Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 39/2022-38
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 91 125 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 91 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 91 125 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 228Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta Mgr. jméno příjmení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 91 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 91 125 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 228Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
I.
Základ sporu
1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 91 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 91 125 Kč od 20. 2. 2022 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále též„ OS“) pod sp. zn. 11C 134/2007 (dále též„ původní řízení“).
2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet, a to podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“).
II.
Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení
3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že řízení začalo dne 10. 4. 2009 a skončilo dne 13. 7. 2021. Výše uvedené řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni celkem 12 let a 3 měsíce. Délka řízení ve vtahu k žalobkyni přesahující 12 let je bez nejmenších pochybností délka nepřiměřená, kdy s ohledem na tuto délku řízení nepostačuje konstatování porušení práva žalobkyně na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ale je nutno poskytnout i finanční satisfakci. Žalobkyně nárok předběžně uplatnila u žalované, která ve svém stanovisku ze dne 10. 9. 2020, jakož i stanovisku ze dne 24. 1. 2022 konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Při stanovení výše zadostiučinění za újmu způsobenou žalobkyni nepřiměřenou délkou řízení vycházela žalovaná ve svém stanovisku ze dne 10. 9. 2020 ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení (s výjimkou prvních dvou let, za která byla poskytnuta částka poloviční). Tuto základní částku žalovaná snížila celkem o 30 %, a to o 25 % z důvodu složitosti řízení a o 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení. Žalobkyně nesouhlasila se stanovením základní částky na výši 16 000 Kč a rovněž nesouhlasila se snížením této základní částky o 30 %. Tento nesouhlas vyjádřila žalobkyně žalovanému ve svém dopise ze dne 19. 8. 2021 (uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy), kterým žádala žalovanou o přehodnocení jejího stanoviska ze dne 10. 9. 2020 a požadovala doplacení již přiznaného finančního zadostiučinění, kdy požadovala stanovení základní částky zadostiučinění na 20 000 Kč. Žalovaná ve svém druhém stanovisku ze dne 24. 1. 2022 pouze navýšila základní částku na výši 17 000 Kč za rok trvání řízení, resp. první dva roky řízení, nicméně snížení této základní částky o 30 % ponechala. Na základě takto stanovené výše finančního zadostiučinění vyplatila žalovaná žalobkyni celkem částku 133 875 Kč.
4. Podle žalobkyně nelze v předmětném řízení o vypořádání zaniklého SJM, které trvalo 14 let od zahájení řízení, a ve vztahu k žalobkyni 12 let a 3 měsíce, považovat základní částku ve výši 17 000 Kč, jak ji stanovila žalovaná, za přiměřenou. Délka řízení přesahující 10 let přesahuje rámec akceptovatelnosti velmi výrazně. Pokud tedy předmětné řízení o vypořádání zaniklého SJM trvalo ve vztahu k žalobkyni 12 let a 3 měsíce let, lze dle názoru žalobkyně považovat délku řízení za extrémně dlouhou, a proto by se měla základní částka přiznaného zadostiučinění pohybovat při horní hranici výše uvedeného rozpětí. K tomu žalobkyně upozornila na to, že předmětem původního řízení bylo vypořádání zaniklého SJM, které zaniklo již v roce 2004. Žalobkyně se domnívala, že rozvodem dosáhne toho, že nebude nadále nucena cokoli s bývalým manželem řešit, namísto toho byla nucena se tímto zabývat i 17 let po rozvodu manželství. Proto žalobkyně požadovala na přiměřeném zadostiučinění základní částku 20 000 Kč za každý rok řízení, resp. první dva roky řízení.
