Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 174/2022-43
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 33.952 Kč / zápůjčka
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 13.952 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24.892 Kč od 11. 6. 2021 do 2. 8. 2022, z částky 4.892 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2.500 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 339 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.000 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 13.952 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24.892 Kč od 11. 6. 2021 do 2. 8. 2022, z částky 4.892 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2.500 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 339 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 33.952 Kč (zůstatku zápůjčky a poplatku ve výši 24.892 Kč, smluvní pokuty ve výši 9.060 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč) s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli dne 11. 5. 2021 smlouvu o zápůjčce na poskytnutí částky 20.000 Kč. Žalobkyně částku poskytla, žalovaný však svoji povinnost podle smlouvy ani zčásti nesplnil. Žalobkyně se domáhala vrácení zápůjčky, poplatku za poskytnutí, dalších poplatků a pokut (20.000 Kč jistiny, 4.892 Kč poplatku, 2.500 Kč nákladů na uplatnění pohledávky, 9.060 Kč smluvní pokuty). V podání z 10. 10. 2022 žalobkyně doplnila, že žalovaný uvedl při zkoumání úvěruschopnosti svůj příjem a ten doložil, nesdělil žádné své výdaje, a proto bylo vycházeno z částky nezabavitelného minima, dále byla provedena lustrace v příjmení; žalovaný měl bydlet ve vlastním a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dále byla žalovanému nejprve poskytnuta zápůjčka 6.000 Kč, následně 2.800 Kč, pak 1.000 Kč, 1.000 Kč, 1.000 Kč a konečně 8.200 Kč (celkem 20.000 Kč).
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Z výplatních pásky žalovaného za 3/ 2021 byla zjištěna čístá měsíční mzda žalovaného 36.719 Kč a dále žádné srážky na nucené výkony rozhodnutí; zaměstnavatelem byl Ptáček – velkoobchod a.s. Z výpisu z lustrace v příjmení soud zjistil, že žalovaný neměl k 11. 5. 2021 žádný záznam o vedené exekuci.
4. Ze smlouvy o zápůjčce z 11. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1.852 Kč do 10. 6. 2021 s tím, že v případě včasného splacení a současně v případě poskytnutí zápůjčky v rámci marketingové akce měl být poplatek 0 Kč a úrok 0 %, aniž by však bylo zřejmé, zda k takovému poskytnutí došlo. Smlouva obsahovala údaj o RPSN 2969 %, o sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně; účastníci jednali ceny poplatků za výzvy od 30 Kč (SMS upomínka), přes 500 Kč za písemnou upomínku a výzvu úhradě po 750 Kč za předání spisu inkasní agentuře a až 1.800 Kč na účelné náklady spojené s vymáháním inkasní agenturou. Poplatek za prodloužení lhůty splatnosti činil pro 7 dnů 15 % z aktuálně dlužné jistiny, pro 15 dnů a 20 % z aktuálně dlužné jistiny a pro 30 dnů 25 % výše aktuálně dlužné jistiny. Pro případ prodlení klienta přirůstaly poplatky a úroky k jistině zápůjčky. Smlouva odkazovala na Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, s.r.o.; smlouva obsahovala ujednání o prodloužení splatnosti o 7 dnů (při zaplacení poplatku 15 % ze zápůjčky), o 15 dnů (při zaplacení poplatku 25 % za zápůjčky) a o 30 dnů (při zaplacení poplatku 32,5 % za zápůjčky).
5. Z dodatku ke smlouvě o úvěru číslo z 11. 5. 2021 vyplývalo navýšení zápůjčky o 2.800 Kč a poplatek 910 Kč s ujednáním o nezvýšení poplatku, pokud dojde k včasné úhradě zápůjčky do 10. 6. 2021 a současně pokud došlo k poskytnutí zápůjčky v rámci marketingové akce.
6. Z dodatku ke smlouvě o úvěru číslo z 12. 5. 2021 vyplývalo navýšení zápůjčky o 1.000 Kč a poplatek 325 Kč s ujednáním o nezvýšení poplatku, pokud dojde k včasné úhradě zápůjčky do 10. 6. 2021 a současně pokud došlo k poskytnutí zápůjčky v rámci marketingové akce. O stejnou částku a poplatek navyšovaly zápůjčku dodatky ke smlouvě z 14. 5. 2021 a z 26. 5. 2021.
7. Z dodatku ke smlouvě o úvěru číslo z 1. 6. 2021 soud zjistil, že žalobkyně 1. 6. 2021 sjednala se žalovaným navýšení zápůjčky ve výši 11.800 Kč o 8.200 Kč tak, že výše zápůjčky je 20.000 Kč a je splatná do 10. 6. 2021 včetně poplatku 9.430 Kč. Dodatek obsahoval ujednání o nulovém navýšení poplatku (o částku 4.892 Kč), pokud dojde k úhradě zápůjčky včas a pokud došlo k poskytnutí zápůjčky v rámci marketingové akce.
8. Z potvrzení o platbě žalobkyně soud zjistil (postupné) odepsání částky 20.000 Kč (v návaznosti na dodatky smlouvy) ve prospěch účtu bankovní účet (účtu žalovaného podle smlouvy).
