Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
140 C 16/2022-51
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 43 979 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 272,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 31. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 10 704,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 784 Kč ve výši 9,75 % ročně od 28. 6. 2019 do 23. 4. 2020 ve výši 2 907,45 Kč, zákonným úrokem prodlení z částky 35 737,30 Kč ve výši 9,75 % ročně od 24. 4. 2020 do 26. 5. 2020 ve výši 319,40 Kč, zákonným úrokem prodlení z částky 35 048,02 Kč ve výši 9,75% ročně od 27. 5. 2020 do 24. 6. 2020 ve výši 275,27 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 34 360,54 Kč ve výši 9,75 % ročně od 25. 6. 2020 do 24. 7. 2020 ve výši 279,18 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 33 690,12 Kč ve výši 9,75% ročně od 25. 7. 2020 do 25. 8. 2020 ve výši 291,98 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 33 011,62 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26. 8. 2020 do 25. 9. 2020 ve výši 277,16 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 32 386,40 Kč ve výši 9,75% ročně od 26. 9. 2020 do 26. 10. 2020 ve výši 271,91 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 938,70 Kč ve výši 9,75 % ročně od 27. 10. 2020 do 20. 11. 2020 ve výši 216,25 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 861,01 Kč ve výši 9,75 % ročně od 21. 11. 2020 do 16. 12. 2020 ve výši 224,35 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 783,32 Kč ve výši 9,75 % ročně od 17. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 258,24 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 287,73 Kč ve výši 9,75% ročně od 16. 1. 2021 do 19. 1. 2021 ve výši 33,90 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 256,90 Kč ve výši 9,75 % ročně od 20. 1. 2021 do 15. 2. 2021 ve výši 228,57 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 30 744,84 Kč ve výši 9,75 % ročně od 16. 2. 2021 do 17. 12. 2021 ve výši 2 539,65 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 29 976,98 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18. 12. 2021 do 30. 5. 2022, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 704,02 Kč ve výši 9,75 % ročně od 31. 5. 2021 do zaplacení, pohledávky ve výši 14 002 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 28. 6. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % ročně z částky 29 753,51 Kč od 28. 6. 2019 do 15. 2. 2021 ve výši 29 764,31 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % ročně z částky 29 347,31 Kč od 16. 2. 2021 do 17. 12. 2021 ve výši 14 948,05 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % ročně z částky 28 579,45 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 6. 2019 dosáhne částky 118 080 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 272,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 31. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 10 704,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 784 Kč ve výši 9,75 % ročně od 28. 6. 2019 do 23. 4. 2020 ve výši 2 907,45 Kč, zákonným úrokem prodlení z částky 35 737,30 Kč ve výši 9,75 % ročně od 24. 4. 2020 do 26. 5. 2020 ve výši 319,40 Kč, zákonným úrokem prodlení z částky 35 048,02 Kč ve výši 9,75% ročně od 27. 5. 2020 do 24. 6. 2020 ve výši 275,27 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 34 360,54 Kč ve výši 9,75 % ročně od 25. 6. 2020 do 24. 7. 2020 ve výši 279,18 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 33 690,12 Kč ve výši 9,75% ročně od 25. 7. 2020 do 25. 8. 2020 ve výši 291,98 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 33 011,62 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26. 8. 2020 do 25. 9. 2020 ve výši 277,16 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 32 386,40 Kč ve výši 9,75% ročně od 26. 9. 2020 do 26. 10. 2020 ve výši 271,91 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 938,70 Kč ve výši 9,75 % ročně od 27. 10. 2020 do 20. 11. 2020 ve výši 216,25 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 861,01 Kč ve výši 9,75 % ročně od 21. 11. 2020 do 16. 12. 2020 ve výši 224,35 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 783,32 Kč ve výši 9,75 % ročně od 17. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 258,24 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 287,73 Kč ve výši 9,75% ročně od 16. 1. 2021 do 19. 1. 2021 ve výši 33,90 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 31 256,90 Kč ve výši 9,75 % ročně od 20. 1. 2021 do 15. 2. 2021 ve výši 228,57 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 30 744,84 Kč ve výši 9,75 % ročně od 16. 2. 2021 do 17. 12. 2021 ve výši 2 539,65 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 29 976,98 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18. 12. 2021 do 30. 5. 2022, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 704,02 Kč ve výši 9,75 % ročně od 31. 5. 2021 do zaplacení, pohledávky ve výši 14 002 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % ročně, a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 28. 6. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % ročně z částky 29 753,51 Kč od 28. 6. 2019 do 15. 2. 2021 ve výši 29 764,31 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % ročně z částky 29 347,31 Kč od 16. 2. 2021 do 17. 12. 2021 ve výši 14 948,05 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % ročně z částky 28 579,45 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 6. 2019 dosáhne částky 118 080 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 29 977 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení z dlužné částky a zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 002 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne 12. 12. 2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 60 měsíčních splátkách ve výši 1 640 Kč spolu s úrokem ve výši 83,87 % ročně, počínaje od ledna 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná uhradila do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 4 920 Kč. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 26. 6. 2019 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 34 386,47 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 5 807,02 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 002 Kč za dobu od 28. 6. 2019 do data vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 62,48 % ročně ze zbývající dlužné jistiny od 28. 6. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalovaná pouze uvedla, že je v tíživé finanční situaci a po zaplacení všech povinných výdajů jí měsíčně zůstává na živobytí 800 Kč.
