Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 90/2022-39
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 10 345 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 345 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 153,19 Kč za dobu od 10. 1. 2022 do 24. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 345 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 345 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 153,19 Kč za dobu od 10. 1. 2022 do 24. 2. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 345 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 2. 2022, doplněnou o podání ze dne 30. 6. 2022 a 4. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 345 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 10. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč převodem na její účet. Mezi účastníky byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za expres výplatu, poplatek za tzv. bezpečnou splátku, poplatek za účelně vynaložené náklady, smluvní pokuta a od druhé až osmé splátky taktéž úrok v pevné výši 294 Kč; poplatky a úroky byly splatné spolu s úvěrem ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za tzv. bezpečnou splátku ve výši 495 Kč, poplatku za účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 717 Kč a úroků ve výši 1 176 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalované za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu předpokládá).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav
5. Ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 10. 3. 2021 byla na základě žádosti žalované příjmení číslo mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč převodem na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 8 256 Kč ve 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře. Mezi účastníky byl sjednán úrok od druhé až osmé splátky ve výši 294 Kč měsíčně a dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč jednorázově, poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů ve výši 594 Kč (tzv. korunový odklad), poplatek za službu expresní výplata ve výši 199 Kč jednorázově a poplatek za službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále náklady spojené s upomínáním a vymáháním ve výši skutečně provedených úkonů.
6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně dne 10. 3. 2021 poskytla finanční prostředky ve výši 6 000 Kč na účet žalované č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo.
7. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla, že má 1 dítě, výše jejího příjmu činí 10 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 16 000 Kč. Žalovaná nepředložila žádné doklady o výši příjmů a výdajů, telefonické ověření tvrzených skutečností u žalované ani zaměstnavatele žalované nebylo provedeno.
8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na dluh neuhradila ničeho.
9. Výzvou ze dne 7. 6. 2021 a 25. 7. 2021 byla žalovaná upozorněna na dluh ze smlouvy o úvěru a byla vyzvána k jeho úhradě
10. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 12. 2021 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu.
11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
20. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
21. Při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaná sdělila žalobkyni výši svých pravidelných měsíčních příjmů, stran výdajů však neuvedla ničeho. Ze smlouvy o úvěru žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany žalobkyně jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalované. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neověřovala skutečnou výši dalších příjmů žalované, nevyžádala na žalované jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaná (resp. domácnost žalované) má další příjem v tvrzené výši 16 000 Kč.
22. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výši pravidelných měsíčních výdajů žalované, nezjišťovala a neověřovala výdaje určené na bydlení, osobní potřeby, případně zda má žalovaná povinnost hradit další dluhy. Výdaje žalované byly stanoveny odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalované však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalované).
23. Žalobkyně tedy postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalované poskytla úvěr, aniž by se alespoň pokusila ověřit údaje sdělené žalovanou, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřovala údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).
24. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).
25. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele.
26. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).
27. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč. V části nároku na zaplacení částky 4 345 Kč, soud návrh žalobkyně zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku, poplatcích a smluvních pokutách vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 153,19 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 345 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení soud nárok žalobkyně taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.
28. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).
29. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 6 000 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobkyně je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 4 345 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobkyně proto byla úspěšná v 58 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 42 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobkyně vůči úspěchu žalované má žalobkyně právo na náhradu 16 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t. 300 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 360 Kč, která odpovídá 16 % účelně vynaložených nákladů řízení.
30. Náklady řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.