Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 237/2022-28

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 2 670 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 670 Kč spolu s úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 1 920 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 2 670 Kč spolu s úrokem ve výši 9,75 % ročně z částky 1 920 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 1.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 24. 4. 2019 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru číslo to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku webová adresa). Žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s celkovými náklady spojenými s úvěrem ve výši 420 Kč, tj. zaplatit celkovou částku 1 920 Kč, a to do 28 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný však žalobkyni ničeho nevrátil, a žalobkyně požaduje po žalovaném i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč a smluvní pokutu ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , , (dále jen „ ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek ( ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud žalobkyni taktéž vyzval, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o sdělení, jakým způsobem konkrétně zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru s tím, že byla upozorněna na nepříznivé rozhodnutí ve věci v případě nedoplnění tvrzení žalobkyně či nepředložení důkazů prokazující tvrzení žalobkyně.

5. Žalobkyně na výzvu soudu reagovala přípisem ze dne 17. 10. 2022, kdy soudu doložila y, které ji před uzavřením smlouvy předložil žalovaný. Jednalo se o výplatní pásku žalovaného za měsíc březen 2019 a dále výpisy z bankovního účtu žalovaného za období leden – březen 2019.

6. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 24. 4. 2019 vyplývá, že tato není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena údajem o tom, že byla dne 24. 4. 2019, v 14:27 hodin, podepsána elektronicky. Z obsahu textu této y vyplývá, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč za poplatek 420 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky a poplatek, tj. celkovou částku 1 920 Kč uhradit do 28 dní. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. Ze Všeobecných podmínek poskytnutí úvěru platných od 18. 5. 2018 vyplývá úprava podmínek poskytování úvěrů žalobkyní. Tyto není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, je opatřena údajem o tom, že byla dne 24. 4. 2019, v 14:27 hodin, podepsána elektronicky. Ze standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru platných od 11. 7. 2018 vyplývá úprava základních vlastností spotřebitelského úvěru, nákladů spotřebitelského úvěru a dalších důležitých právních aspektů. Tato není opatřena vlastnoručním, ani jiným podpisem žalovaného. Z e-mailové upomínky ze dne 24. 5. 2019 vyplývá, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 1 920 Kč. Z e-mailové upomínky ze den 8. 7. 2019 vyplývá, že žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu částky 3 393,82 Kč. Z e-mailové předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 12. 2021 vyplývá, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle až 108 a uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

8. Podle , (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

10. Podle ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé y, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá použita proti osobě, která u zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost y byla uznána.

11. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

14. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.

15. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 24. 4. 2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 1 500 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni formou splátek včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Předložená smlouva o úvěru není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena poznámkou, že smlouva byla podepsána elektronicky. I další žalobkyní předložené listinné důkazy (Všeobecné podmínky poskytnutí úvěru, Standardní informace o spotřebitelském úvěru) nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.

16. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé y. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě např. prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru by sice mohly vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé y v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však soudu nepředložila žádný důkaz prokazující skutečnost, že smlouvu podepsal právě žalovaný. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení věta první ObčZ, ani ObčZ.

17. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (poplatek za poskytnutí úvěru, úroky, smluvní pokutu,…) tak nelze považovat za důvodné.

18. S ohledem na výše vyslovenou neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatek písemné formy a z důvodu hospodárnosti, soud pouze v krátkosti odůvodní svůj závěr, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně na výzvu soudu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného předložila výplatní pásku žalovaného z března 2019 a dále výpisy z bankovního účtu žalovaného za období leden-březen 2019. Ničeho dalšího žalobkyně netvrdila a ani nedoložila. Žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování aspoň základních informací nutných pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to zda je zaměstnán na dobu určitou či neurčitou, zda žalovaný bydlí ve vlastním či v nájmu, jaké má měsíční náklady na bydlení, zda je svobodný nebo ženatý, zda má či nemá vyživovací povinnost, jaké jsou jeho případné další závazky a v jaké výši a případné doložení těchto informací např. smlouvami, výpisy apod. Na základě absence těchto informací (stejně tak i podkladů listinných) tak žalobkyně dle názoru soudu neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

19. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1500 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně nepředložila žádný relevantní důkaz. Ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 4. 2019 plyne, že peněžní prostředky měly být vyplaceny na účet žalovaného. Zda se tak stalo, a částka 1 500 Kč byla vyplacena konkrétního dne na konkrétní účet žalovaného, však žalobkyně netvrdila ani řádně nedoložila. Z žádného v řízení provedeného listinného důkazu taková skutečnost nevyplývá. Proto soud uzavřel, že se žalovaný na úkor žalobkyně nemohl bezdůvodně obohatit. Proto nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní o výplatě peněz žalovanému a soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

21. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Protože z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.