Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 453/2022-55
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zaplacení 22 526,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 494,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 494,32 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 494,32 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 911,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 056,57 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutou 4 031,76 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 3 494,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 494,32 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení z částky 3 494,32 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 911,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 17 056,57 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutou 4 031,76 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 22 526,08 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, právnická osoba, IČO, uzavřel dne datum s žalovanou Smlouvu o úvěru číslo dále jen " Smlouva, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 40 894 Kč (půjčka ve výši 22 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 18 894 Kč (kapitalizovaný úrok 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 3 960 Kč), a to formou 14ti měsíčních splátek á 2 921 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 22 526,08 Kč, z toho 18 494,32 Kč na dlužné jistině, 1 491,18 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 8 932,90 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 1 694,12 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, 3 281,48 Kč na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, 1 656,89 Kč na postoupeném smluvním úroku za poskytnuté finančních prostředků za dobu od datum do datum, 911,29 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení od datum do datum, 690 Kč na účelně vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky a 4 031,76 Kč na smluvní pokutě. Vedle tohoto žalobkyně na žalované požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 18 494,32 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou převedl na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky. Žalovaná na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradila ničeho.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zák. č. 99/11 444 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelskému úvěru, soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu, na jejím základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované hotovostní úvěr ve výši 22 000 Kč, souhrnný poplatek činil částku 18 894 Kč (kapitalizovaný úrok 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 3 960 Kč) Kč, a žalovaná se celkovou částku 40 894 Kč zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 14ti měsíčními splátkami po 2 921 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 5,04 Kč denně (15% ročně), tj. 1 839,6 Kč ročně. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se podává, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, postoupil na žalobkyni soubor pohledávek.
5. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně byla ověřena procesní legitimace žalobkyně.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovanou o tom, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a vyzval jí k úhradě pohledávky ve lhůtě do 10 dnů po obdržení dopisu.
7. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zasílala žalované zásilku dne datum.
8. Z přípisu ze dne datum vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky ve lhůtě do datum. Z přípisu ze dne datum vyplynulo, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě žalované částky ve lhůtě do datum.
9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne datum bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky do datum
10. Z výpisu z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zasílal žalované zásilku dne datum.
11. Z potvrzení o provedení transakce ze dne datum a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky nebyly zjištěny pro toto řízení žádné relevantní skutečnosti.
12. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, zejména smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelskému úvěru, že předchůdce žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl v hotovosti částku 22 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení o celkový poplatek ve výši 18 894 Kč (kapitalizovaný úrok 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 3 960 Kč) na částku 40 894 Kč, předchůdci žalobkyně zaplatit v 14ti měsíčními splátkami po 2 921 Kč. Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze 7 000 Kč, dostala se do prodlení s placením splátek, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 22 526,08 Kč, z toho 18 494,32 Kč na dlužné jistině, 1 491,18 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, 8 932,90 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 1 694,12 Kč na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, 3 281,48 Kč na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, 1 656,89 Kč na postoupeném smluvním úroku za poskytnuté finančních prostředků za dobu od datum do datum, 911,29 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení od datum do datum, 690 Kč na účelně vynaložených nákladech mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky a 4 031,76 Kč na smluvní pokutě, kterou převedl na žalobkyni.
13. Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky a smlouvou o postoupení pohledávek.
14. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
15. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Podle § 1 odst. 2 in fine o. z. jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
20. Podle § 1812 odst. 2 o. z. se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl.
22. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 zák. č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
25. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o úvěru se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci OPR Finance s.r.o. proti GK).
26. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že poskytovatel půjčky, předchůdce žalobkyně, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnuté finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a souhrnného poplatku v celkové výši 18 894 Kč (kapitalizovaný úrok 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 10 780 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 036 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 3 960 Kč), když úroková sazby byla sjednána ve výši 15 % ročně a dlužná částka včetně sjednaného navýšení měla být žalovanou – spotřebitelem uhrazena ve lhůtě 14ti měsíčních splátek. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly ověřovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byla vedena v registru dlužníků bank apod.
27. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v předtištěném formuláři žádosti o úvěr prohlásila, že je zaměstnána u právnická osoba obec. V žádosti uvedla, že dosahuje příjmu ze zaměstnání či podnikání částka. Dále uvedla, že na bydlení a energie vydá částka, jiné měsíční výdaje (doprava, jídlo, osobní náklady apod.) neuvedla. V žádosti o úvěr rovněž uvedla, že bydlí v anonymizováno, je anonymizováno, nemá anonymizována tři slova, má anonymizováno vzdělání. K ověření totožnosti žalovaná předložila právnímu předchůdci žalobkyně občanský průkaz. Za účelem ověření příjmů předložila žalovaná výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalovaná podepsala čestné prohlášení, ve kterém prohlašuje, že si je vědoma právních důsledků a případné trestní odpovědnosti v případě uvedení nepravdivých údajů.
28. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
29. Ustanovení § 86 odst.1 zák.č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
30. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (nyní. § 86 zák.č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru) je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
31. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18 , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
32. A navíc, jak plyne z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2000, ve věci C -2020-167 (řízení o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, týkající se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zák.č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ), články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
33. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti s odbornou péčí posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto sporu. V projednávaném případě předchůdce žalobkyně sice zkoumal úvěruschopnost žalované, nikoliv však řádně s odbornou péčí. Po posouzení úvěruschopnosti žalované dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že jí zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohl dospět, pokud by si řádně ověřil tvrzené výdaje žalované (výdaje na bydlení a energie částka, když je zcela nepravděpodobné, že by žalovaná neměla žádné výdaje na jídlo, osobní náklady, dopravu a podobně. Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně neprokázala, že by její právní předchůdce kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalované, a ani, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. Předtištěné prohlášení spotřebitele ve smlouvě o úvěru o tom, že se mu dostalo informací a vysvětlení, na jejichž základě je schopen posoudit, zda je pro něj půjčka vhodná nemůže zastoupit splnění povinnosti věřitele přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj závazek splnit. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Věřitel by měl požadovat přinejmenším potvrzení zaměstnavatele dlužníka a porovnat informace tvrzené dlužníkem se státem publikovanými údaji o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ), když částka částka měsíčně na bydlení a energie se jeví nepřiměřeně nízká, jakož že by žalovaná neměla ostatní náklady jako na jídlo a osobní náklady apod., při tvrzeném příjmu částka (který však nebyl doložen) by právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dospět k závěru, že žalované zbývá dostatek finančních prostředků pro řádné splácení požadovaného úvěru. K tomuto závěru však nemohl dospět, pokud by uvažoval v kontextu reálného života a logických závěrů učiněných z údajů, které sám zjistil. Není zřejmé, jaký je konkrétní charakter a výše pravidelných měsíčních výdajů žalované, co konkrétně představuje částka anonymizována dvě slova uvedená u nákladů na bydlení (bydlení, energie) není zřejmé, ani toto nebylo jakkoli ověřováno. Také se nejeví pravděpodobným, že by žalovaná neměla žádné ostatní výdaje, a že by její výdaje odpovídaly životnímu minimu. Výsledek, k němuž předchůdce žalobkyně došel prostým odečtením částky částka a částka, tj. částka částka volných finančních prostředků, nekoresponduje s tím, jak žalovaná ve skutečnosti s těmito prostředky nakládala. Výpis z účtu od žalované nevyžádal, neprováděl lustrum žalované v bankovním a nebankovním registru dlužníků příjmení a NRKI. Předchůdce žalobkyně zcela rezignoval na zjišťování pravidelných a nezbytných výdajů žalované. Vycházel pouze z odhadovaných výdajů uvedených žalovanou na bydlení, aniž by si jejich skutečnou výši prověřoval. Rozhodující zde přitom jsou konkrétní výše anonymizována dvě slova anonymizováno, kde žadatel o úvěr bydlí, konkrétní obvyklá spotřeba plynu a elektřiny v tomto bytě, konkrétní náklady na vytápění tohoto bytu, konkrétní náklady na léky, konkrétní výše pravidelných splátek dluhů apod. Pakliže žalobkyně využila údaje o životním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, pak je třeba zdůraznit to, že tyto údaje (stejně jako další veřejně dostupné státem publikované údaje, např. o průměrných nákladech na bydlení) lze využít pouze k porovnání se zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o výdajích spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Nelze je však převzít a vycházet z nich jako ze skutečných výdajů. K řádnému posouzení úvěruschopnosti pak nepostačuje ani to, že by provedl lustraci žalovaného v databázích příjmení a NRKI, jelikož tato zjištění sice jsou zcela jistě důležitá, avšak pokud nejsou zjištěny skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, jsou sama o sobě nedostatečná. Na základě těchto skutečností a po jejich vyhodnocení, stejně matematickém jako logickém i realistickém, nemohl předchůdce žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaná schopna úvěr splácet.
34. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout ji poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. , a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
35. S ohledem na shora uvedené závěry, jež mají oporu i v právním názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí pod č.j.: 17 Co 278/2017 -161 ze dne 24. 8. 2017, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne datum předchůdcem žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zjevným narušením veřejného pořádku. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . Z uvedeného důvodu nezbylo soudu než žalobu zamítnout ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně všech poplatků, smluvních pokut a úroků.
36. Dle 2991 odst. 1, 2 o. z. plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována vyplývá, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 22 000 Kč. Z žalobních tvrzení rovněž vyplývá, že žalovaná předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 7 000 Kč (byť úhrada mohla být částečně mylně započtena na neexistující příslušenství či smluvní nároky, když smlouva ze dne datum je neplatná). Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se žalovaná ve výši 15 000 Kč (22 000 Kč – 7 000 Kč) na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne datum (v oznámení o postoupení pohledávky), danou k poštovní přepravě dne datum, k zaplacení ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, a nejpozději do datum, měla žalovaná plnit, a od datum je tak žalovaná v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
37. Protože smlouvu o úvěru má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (sjednané poplatky a úroky, úrok jdoucí před výzvou) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. (výrok II.)
38. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012 ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (kapitalizovaný požadovaný nárok ke dni datum činil 42 588,49 Kč, přiznán nárok v kapitalizované výši k datum 16 017,12 Kč), a žalované, která byla převážně úspěšná, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
39. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z.č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.