5. Žalobkyně dále nesouhlasila se snížením základní částky o 30 %. Pokud se jedná o snížení základní částky o 25 % z důvodu složitosti řízení, k tomu žalobkyně uvedla, že snížení o ¼ je snížení neadekvátně vysoké, když předmětem řízení je vypořádání zaniklého SJM, tedy celkem standardní řízení, které je soudy projednáváno velice často. Pokud žalovaná tvrdí, že ke snížení z důvodu složitosti bylo přistoupeno, neboť ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, bylo rozhodováno o námitce podjatosti, ustanovení znalců, znalečném atd., k tomu žalobkyně uvedla, že v původním řízení rozhodováno a rozhodnutí bylo vydáno pouze na základě provedených listinných důkazů a výslechu pouze 5 svědků (z čehož 4 svědci byli kamarádi pana příjmení, které navrhoval on k prokázání provedení stavebních prací v bytě). Žalobkyně tak nebyla toho názoru, že ve věci bylo třeba z důvodu její složitosti činit časově náročné úkony, když z provedených listin a vyslechnutých svědků vyplynuly pro věc veškeré podstatné skutečnosti. Ve věci sice byl zadán znalecký posudek, ale znalecký posudek nebyl pro rozhodnutí ve věci vůbec potřeba, tento byl naprosto nadbytečným důkazem, ze kterého soudy při svém rozhodování následně vůbec nevycházely. Podle žalobkyně tak byl znalecký posudek tedy pouze chybou v procesním postupu soudu prvního stupně, který zbytečně zatížil řízení. Žalobkyně by tedy akceptovala snížení základní částky z důvodu složitosti nejvýše o 10 %. Žalobkyně proto žádala o navýšení základní částky o 10 % s ohledem na nekoncentrovanost soudu a to zejména v období od května 2009 do června 2014, a dále s ohledem na to, že opakovaně k žádosti p. příjmení, resp. jeho právní zástupkyně, odročoval nařízená jednání na pozdější termíny, a to i přes výslovný nesouhlas žalobkyně.
6. Co se týče snížení základní částky o 5 % z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení, toto snížení neakceptovala žalobkyně vůbec. Žalobkyně svým postupem délku řízení nijak zásadně neovlivnila, za celou dobu řízení žádala o odročení pouze jednou, a to z důvodu změny právního zástupce. Žalobkyně nikdy z důvodu mimosoudních jednání nežádala soud o odročení jednání či o prodloužení lhůty k takovému jednání.
7. Žalobkyně závěrem uváděla, že by jí mělo být přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou utrpěla v důsledku nepřiměřené délky původního řízení o vypořádání zaniklého SJM v částce 225 000 Kč (za 12 let a 3 měsíce při částce 20 000 Kč za rok, resp. první dva roky řízení). Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni vyplatila na přiměřeném zadostiučinění částku 133 875 Kč, domáhala se žalobkyně pouze vyplacení zbývající částky, tj. 91 125 Kč.
8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 13. 5. 2022 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku původního řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle § 31a odst. 2 OdpŠk k závěru, že dostatečným zadostiučiněním je dle žalované částka 133 875 Kč.
9. Při stanovení výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 283 333 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 17 000 Kč (resp. 1 417 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci o 25 % a s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení o dalších 5 %.
10. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.
11. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání. Rozsudek byl vyhlášen dne 27. 10. 2022.
III.
Skutková zjištění
12. Z nesporných tvrzení účastníků a ze stanovisek žalované ze dne 10. 9. 2020 a 24. 1. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobkyně u ní dne 30. 9. 2019 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 217 438,35 Kč. Ve stanovisku ze dne 10. 9. 2020 žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 115 733 Kč. Dále žalobkyně dne 19. 8. 2021 uplatnila obdobný nárok na poskytnutí dalšího zadostiučinění ve výši 90 935 Kč. Na základě stanoviska ze dne 24. 1. 2022 žalovaná opětovně konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a poskytla žalobkyni další zadostiučinění ve výši 18 142 Kč.
13. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).
14. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11C 134/2007 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení):
Dne 18. 6. 2007 podal k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou žalobce jméno příjmení žalobu proti žalované celé jméno žalobkyně o vypořádání zaniklého společného jmění manželů po rozvodu. Dne 10. 4. 2009 byla žalované doručena žaloba. Dne 20. 5. 2009 podala žalovaná vyjádření k žalobě. Soud následně nařídil jednání na den 28. 7. 2009, ale s ohledem na žádost žalované bylo jednání odročeno na 3. 12. 2009. Dne 3. 12. 2009 se konalo jednání. Dne 14. 12. 2009 podal žalobce návrh na provedení důkazů. Dne 11. 1. 2010 žalovaná doplnila listin y do spisu. Dne 10. 9. 2010 poslal soud přípis žalobci. Dne 7. 10. 2010 podal žalobce vyjádření. Dne 8. 11. 2010 soud poslal přípis právnická osoba Dne 16. 11. 2010 bylo soudu doručeno podání právnická osoba Dne 19. 4. 2011 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem zaslání kopie protokolu žalobci. Dne 2. 8. 2011 soud poslal dotaz zástupci žalobce. Další jednání se mělo konat dne 7. 2. 2012. Jednání bylo odročeno s ohledem na žádost účastníků o odročení z důvodu mimosoudních jednání. Následně soud urgoval vyjádření účastníků o výsledku mimosoudních jednání. Dne 16. 1. 2013 sdělila žalovaná, že mimosoudní jednání byla neúspěšná. Dne 1. 10. 2013 sdělil žalobce, že má dlouhodobé zdravotní problémy a že hodlá obnovit jednání s protistranou. Dne 23. 10. 2013 podal žalobce vyjádření. Dne 19. 2. 2014 nařídil soud jednání. Dne 24. 3. 2014 podal žalobce vyjádření. Dne 3. 6. 2014 a 29. 7. 2014 se konala jednání. Jednání bylo odročeno za účelem poskytnutí účastníkům lhůty k podání návrhů na provedení důkazů. Dne 25. 8. 2014 podala žalovaná vyjádření. Dne 12. 10. 2014 podal žalobce vyjádření. Dne 21. 10. 2014 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty účastníkům, aby sdělili, jaká tvrzení jsou mezi nimi nesporná. Dne 19. 11. 2014 podala žalovaná vyjádření. Dne 3. 2. 2015 a 5. 3. 2015 se konala jednání. Jednání bylo odročeno za účelem zadání znaleckého posudku. Dne 18. 3. 2015 požádal žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 19. 3. 2015 soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 %. Dne 6. 5. 2015 soud ustanovil znalce. Dne 3. 9. 2015 byl soudu předložen znalecký posudek. Dne 4. 9. 2015 soud rozhodl o znalečném. Dne 21. 9. 2015 podal žalobce vyjádření. Dne 26. 11. 2015 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem předání soudu a žalované příjmení s natočeným videem ohledně prací v bytě. Dne 10. 2. 2016 soud předal CD žalované. Následující jednání bylo nařízeno na den 12. 5. 2016, ale s ohledem na žádost žalobce bylo odročeno na 31. 5. 2016. S ohledem na omluvu žalované bylo jednání odročeno na den 4. 8. 2016. Dne 2. 8. 2016 požádala žalovaná o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání a současně podala návrh na připuštění rozšíření žaloby. Dne 4. 8. 2016 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem vyjádření žalobce k podání žalované a případného mimosoudního jednání. Dne 27. 9. 2016 vznesla žalovaná námitku podjatosti. Dne 28. 11. 2016 Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci. Následně soud nařídil jednání na den 25. 4. 2017. S ohledem na žádost žalované bylo jednání odročeno na den 16. 5. 2017. S ohledem na žádost žalobce bylo jednání odročeno na den 15. 6. 2017. Dne 15. 6. 2017 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědka. Dne 19. 9. 2017 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem dotazu na právnická osoba Dne 19. 9. 2017 soud poslal přípis právnická osoba Dne 22. 9. 2017 byla soudu doručena odpověď právnická osoba Dne 24. 10. 2017 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání. Dne 27. 2. 2018 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 7. 3. 2018. Dne 7. 3. 2018 soud vyhlásil rozsudek. Dne 11. 4. 2018 podala žalovaná odvolání. Dne 18. 4. 2018 podal odvolání žalobce. Dne 16. 5. 2018 soud vyzval žalobce k odstranění vad odvolání. Dne 6. 6. 2018 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku. Dne 15. 6. 2018 žalobce doplnil odvolání. Dne 28. 6. 2018 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. Dne 24. 7. 2018 soud poslal odvolání žalobce žalované. Dne 22. 8. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 23. 