Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 120/2022-51
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 99 161,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 003,49 Kč s úrokem 9 153,09 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 358,61 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 158 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 492 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 158 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 027,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 003,49 Kč s úrokem 9 153,09 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 358,61 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 158 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 492 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 158 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 027,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 99 161,49 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne datum částku 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr v 60 měsíčních splátkách po 3 048,27 Kč, počínaje dnem datum. Strany si sjednaly úrok ve výši 22,20 % ročně. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný dluží na jistině 96 363,52 Kč, na úroku 9 153,09 Kč, na smluvních poplatcích 2 797,97 Kč, na úroku z prodlení 4 492,02 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 105 516,61 Kč ode dne datum do zaplacení. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo individuální. V tomto případě byl použit příjem ve výši částka, který byl doložen potvrzením o výše příjmů. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala příjem žalovaného a jeho výdaje na splátky, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Vůči jiným věřitelům měl žalovaný závazky ve výši částka měsíčně. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne datum, výpisu z běžného účtu ze dne datum, sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 22,20 % ročně a poplatky v 60 měsíčních splátkách po 3 048,27 Kč. První splátka byla splatná do datum Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně.
3. Z všeobecných produktových podmínek účinných od datum a spotřebitelského splátkového úvěru účinného od 1. 8. 2017 soud zjistil, že žalobkyně byla oprávněna úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalovaného.
4. Z platební historie na č. l. 28, 29 spisu, výpis z úvěrového účtu ze dne datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum soud zjistil, že žalovaný uhradil pouze částku 9 842 Kč.
5. Z upomínky ze dne datum, datum, poštovního podacího archu ze dne datum a oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.
6. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni datum.
7. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne datum (z poštovního podacího archu ze dne datum a oznámení o právním zastoupení ze dne datum).
8. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši částka a měsíční výdaje ve výši 0 Kč.
9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný dosahoval za poslední 3 měsíce před žádosti o úvěr průměrného měsíční příjmu ve výši částka.
10. Z přehledu angažovanosti na č. l. 26 spisu soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr splácel již úvěry splátkami v souhrnné výši částka měsíčně.
11. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
12. Žalobkyně poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu s úroky ve výši 22,20 % ročně a poplatky v 60 měsíčních splátkách po 3 048,27 Kč. První splátka byla splatná do datum Součástí smlouvy jsou obchodní podmínky a sazebník poplatků žalobkyně. Žalobkyně byla oprávněna úvěr prohlásit splatným v případě prodlení žalovaného. Žalovaný uhradil pouze částku 9 842 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne datum. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši částka a měsíční výdaje ve výši 0 Kč. Žalovaný dosahoval za poslední 3 měsíce před žádosti o úvěr průměrného měsíční příjmu ve výši částka. Žalovaný ke dni žádosti o úvěr splácel již úvěry splátkami v souhrnné výši částka měsíčně.
13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).
14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022. Když žalobkyně nedoložila, že se před poskytnutím úvěru dotazovala žalovaného na jeho pravidelné výdaje. Z takto kusých údajů nelze při zkoumání úvěruschopnosti vycházet. Soud zdůrazňuje, že statistická data mohou sloužit pouze k validaci tvrzení žalovaného, nelze tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr těmito daty nahrazovat. Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C -449/13, CA Consumer Finance SA).
22. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 25. 7. 2018).
23. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.
24. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
25. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
26. V daném případě žalobkyně neprokázala provedení kontroly úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).
27. Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 90 158 Kč (původní jistina ve výši 100 000 Kč po uhrazení částky 9 842 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 4 492 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90 158 Kč od datum do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 051 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 003,49 Kč s úrokem 9 153,09 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 358,61 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku ke dni stanovenému ve výzvě žalobkyně, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě. Splatnost dluhu dle výzvy žalobkyně k zaplacení (§ 1958 odst. 2 o. z.) nastala dne datum.
28. Po zohlednění příslušenství splatného ke dni rozhodnutí soudu (srovnej nález Ústavní soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) byla žalobkyni přiznána částka 100 987,63 Kč. Co do částky 19 236,21 Kč byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 027,03 Kč, přičemž tato částka představuje 68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 967 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 161,49 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 550 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 5 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 2 011,58 Kč za 183 ujetých km v částce 1 511,58 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 8 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 500 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 061,58 Kč ve výši 4 422,93 Kč.
29. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta za sepis doplnění žaloby, neboť tvrzení obsažená v doplnění žaloby měla být obsažena přímo v žalobě tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).