Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 69/2022-36
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 30 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a úroku 21 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 21 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem 21 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná s původním věřitelem právnická osoba, IČO uzavřela smlouvu o úvěru číslo 2017 číslo, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 16 splátkách, kdy celková splatná částka činila 55 200 Kč a poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaná ale neuhradila ničeho. Původní věřitel a společnost právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o prodeji části závodu, na jejímž základě došlo k převodu pohledávky z výše uvedené smlouvy na společnost právnická osoba Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla následně pohledávka postoupena na původní žalobkyni společnosti právnická osoba, což bylo oznámeno žalované. Žalobkyně žalobou požadovala neuhrazenou jistinu ve výši 30 000 Kč, úrok ve výši 21 % ročně dle čl. II. odst. 1 smlouvy a zákonný úrok z prodlení z jistiny od datum. Původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované na základě vnitřních kritérií, lustrací v databázích a údajů poskytnutých od žalované.
2. Žalovaná se přes výzvu soudu ve věci nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo rok číslo soud zjistil, že byla podepsána dne datum předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba jako úvěrujícím (věřitelem) a žalovanou jako úvěrovanou (dlužníkem), přičemž věřitel na základě smlouvy při jejím podpisu poskytl žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 16 měsíčních splátkách spolu s úrokem, který činil 21 % ročně, poplatkem za správu úvěru 6 600 Kč, a poplatkem za hotovostní výběr splátek 10 200 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 55 200 Kč a měsíční splátka činila 3 450 Kč, RPSN činilo 159,74 %.
4. Z čestného prohlášení ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že bydlí u sestry a na bydlení hradí 5 100 Kč měsíčně.
5. Z dokladů o vyplacení invalidního důchodu bylo zjištěno, že žalované byl vyplácen invalidní důchod za období prosinec 2016 až únor 2017 ve výši 290,80 EUR měsíčně, kdy v měsíci prosinec 2018 bylo žalované vyplaceno navíc 61,90 EUR. Z ústřižků pro příjemce České pošty bylo zjištěno, že za období od února 2017 do dubna 2017 byl žalované vyplácen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 4 308 Kč, kdy částka byla poukazována zákonnému zástupci – zvláštnímu příjemci.
6. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je důchodce, rozvedená, v domácnosti je jedna osoba výdělečně činná, má příjem z invalidního důchodu ve výši 4 287 Kč a ze zahraničí 8 415 Kč, hradí 5 100 Kč za bydlení a stravné činí 2500 Kč, jako příjmy žalované tak je uvedena částka 12 702 Kč a výdaje pak 7 600 Kč.
7. Z finanční analýzy bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vypočítala volné měsíční zdroje dle příjmu a výdajů žalované ve výši 4 102 Kč, přičemž byla ponechána žalované rezerva 1 000 Kč, dále uvažovala s jednou osobou výdělečnou v domácnosti žalované, kdy minimální výdaje jednotlivce činí 3 500 Kč a předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že lze žalované poskytnout úvěr se splátkou 4 102 Kč. V rámci Credit scoring předchůdkyně žalobkyně ohodnotila žalovanou 26 body, tedy že lze žalované poskytnout úvěr až 70 000 Kč.
8. Ze smlouvy o prodeji závodu ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba převedla vlastnické právo k části závodu, zabývajícím se spotřebitelskými úvěry, na společnost právnická osoba, a tím převedla mimo jiné veškeré úvěrové smlouvy, které byly součástí závodu k datum, jak byly uvedeny na CD tvořící přílohu 2 smlouvy.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky stanovené v příloze smlouvy na společnost právnická osoba, kdy součástí smlouvy je seznam postoupených pohledávek.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a potvrzení o expedici zásilek ze dne datum bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznamovala žalované postoupení pohledávky ze smlouvy číslo rok číslo na společnost právnická osoba
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, vyzývala před podáním žaloby žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy číslo rok číslo a výzvy byla odeslána datum.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo rok číslo na žalobkyni.
13. Ze souhlasu se zpracováním údajů, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předpisu splátek, kartičky s kontaktní osobou soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť jejich obsah nebyl pro posouzení věci podstatný.
14. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba a žalovaná podepsaly smlouvu o úvěru číslo rok číslo dne datum, přičemž společnost právnická osoba na základě smlouvy při jejím podpisu poskytla žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit v 16 měsíčních splátkách. Úrok činil 21 % ročně, poplatek za správu úvěru 6 600 Kč, a poplatek za hotovostní výběr splátek 10 200 Kč, celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit částku 55 200 Kč a měsíční splátka činila 3 450 Kč, RPSN činilo 159,74 % právnická osoba před podpisem smlouvy ověřovala schopnost žalované splácet měsíční splátky na základě informací od žalované, tedy že je důchodce, rozvedená, v její domácnosti je jedna osoba výdělečně činná, má příjem z invalidního důchodu ve výši 4 287 Kč, který byl vyplácen zákonnému zástupci-zvláštnímu příjemci a ze zahraničí 8 415 Kč, hradí 5 100 Kč za bydlení a stravné činí 2500 Kč. Příjem žalované si předchůdkyně žalobkyně ověřila doklady od vyplacení důchodu a výdaje čestným prohlášením žalované. Předchůdkyně žalobkyně vypočítala volné měsíční zdroje žalované dle příjmu a výdajů žalované ve výši 4 102 Kč, přičemž byla ponechána žalované rezerva 1 000 Kč a předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že je žalovaná schopna splátky splatit ve výši 3 450 Kč. Část závodu, jehož součástí byl i závazek ze smlouvy se žalovanou, byla společností právnická osoba převedena na společnost právnická osoba, která pohledávku za žalovanou ze smlouvy postoupila na společnost právnická osoba, což bylo žalované oznámeno a tato společnost žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu před podáním žaloby, a po podání žaloby společnost právnická osoba, pohledávku postoupila na žalobkyni.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
20. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalované, ke kterému měla k dispozici doklady o vyplaceném důchodu, kdy příjem žalované činil částku okolo 12 000 Kč měsíčně (s ohledem na kurz Kč vůči EUR). Co se týče výdajů, tak se předchůdkyně žalobkyně spokojila s čestným prohlášením žalované, že žije u sestry, kdy na bydlení hradí částku 5 100 Kč a že má výdaje na potraviny 2 500 Kč. Žalobkyně tak vycházela z příjmu žalované ve výši 12 702 Kč a z výdajů ve výši 7 600 Kč, tyto částky od sebe odečetla, odečetla rezervu 1 000 Kč a dospěla k částce 4 102 Kč, co činilo maximální možnou splátku žalované, kdy výše plátek dle uzavřené smlouvy činila 3 450 Kč a předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že splátky v této výši je žalovaná schopna hradit. Soud má ale za to, že předchůdkyně žalobkyně měla s větším důrazem zkoumat výdaje žalované a nespokojit se pouze s čestným prohlášením žalované, a to především za situace, kdy splátka činila přes 27 % příjmů žalované a po odečtení splátky a tvrzených výdajů od příjmu žalované, zůstávala žalované k živobytí pouze částka 1 652 Kč, což je s ohledem na příjmy žalované extrémně nízká rezerva a úvěr s uvedenou splátkou neměl být, s ohledem na základní obezřetnost, žalované poskytnut, případně měl být poskytnut s nižšími splátkami. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky dle názoru soudu tak měla předchůdkyně žalobkyně poměry žalované zkoumat podrobněji, případně neměla úvěr poskytovat, ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Tento závěr samozřejmě nelze aplikovat plošně, bez ohledu na charakteristiku konkrétních případů, ale soud má za to, že v daném případě si předchůdkyně žalobkyně měla výdaje žalované ověřit i z jiného zdroje, než jen od žalované samotné. Navíc žalobkyně ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, že žalovanou lustrovala v dostupných databázích. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a vlastní vinou se zbavila možnosti být poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) o povinnosti tvrdit a prokazovat veškeré rozhodné skutečnosti, soud tak žalobkyni k doplnění důkazů, co se týče lustrace žalované v tvrzených databázích, nemohl vyzvat. Tvrzení žalobkyně, i přes výzvu soudu ze dne datum navíc zůstala pouze obecná a žalobkyně neuváděla konkrétní údaje, jak úvěruschopnost prověřila. Rovněž soud nemohl žalobkyni u jednání vyzvat k doplnění tvrzení, zda zkoumala, z jakého důvodu je žalovaná v invalidním důchodu třetího stupně a proč je její důchod vyplácen někomu jinému, což jsou skutečnosti, které mohou mít vliv na posouzení úvěruschopnosti. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost řádně nezkoumala, zjištěné informace od žalované špatně posoudila a neprokázala, že prověřovala databáze, kdy pro závěr, že předchůdkyně žalobkyně řádně úvěruschopnost nezkoumala, svědčí i skutečnost, že žalovaná ničeho neuhradila.
21. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud se tak dále nezabýval dalšími okolnostmi uzavřené smlouvy, a to výší úplaty za poskytnutou částku, neboť RPSN činilo 159,74 %, což je na první pohled vysoké procento. Soud posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované při podpisu smlouvy vyplatila částku 30 000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně neuhradila ničeho. Žalovaná v řízení nenamítala, že by uhradila jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 30 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
22. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaná je sice povinna vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jejím možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na to, že žalovaná jakkoliv netvrdila, jaké jsou její možnosti částku 30 000 Kč splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř, tedy patnáctidenní, s ohledem na výši dlužné částky, přičemž do prodlení se žalovaná dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalovaná, s ohledem na požadovanou částku a příslušenství, které pro potřeby rozhodnutí o nákladech řízení soud kapitalizoval ke dni rozhodnutí, byla v řízení sice převážně úspěšná, ale žádné náklady jí nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.