Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
34 C 398/2021-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Krkoškou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 34 872 Kč s příslušenstvím (
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 600 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 3 343 Kč spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 943 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 943 Kč od 25. 8. 2021 do 25. 3. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 343 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a dále částky 1 695 Kč, částky 300 Kč, částky 2 495 Kč a částky 1 439 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 801,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 600 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 3 343 Kč spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28 943 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 943 Kč od 25. 8. 2021 do 25. 3. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 343 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, a dále částky 1 695 Kč, částky 300 Kč, částky 2 495 Kč a částky 1 439 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 801,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 872 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) na částku 30 000 Kč tak, že žalovanému zaslala bezhotovostním převodem částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal žalobkyni tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky splatit formou pravidelných 40 měsíčních splátek ve výši 1 050 Kč Celkem tak žalovaný měl žalobkyni vrátit částku 42 000 Kč. Splatnost první splátky byla stanovena na 20. 4. 2021. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 8. 2021. Žalobkyně také zaslala žalovanému celkem 3 upomínky ve dnech 30. 6. 2021, 23. 7. 2021 a 24. 8. 2021, přičemž za každou požaduje po žalovaném úhradu nákladů 100 Kč, celkem tedy 300 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 21,05 % ročně z neuhrazené jistiny 27 288 Kč (v petitu je však účtován z částky 28 943 Kč) za období po dni zesplatnění do zaplacení. Předmětem žaloby je dále celkem pět smluvních pokut každá ve výši 499 Kč za prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Z tohoto titulu je tak požadována částka 2 495 Kč. I přes výše uvedené upomínky žalovaný ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze Smlouvy soud zjistil, že tuto žalovaný uzavřel se žalobkyní. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně, RPSN 30,6 %, a to celkem ve 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč. Žalovaný ve Smlouvě výslovně instruoval žalobkyni k úhradě zprostředkovatelské provize ve výši 2 500 Kč na účet zprostředkovatelky. Tento účet však ve Smlouvě uveden není, takže jej žalobkyně musela zjistit jinak. Prostředky ve výši 27 500 Kč pak měly být zaslány na jeho bankovní účet uvedený ve Smlouvě. Celková částka k úhradě žalovaného tak činila částku 42 000 Kč.
6. Dle čestného prohlášení žalovaného (součást souboru se Smlouvou) soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že jeho měsíční výdaje jsou 2 000 Kč na bydlení, vodu, energie, paliva a nájemné, 3 900 Kč na splátky ostatních úvěrů a jiné výdaje nemá. Měl být svobodný, údaj o počtu dětí není uveden. Údaj o počtu osob ve společné domácnosti je 0. Příjmy měl mít měsíčně 15 991 Kč jako mzdu, resp. důchod, a jiné příjmy 29 000 Kč.
7. Dle posouzení úvěruschopnosti žalovaného měl mít příjmy domácnosti 44 991 Kč, náklady 2 000 Kč na bydlení a 3 900 Kč na jiné úvěry. Celkem měl mít disponibilních 9 100 Kč. Jako počet vyživovaných dětí je uvedeno 0.
8. Z výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný měl za 1/ 2021 čistý příjem 51 428 Kč a za 2/ 2021 čistý příjem 38 027 Kč.
9. Z výpisu z Centrální evidence exekucí soud zjistil, že proti žalovanému neměla být vedena exekuce.
10. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že proti žalovanému nemělo být vedeno insolvenční řízení.
11. Z prohlášení jméno příjmení ze dne 7. 4. 2021 soud zjistil, že žalovaný měl být její druh a přispívat jí na bydlení měsíčně 2 000 Kč.
12. Z výpisu z účtu žalovaného za období od leden 2021 soud zjistil, že kreditní položky činily částku 38 979 Kč a debetní položky částku 38 011,69 Kč. Rozdíl tak činí 967,31 Kč. Z tohoto bankovního účtu je i seznatelné, že žalovaný hradil prostředky s označením„ anonymizováno“ ve výši 1 000 Kč a anonymizováno ve výši 610 Kč. Z tohoto výpisu bylo také zřejmé, že žalovaný pobíral invalidní důchod 1. stupně v částce 7 956 Kč.
