Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 272/2022-48
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci
žalobce: název žalobkyně
sídlem adresa,
zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.,
sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa,
o zaplacení částky 24 802 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 035 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 035 Kč ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 12 767 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 199,61 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 802 Kč od datum do datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 767 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 035 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 035 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 12 767 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 199,61 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 802 Kč od [datum] do [datum], a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 767 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 24 802 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobcem příjmení smlouvu. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba, www. webová adresa v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti právnická osoba k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text Smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti a které je součástí Smlouvy v části " Smluvní strany", je zaslán podpisový SMS kód. Ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce webová adresa nebo v mobilní aplikaci, je Smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti a zároveň je součástí Smlouvy v její části " Smluvní strany", v případě žalovaného na email, zároveň je klientovi dostupná z mobilní aplikace. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je v souladu s částí Smlouvy "Jak Vám úvěr poskytneme" ověřena identita žadatele. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet, musí být klientem odeslána 1.00 Kč na bankovní účet společnosti právnická osoba, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Pokud ovšem žalobce ověřil vlastníka účtu již při uzavírání jiné smlouvy, tedy smlouvy na odlišném portfoliu, než-li příjmení, výše uvedené již není vyžadováno. V tomto případě již nebylo po klientovi vyžadováno zaslání ničeho pro ověření vlastnictví účtu, to již bylo žalobcem ověřeno v minulosti na základě uzavření jiné smlouvy, než-li té, z jejíhož titulu podává žalobce tento žalobní návrh. Žalobce zároveň vždy při uzavírání Smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. právnická osoba v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného, v tomto případě byla částka 20 000 Kč zaslána dne datum na číslo účtu uvedeném ve Smlouvě: bankovní účet. Účet, který žalovaný uvedl při uzavírání Smlouvy, je v ní uveden a to konkrétně části " Smluvní strany". Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: Poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 980 Kč, který byl sjednán ve Smlouvě v části„ Náklady úvěru“. Úvěr společně s poplatky a úroky je v souladu s ustanovením části Smlouvy„ Úvěrová smlouva“ splatný ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný hradil dne datum částku 1 Kč, dne datum částku 1 Kč, dne datum částku 5 901 Kč a dne datum částku 2 062 Kč. Žalovaný dluží žalobci celkem částku 24 802 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 18 330 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobce poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr včetně sjednaných poplatků a úroku celkem v částce 27 520 Kč pravidelnými 24 měsíčními splátkami ve výši dle splátkového kalendáře počínaje datum. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že na účet žalovaného č. bankovní účet uvedený žalovaným v úvěrové smlouvě žalobce zaslal dne datum částku 20 000 Kč. Žalovaný na tento úvěr zaplatil celkem 7 965 Kč.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; ust. § 1810 občanského zákoníku) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku.
6. Podle ust. § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). Zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jeho povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
8. Podle ust. § 101 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. V daném případě žalobce v řízení netvrdil a ani nenavrhl důkazy k prokázání zda/že posoudil schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobce v řízení pouze tvrdil, že si informace o příjmech a výdajích žalovaného od žalovaného vyžádal, avšak zcela nekonkrétně, žádný důkaz ke svým tvrzením neoznačil ani soudu nepředložil. Z žádného listinného důkazu nevyplývá, že by si žalobce ověřil jakkoliv příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce jiné důkazy soudu nepředložil ani neoznačil. O této povinnosti prokázat však soud však žalobce nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na jeho omluvenou absenci u jednání, a odročení jednání za tím účelem by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla u smlouvy ze dne datum řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí), a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).
9. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (§§ 580 a 588 občanského zákoníku). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2021, sp.zn. 29 ICdo 3/2021, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2 991 o.z., které jsou si smluvní strany povinny podle § 2 993 o.z. vzájemně vydat, přičemž bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o.z. Pokud tedy žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl částku 20 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení běžícím od doby, kdy byl k vrácení bezdůvodného obohacení vyzván, k čemuž v daném případě došlo Výzvou ke splacení celé půjčky ze dne datum, v níž byla určena lhůta k plnění v délce 14 dnů od sepsání, tj. do datum. Protože žalovaný uhradil celkem částku 7 965 Kč, je povinen žalobci uhradit částku 12 035 Kč se zákonným úrokem z prodlení od uplynutí lhůty k plnění, tj. od datum do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla proto žaloba zamítnuta (výrok II.).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť úspěch a neúspěch ve věci je na obou stranách stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Blansku ve 2 písemných vyhotoveních.
Nebude-li povinnost stanovená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.