Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 322/2022-45
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Herčíkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky částka od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05% z této částky od datum do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žaloba se zamítá též co do kapitalizovaných úroků ve výši částka, co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka a úroku ve výši 23,72 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši 8,05% z této částky od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žaloba se zamítá též co do kapitalizovaných úroků ve výši [částka], co do kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a úroku ve výši 23,72 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání rozsudku, kterým by mu soud proti žalovanému přiznal částku ve výši částka, kapitalizované úroky ve výši částka, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši částka, úroky z prodlení v zákonné výši 8,05% p.a. z částky částka od datum do zaplacení a úroky ve výši 23,72% p.a. z částky částka od datum do zaplacení s tím, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě věřitel žalovanému zapůjčil částku částka v hotovosti a tento se zavázal zaplatit věřiteli kromě půjčky ještě úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši částka s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku ve výši částka měl žalovaný splatit v 58 týdenních splátkách po částka, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných od spotřebitele a nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Údaje, které uvedl žalovaný, byly ověřovány proti dokladům. Žalovaný však na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni datum řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši částka ode dne datum až do zaplacení úrokem ve výši 23,72% ročně. Předmětná pohledávka pak byla firmou právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobci a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku částka, která se skládala z dlužné jistiny ve výši částka, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši částka, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši částka, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši částka. Vzhledem k tomu, že ani po postoupení žalovaný na dluh ničeho neuhradil, nezbylo žalobci než podat tuto žalobu.
2. Předmětná žaloba byla podána dne datum k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Tento soud svým usnesením č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, které nabylo právní moci dne datum vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.
3. Soud ve věci nařídil jednání. Vzhledem k tomu, že se nikdo z účastníků k jednání nedostavil, bylo jednáno podle § 101 odstavec 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.
4. Soud ve věci provedl řadu listinných důkazů.
5. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že tuto uzavřela firma právnická osoba se žalovaným, a to datum. Žalovaný převzal od věřitele částku částka a zavázal se jí vrátit spolu s poplatky ve výši částka, které se skládají z poplatku za administrativní činnost ve výši částka, úroku ve výši částka, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a dále s částkou částka za pojištění, celkem v 58 týdenních splátkách po částka.
6. Ze smluvních podmínek pak bylo zjištěno, že byly dohodnuty i sankce při prodlení se zaplacením a podobně.
7. Z karty zákazníka - hodnocení bonity bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník a společnou domácnost vede s partnerkou. Jeho příjem měsíčně čistý je částka, když toto bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Jako výdaje pak má nájemné výši částka (toto bylo doloženo nájemní smlouvou), výdaje domácnosti částka a spoření částka.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému tato okolnost byla sdělována, což bylo doloženo i podací lístkem z pošty.
9. Z přehledu dluhu bylo zjištěno, že žalovaný na dluh zaplatil pouze částku částka.
10. Předžalobní upomínka dne datum pak doložila, že než byla podána žaloba, byl žalovaný upomenout o zaplacení dlužné částky.
11. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
12. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen příjmení) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
18. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje (pouze viděl výplatní pásku a pracovní smlouvy žalovaného, jakož i nájemní smlouvu), že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši částka + částky částka (připadající na úrok, poplatek za zpracování úvěru, poplatek za hotovostní inkaso splátek), a to v 58 týdenních splátkách á částka, kdy z dokumentů, které žalobce soudu předložil vyplývá, že bylo ověřeno z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájmu, že žalovaný je zaměstnán s měsíčním příjem částka a nájemným ve výši částka. Výdaje domácnosti a spoření v celkové výši částka již pak nebyly nijak ověřovány. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Zde je nutno ještě podoktnout, že frekvence splácení je týdenní, nikoliv měsíční, když za měsíc je to splátka částka ačkoliv žalobce vychází z měsíčního příjmu žalovaného a jeho použitelných příjmů právě na měsíc. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
21. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen po dobu 58 týdnů týdně splácet částku částka, respektive za dobu 58 týdnů uhradit celkem částka (půjčka částka, poplatky částka a životní pojištění částka), když vycházel pouze z výplatní pásky, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy žalovaného.
22. Soud pro úplnost dodává, že pokud dle ustanovení § 87 zákona číslo 257/2016 Sb. spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (například podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru) nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25.07.2018 sp. zn. 33Cdo 2178/2018, kde mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, tedy spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, a to shodně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 IIIÚS 4129/18, který na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod.
23. S ohledem na shora uvedené závěry soudu tedy po právní stránce soudu nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o půjčce uzavřená dne datum je neplatná, neboť odporuje zákonu, a to zákonu o spotřebitelském úvěru. Současně má soud v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka jako úvěr, což je částka, kterou žalovaný svým podpisem převzal. Soud proto dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobce (respektive předchůdce žalobce) bezdůvodně obohatil, a to o částku částka mínus částka, což byla částka, kterou žalobci zaplatil, a tedy soud uložil žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobci částku částka, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z této částky od datum do zaplacení, když tento úrok byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku.
24. Protože má soud úvěrovou smlouvu za absolutně neplatnou, tak veškeré další žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy byl nucen zamítnout, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu, tedy k úvěrovému vztahu, který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobcem započteno na neplatně sjednané příslušenství jistiny.
25. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odstavec 3 o.s.ř. soudem poučen o tom, že dosud nedoplnil skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku a též ohledně tvrzení ohledně úvěruschopnosti. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu takové poučení a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdal (viz například usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IIÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (například rozsudek sp. zn. 21Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odstavec 1 a 3.
26. Pokud jde o náklady řízení, pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel z toho, že podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.