5. 2019 se konalo jednání u odvolacího soudu. Dne 17. 6. 2019 soud poslal přípis žalobci. Dne 27. 6. 2019 podal žalobce vyjádření. Dne 23. 7. 2019 odvolací soud dle § 219a odst. 1 písm. a) , odst. 2 o.s.ř. zrušil. Dne 16. 9. 2019 soud vyzval žalobce dle § 118a ods.t 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení. Dne 14. 11. 2019 podal žalobce vyjádření. Dne 12. 12. 2019 podala žalovaná vyjádření. Dne 27. 2. 2020 se konalo jednání. Dne 27. 2. 2020 soud poslal přípis obec správě sociálního zabezpečení. Dne 2. 4. 2020 soud vyzval žalobce dle § 118a ods.t 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení. Dne 1. 6. 2020 podala žalovaná vyjádření. Dne 9. 6. 2020 se mělo konat jednání, ale s ohledem na omluvu žalobce bylo odročeno na den 24. 11. 2020. Dne 24. 11. 2020 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 3. 12. 2020. Dne 3. 12. 2020 byl vyhlášen rozsudek, dle kterého je žalovaná povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů z vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku 19 395 Kč. Dne 11. 1. 2021 podala žalovaná odvolání. Dne 14. 1. 2021 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku. Dne 13. 1. 2021 podal odvolání žalobce. Dne 25. 1. 2021 soud vyzval žalobce k doplnění odvolání. Dne 15. 2. 2021 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Dne 10. 3. 2021 soud řízení o odvolání žalobce a žalované zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Dne 10. 5. 2021 podala žalovaná odvolání proti usnesení ze dne 10. 3. 2021. Dne 28. 4. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 18. 5. 2021 odvolací soud napadené rozhodnutí ze dne 10. 3. 2021 změnil tak, že se odvolací řízení ve vztahu k žalované nezastavuje. Dne 20. 5. 2021 žalobce odůvodnil odvolání proti rozsudku. Dne 8. 6. 2021 se konalo jednání před odvolacím soudem. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 9. 6. 2021. Dne 9. 6. 2021 odvolací soud vyhlásil rozsudek, kterým napadený rozsudek potvrdil, změnil pouze výrok o nákladech státu. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 13. 7. 2021, čímž řízení skončilo.
15. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.
IV.
Právní úprava na projednávanou věc dopadající
16. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.
17. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.
18. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
19. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
V.
Právní posouzení projednávané věci soudem
21. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 91 125 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11C 134/2007 . Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.
22. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011 ).
23. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (číslo Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.
24. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010 , ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.
25. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.
26. Celková délka řízení ve vztahu k žalobkyni trvala od 10. 4. 2009, kdy byla žalobkyni doručena žaloba, do 13. 7. 2021, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu, tedy celkem 12 let a 3 měsíce.
27. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, kdy soud nalézací i soud odvolací rozhodovaly ve věci samé dvakrát. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ).
28. Po hmotněprávní stránce soud hodnotí věc jako standardně obtížnou (resp. složitou). Předmětem řízení byla otázka vypořádání společného jmění manželů. Po skutkové a procesněprávní stránce pak soud hodnotí věc jako obtížnější (resp. složitější). V souhrnu proto soud hodní věc jako obtížnější (resp. složitější).
29. Ke složitosti z hlediska skutkového soud uvádí, že v rámci původního řízení byla prováděna řada důkazů (vyslýcháno více svědků, prováděny listinné důkazy, byl ustanovován znalec). To odpovídá nutnosti OS vypořádat se se skutkovými tvrzeními ve věci rekonstrukce bytu. K argumentaci žalobkyně soud na tomto místě zdůrazňuje, že znalecký posudek nebyl vyžádán zbytečně, neboť soud z něj vycházel v rozsudku ze dne 7. 3. 2018, ačkoli byl rozsudek následně zrušen. Nicméně soud v odškodňovacím řízení nemůže posuzovat vhodnost postupu v předmětném řízení.