9. Žalobkyně předložila písemné upomínky z 17. 6. 2021 a z 24. 6. 2021, kterými byla žalovaná urgována o zaplacení dluhu podle smlouvy. Opakovanými výzvami k úhradě z 1. 7. 2021, 10. 7. 2021 7. 2021 měl být žalovaný (podle žalobkyně) vyzýván k úhradě dluhu; z předložených listin nevyplývalo odeslání, popř. doručení dopisů žalovanému.
10. Žalobkyně vyzývala před podáním žaloby žalovanou k dobrovolnému splnění dluhu prostřednictvím svého zástupce (s odesláním výzvy k 27. 7. 2022, jak vyplývalo z podacího lístku).
11. Z článku jméno příjmení„ Kdo půjčuje peníze fér a kdo ne. jméno se liší až stonásobně, propadla i jedna z bank“ z 27. 6. 2021 webová adresa) soud zjistil, že při zkoumání Indexu odpovědného úvěrování (hodnocení poskytovatelů mikroúvěrů byla žalobkyně vyhodnocena na 32. místě z 44 poskytovatelů s výsledkem hodnocení jednou hvězdičkou ze čtyř.
12. Z databáze časových řad příjmení za rok 2021 webová adresa) soud zjistil, že úvěry poskytované bankami při fixaci sazby i floatingu do 1 roku včetně činily 9,16 % - 10,47 % p.a., úročené úvěry z kreditních karet činily 23,73 % - 23,88 % p.a.
13. Soud převzal svá skutková zjištění výše za skutkový závěr ve věci.
14. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o zápůjčce přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
15. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
17. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně (postupně) poskytnula žalovanému zápůjčku postupně ve výši 20.000 Kč a žalovaný se ji zavázal splatit včetně poplatku ve výši stanovené smlouvou a jejími dodatky. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyni za dobu trvání smlouvy ničeho neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele (včetně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyní) a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
21. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. je věřitel před poskytnutím úvěru povinen zkoumat úvěruschopnost žalovaného, tj. ověřovat, zda poměry úvěrového jsou natolik dobré, že je dobrovolné splnění smluvních povinností pravděpodobné (byť se třeba jedná o krátkodobý úvěr). Kromě zkoumání příjmové stránky je na místě zkoumat (a ověřovat) i stránku výdajovou. Žalobkyně však svým povinnostem podle názoru soudu nedostála. Příjmová stránka sice byla ověřována, z výplatní pásky za pouhý jeden měsíc bez dalšího ověření přímo u zaměstnavatele (popř. předložení výpisu z účtu) však nevyplývá, zda pracovní poměr žalovaného je na dobu neurčitou, popř. zda výše mzdy odpovídá udané výši. Není tedy pravda, že by z výplatní pásky za měsíc a doplňujících údajů od žalovaného vyplývala stabilita (a výše) jeho příjmu. Dále žalobkyně nijak neověřovala stránku výdajovou, spokojila se s pouhým odhadem životních nákladů, i když„ bydlení ve vlastním“ může představovat náklady vyšší, než jsou náklady nájemního bydlení.. Podle názoru soudu je tak již z tohoto důvodu úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná (jde o neplatnost absolutní – viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie /druhého senátu/ z 5. 3. 2020, zn. C číslo ve věci OPR-Finance).
22. Soud dále zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 webová adresa). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
23. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, tj. nepřiměřenému nárůstu platební povinnosti dlužníka, byť na základě porušení jeho povinností. Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali souhrnný poplatek ve výši cca 24,46 % jistiny dluhu, RPSN činí 2969 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, vysoké poplatky za upomínání a vymáhání a krátkou dobu splatnosti, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji dle § 580 odst. 1, § 588 občanského zákoníku považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Vyhodnocení nepřiměřených podmínek odpovídá též výstupy z databáze časových řad příjmení a hodnocení žalobkyně v rámci indexu odpovědného úvěrování, byť v tomto hodnocení existují i jiní poskytovatelé, kteří v hodnocení dopadli ještě hůře. Ostatně s ohledem na údaje ve smlouvě a jejích dodatcích nelze hovořit ani o tom, že by informace o podmínkách spotřebitelského úvěru byly poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem dle § 1813 věta druhá občanského zákoníku (není jasné, zda poskytnutí zápůjčky je, nebo není součástí„ marketingové akce“).
24. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 20.000 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně má dle § 2991 občanského zákoníku právo na jeho vrácení. Za situace, kdy žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, vzniklo žalobkyni vůči němu právo na zaplacení částky 20.000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného v souladu s ust. § 1958 odst. 2, § 1970 občanského zákoníku (v návaznosti na zesplatňující výzvu včetně domněnky jejího dojití). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu ve výroku II. v tomto rozsahu zamítnul.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože účastníci byli ve věci úspěšní v přibližně stejném rozsahu.
26. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 339 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) z. č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.bod 2. Sazebníku ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. b) Sazebníku částku 1.698 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 1.359 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 339 Kč (o této povinnosti bylo dle § 4 odst. 1 písm. j/ z. č. 549/1991 Sb. rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.