Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
230 C 21/2022-48
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Ťoupalíkovou Bredovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa, obec
o zaplacení částky 5 398 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 494 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 23 Kč za období od 5. 9. 2022 do 20. 9. 2022
s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 494 Kč za období od 21. 9. 2022 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 904 Kč,
úroku z prodlení ve výši 12,49 Kč,
úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 904 Kč za období od 21. 9. 2022 do zaplacení,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 615,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 494 Kč s úrokem z prodlení ve výši 23 Kč za období od 5. 9. 2022 do 20. 9. 2022 s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 494 Kč za období od 21. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 904 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,49 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 904 Kč za období od 21. 9. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 615,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 3.2.2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 165 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatky za odklad splatnosti a poplatky za desetiprocentní odklad. Splatnost úvěru byla sjednána na 30 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 3.2.2022. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru a náhrada nákladů za vymáhání ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným. Při sjednání první smlouvy o úvěru byla identita žalovaného ověřena bankovní platbou ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vypočítala jeho kreditní skóre, prověřila žalovaného v registrech SOLUS, CEE a ISIR.
2. Žalovaný z poskytnutého úvěru splatil pouze 1 506 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 4 486 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 150 Kč. Dále žádá kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 5.9.2022 do 20.9. 2022 ve výši 35,49 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 5 398 Kč od 21.9. 2022 do zaplacení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na 25.11.2022 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání omluvila.
4. Soud na základě u jednání provedených listinných důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
5. V úvěrové smlouvě (ID žádosti číslo), která je podepsána žalobkyní, žalovaný je v ní uveden jako druhá smluvní strana a vlastnoručně ji nepodepsal (je zde pouze údaj o SMS kódu, který měl být zaslán žalovaným), se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 5 000 Kč jako bezúčelový úvěr, který se žalovaný spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 165 Kč zavázal splatit do 5.3. 2022. Sjednán byl dále poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splacením úvěru ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru a náhrada nákladů za vymáhání po 100 Kč za každý měsíc vymáhání.
6. Z výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně dne 3.2.2022 odeslala na účet č. bankovní účet částku 5 000 Kč, ze zprávy právnická osoba ze dne 3.11.2022 bylo zjištěno, že majitelem tohoto účtu je právě žalovaný a že dne 4.2.2022 byla na tento účet připsána částka 5 000 Kč, zaslaná žalobkyní.
7. Předžalobní upomínkou ze dne 5.8.2022, odeslanou 8.8.2022 (jak bylo zjištěno z poštovního podacího archu), byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 6 398 Kč, kterou měl dlužit na základě úvěrové smlouvy, a to do 30 dnů od sepsání této výzvy.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
14. Žalobkyně obecně tvrdila, že při uzavírání smlouvy o úvěru hodnotí u všech žadatelů o úvěr jejich schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to za pomoci lustrace v databázi SOLUS, registrů BRKI a NRKI, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku; dále podrobuje své klienty credit scoringu dle svých interních předpisů, posuzuje příjmovou a výdajovou stránku jejich rozpočtu. Jaká konkrétní zjištění ohledně schopnosti právě žalovaného splácet úvěr žalobkyně učinila, však ve věci nebylo tvrzeno. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů žalovaného učinila v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).
15. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti.
16. Žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 5 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 1 506 Kč. Částka 3 494 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, který je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni.
17. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 5.8.2022 k úhradě dlužné částky do 30 dnů od jeho sepsání. Počínaje dnem 5. 9. 2022 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 3 949 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21.9. 2022 do zaplacení (a kapitalizované části úroku z částky 3 494 Kč za období od 5.9.2022 do 20.9.2022 ve výši 23 Kč). Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části (tj. zejména co do poplatků, nákladů na vymáhání, smluvních pokut a kapitalizovaných i nekapitalizovaných úroků z prodlení z částky 1 506 Kč) soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.
19. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně ve věci z procesního hlediska z větší části uspěla (žalobkyně uspěla co do 3 494 Kč, žalovaná co do 1 904 Kč a celkový předmět řízení činil 5398 Kč), má proto právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů proti méně úspěšné žalované, tj. na 29,46 % celkových nákladů. Náhradu nákladů řízení tvoří: odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), po 200 Kč podle § 14b odst. 1 a 6 advokátního tarifu; paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu; a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř. v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. K náhradě nákladů řízení náleží i soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Celková výše náhrady tak činí 2 089 Kč, z čehož žalobkyni náleží poměrná část v rozsahu 29,46 %, tj. 615,42 Kč. Náhrada je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Postup podle § 14b advokátního tarifu je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po právní moci rozsudku exekuce (výkonu rozhodnutí).