30. Ke složitosti z hlediska procesněprávního pak soud uvádí, že soudy v původním řízení rozhodovaly o námitce podjatosti, žádosti o osvobození od soudních poplatků a bylo třeba vyžadovat zprávy od institucí. Nadto OS vyzíval k odstranění vad odvolání, zastavoval odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodoval o znalečném.
31. Žalobkyně se na celkové délce řízení částečně podílela. Jednání dne 7. 2. 2012 bylo odročeno na žádost účastníků o odročení z důvodu mimosoudních jednání. Následně soud urgoval vyjádření účastníků o výsledku mimosoudních jednání. Teprve dne 16. 1. 2013 sdělila žalobkyně, že mimosoudní jednání byla neúspěšná. Jednání, které se mělo konat dne 31. 5. 2016, bylo s ohledem na omluvu žalobkyně odročeno na den 4. 8. 2016. Jednání, které se mělo konat dne 25. 4. 2017, bylo s ohledem na žádost žalobkyně odročeno na den 16. 5. 2017. Jednání, které se konalo dne 24. 10. 2017, bylo odročeno za účelem mimosoudních jednání.
32. Dále pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž o spor majetkové povahy (spor z vypořádání společného jmění manželů), u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ). Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobkyně ani netvrdila (a logicky ani neprokázala), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014 ).
33. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal několik období nečinnosti a nekoncentrovaný postup. První období nečinnosti soud spatřuje v době od 18. 6. 2007 (kdy soud obdržel žalobu) do 20. 5. 2009 (kdy žalovaná podala vyjádření k žalobě, resp. OS nařídil jednání). Druhé období nečinnosti soud spatřuje v době od 11. 1. 2010 (kdy žalobkyně podala v původním řízení vyjádření) do 10. 9. 2010 (kdy OS zaslal přípis). Třetí období nečinnosti soud spatřuje v době od 16. 1. 2013 (kdy žalobkyně sdělila OS, že mimosoudní jednání byla neúspěšná) do 19. 2. 2014 (kdy OS nařídil jednání). Nadto nelze přehlédnout, že na jednání dne 19. 4. 2011 OS fakticky ničeho nečinil, pouze jednání odročil za účelem zaslání kopie protokolu žalobci. Navíc rozhodnutí OS ze dne 7. 3. 2018 bylo zrušeno odvolacím soudem podle § 219a odst. 2 písm. a) a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Lze tak konstatovat, že délka řízení byla dána rovněž nekoncentrovaným postupem OS.
34. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.
35. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.
36. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.
37. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 133 875 Kč.
38. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 ) ze sazby 17 000 Kč za první dva roky řízení a 17 000 za každý další rok řízení a dále 1 417 Kč za každý další měsíc řízení. Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011 ). Jak totiž soud zdůraznil shora, původní řízení nebylo nikterak jednoduché, a to ani po stránce skutkové, ani po stránce procesněprávní.
39. Vypočtená základní částka ve výši 191 250 Kč byla ponížena o 20 % s ohledem na složitost věci a o 10 % s ohledem na podíl žalobkyně na délce řízení. Dále byla vypočtená základní částka ponížena o 10 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 %, a to z důvodu nekoncentrovaného postupu OS. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 30 %, tj. na výslednou částku 133 875 Kč. S ohledem na to, že tato částka byla již žalovanou plněna, soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.
VI.
K nákladům řízení
40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. , podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. K tomu soud uvádí, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení za situace, kdy byla se svým nárokem, co do základu zcela úspěšná, a nadto žalovaná plnila po lhůtě stanovené v § 15 odst. 1 OdpŠk (žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 30. 9. 2019; tato žádost byla vypořádána stanoviskem ze dne 10. 9. 2020 a teprve poté byla příslušná částka vyplacena).
41. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).
42. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby, tj. celkem 6200 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci a (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celková částka 6800 Kč pak byla navýšena o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celková částka nákladů řízení tak činí 10 228 Kč.
VII.
Ke lhůtě k plnění
43. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může být podán návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.