z částky 25 957,25 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 62 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 38 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 24 % nákladů řízení ( ). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení věta první před středníkem , je třeba postupovat podle věty první části za středníkem a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ). Náklady řízení ve výši 7 062,50 Kč sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby po 4 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, podání žaloby a účast při jednání soudu dne 13. 6. 2022 ( , AT za užití , d), g) AT), čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč ( , 3 AT za užití , d), g) AT), náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 4 435,20 Kč ( ) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 872 Kč ( ), to vše snížené na 24 %. Odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ze dne 15. 6. 2022 soud jako neúčelnou nepřiznal, neboť se jednalo o doplnění tvrzení, která měla být obsažená již v žalobě. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.