13. Z dokladu o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 8. 4. 2021 částku 2 500 Kč paní jméno příjmení.
14. Z dokladu o provedení transakce soud zjistil, že žalobkyně zaslala dne 8. 4. 2021 částku 27 500 Kč žalovanému na č.ú. bankovní účet.
15. Z dokumentu označeného jako příjmení smlouvy soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 1 900 Kč a to dne 25. 6. 2021.
16. Z upomínky ze dne 30. 6. 2021, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 250 Kč.
17. Z upomínky ze dne 23. 7. 2021, včetně podacího lístku ze stejného dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 500 Kč.
18. Ze zesplatnění Smlouvy a předžalobní výzvy ze dne 24. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr číslo. Nesplacená jistina činila 30 638 Kč, smluvní pokuty 2 495 Kč a upomínací náklady 300 Kč.
19. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné.
20. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:
21. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr – spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Daný úvěr poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na jím uvedený účet. Žalovaný se opak zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet formou 40 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 050 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 21,05 % ročně, RPSN 30,6 %, celkem tedy 42 000 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 7. 3. 2022 tvrdí, že dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak toto své tvrzení doložila pouze výpisem z bankovního účtu za jeden měsíc, ze kterého plyne, že žalovanému zůstala měsíčně částka 967 Kč, i když doložil příjmy 51 428 Kč a 38 027 Kč a měsíční náklady u něj měly činit pouze částku 5 900 Kč (2 000 Kč + 3 900 Kč). Žalovaný navíc neměl mít žádné děti, avšak zasílal částky s označením anonymizováno a anonymizováno, které dle všeho jsou výživným. Dále pak žalovaný dle podkladů žalobkyně neměl s nikým sdílet společnou domácnost, avšak měl mít družku, které přispíval na bydlení částkou 2 000 Kč. Tato částka přitom měla pokrývat veškeré jeho měsíční náklady na, tj. nájem, energie, vodné a stočné atd. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně pak neřeší náklady typu potraviny, dopravu, ošacení, koncesionářské poplatky atd. Výdajová stránka žalovaného tak nebyla hodnocena vůbec, resp. očividně jen selektivně a nikoliv komplexně. Dle doložených dokladů totiž žalovanému měla měsíčně zbývat disponibilní částka vyšší než 30 000 Kč, které si žalovaný byl ochoten půjčit na RPSN 30,6 % se splatností více jak tři roky. Soud tak shledal posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní jako nedostatečné. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 24. 8. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
23. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
26. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
27. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
28. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
29. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
31. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
32. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
33. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. O této skutečnosti vypovídá zejména fakt, že žalovaným deklarované příjmy měly být daleko vyšší než, s jakými žalobkyně kalkulovala, a přitom žalovanému zůstalo na konci měsíce na účtu necelých 1 000 Kč, když jeho disponibilní zůstatek měl být v řádech desítek tisíc korun českých. S tímto se pojí o očividně selektivně zjišťovaná výdajová stránka žalovaného, která byla dle všeho silně podhodnocena. Žalobkyni přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z účtů za delší období, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, kolik činí jeho skutečné měsíční náklady. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné
34. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 30 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni, což do podání žaloby učinil jen v rozsahu 1 900 Kč. Ke dni vydání tohoto rozsudku tak trvá u žalovaného bezdůvodné obohacení v rozsahu 25 600 Kč. K tomuto soud uvádí, že částku 2 500 Kč nepovažuje za obohacení žalovaného, protože se jedná o odměnu subjektu spolupracujícího se žalobkyní, což vyplývá např. ze skutečnosti, že daná zprostředkovatelka měla k dispozici formuláře žalobkyně (např. formulář posouzení úvěruschopnosti) a žalobkyně znala číslo bankovního účtu této zprostředkovatelky. Částka 2 500 Kč je tak očividně materiálně jen dalším poplatkem žalobkyně, nikoliv obohacením žalovaného. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích, smluvních pokutách a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 25. 3. 2022. Nejpozději dne 26. 3. 2022 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z., kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k výši úroků požadovaných žalobě. Žalovaný ničeho nezaplatil ani přes předžalobní výzvu ze dne 24. 8. 2021.
35. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 801,09 Kč, přičemž tato částka představuje 20,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 744 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 872 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč 20,42 % z částky 3 922 Kč je 801,09 Kč
37. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.