3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 14. 12. 2018 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování shodnou s adresou trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 60 splátkách ve výši 1 640 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 83,87 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne 12. 12. 2018 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 17. 12. 2018, který byl doručen žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listin y Hodnocení klienta soud zjistil, že se jedná o nový úvěr a současně souběh s číslem smlouvy číslo. Pravidelný čistý měsíční příjem klienta – ze zaměstnání – činil 10 030 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 203 Kč na splátky právnická osoba, částka 2 500 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 7 113 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 6 218 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (rozvedená) – nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem, dosaženém vzdělání a formě bydlení (pronájem). Z listin y Prohlášení klientů soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. Žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalované). Z Potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance soud zjistil, že čistá mzda žalované v období od 8/ 2018 do 10/ 2018 činila 10 030 Kč a v měsíci říjnu 2018 pak 9 898 Kč. Pracovní poměr žalované byl sjednán na dobu určitou do 31. 7. 2019 Čistá mzda žalované v říjnu 2018 činila 9 898 Kč (zjištěno z Výplatní pásky). Žalované byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4 301 Kč (zjištěno ze sdělení ČSSZ). Z Rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb soud zjistil, že žalovaná měla od 10. 4. 2018 zřízen u právnická osoba běžný účet č. bankovní účet. Z předložené listin y Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že žalované bylo přiděleno skóre 447, tj. smlouva spadá do kategorie III. (vyšší body do interního Score Card, menší riziko, lepší segment klientů). Dne 14. 12. 2019 odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 30 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná žalobkyni uhradila částku v celkové výši 10 727,02 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 6. 6. 2022). Výzvou k zaplacení ze dne 23. 5. 2019 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 4. a 5. splátky, Výzvou k zaplacení ze dne 24. 6. 2019 pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 4., 5. a 6. splátky a dopisem ze dne 26. 6. 2019 oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo vyzvala ji k uhrazení částky 29 753,51 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 18. 5. 2020 žalobkyně odeslala žalované na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek. Zásilka byla dodána žalované dne 27. 5. 2022 (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem ve spojení se sledováním zásilky). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl důkaz předloženým vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018.
4. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
5. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
6. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
9. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
11. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalované. Zjištěná výše příjmu žalované ze zaměstnání byla sice prokázána předloženým potvrzením zaměstnavatele, ale současně z této listin y vyplývá, že pracovní poměr je sjednán na dobu určitou, která po šesti měsících splácení úvěru. Žalobkyně pak vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala ani údaje žalované o způsobu bydlení (pronájem) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 2 500 Kč. Uvedená částka nákladů na bydlení se s ohledem na náklady bydlení v místě a čase obvyklé jeví jako naprosto podhodnocená, což musí být žalobkyni jako profesionální poskytovatelce úvěrů naprosto zřejmé. Co se týče ověření bonity klienta prostřednictvím údajů z bankovního účtu, tak si žalobkyně nechala předložit klientem pouze smlouvu o založení běžného účtu. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
12. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná uhradila žalobkyni částku 10 727,02 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla dne 27. 5. 2022 předžalobní výzva.
13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 30 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná uhradila žalobkyni částku v celkové výši 10 727,02 Kč a zbytek neuhradila, a to ani po doručení výzvy v podobě žaloby. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 19 272,98 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od 31. 5. 2022. Ohledně zbývajících dílčích žalobou uplatněných nároků soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu zamítnul (výrok II.)
14. Výrokem III. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu , když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.