Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
57 C 123/2022-39
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní JUDr. Renátou Honzíkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být uhrazen do datum. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši částka. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky částka jako jistiny a částky částka se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od datum do zaplacení.
2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítl absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru s poukazem na ust. § 86 odst. 1 a ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále rovněž „zákon“), neboť právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona posoudit úvěruschopnost žalované. Dále uvedl, že na účet právního předchůdce uhradil na základě smlouvy o úvěru částku celkem částka a na účet žalobkyně částku částka.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o spotřebitelském úvěru z datum, smlouva o postoupení pohledávek z datum, potvrzení o úhradě, potvrzení o platbě z datum, z datum, z datum, výpisy z účtu) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:
4. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne datum podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, mezi účastníky bylo nesporné, že tato částka byla žalovanému vyplacena. Účastníci smlouvy si sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný na základě smlouvy úvěru uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku celkem částka a žalobkyni dne datum částku částka.
5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Takové šetření právní předchůdce žalobkyně neprovedl a nedostál tak povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, zda a jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované, případně zda žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací, přes písemnou výzvu soudu žádné další důkazy v tomto směru nepředložila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne datum, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.
6. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne 23. dubna 2008 v čl.8 uvádí, že důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.
8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 /ES musí jich být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 , podle něhož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES, a nikoliv podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
10. Soud tak na danou věc aplikoval shora uvedené články směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z. , ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. příjmení částka byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu, přičemž žalovaný výše uvedenými potvrzeními o platbách na účet právního předchůdce žalobkyně a na účet žalobkyně prokázal, že částku částka uhradil. Z těchto důvodů soud žalobu pokud jde o jistinu, kterou žalovaný uhradil, zamítl. Zbývající částku představující poplatky ze smlouvy o úvěru soud zamítl z důvodu, že nárok žalobkyni nevznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným, pouze pokud jde o příslušenství, tj. zákonný úrok z prodlení z částky 5 400 Kč od datum do datum, pouze v této části soud žalobě vyhověl, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení v převážné části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze anonymizováno paušálních náhrad za anonymizováno úkony po 300 Kč, které žalovanému náležejí jako účastníku nezastoupenému advokátem, a to dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ust. § 1 písm. a) , c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (anonymizována čtyři slova u anonymizována dvě slova).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.