Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 214/2022-117

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 291,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 7 291,38 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 7 291,38 Kč s příslušenstvím se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “).

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 2. 2020 domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 1 zaplacení částky 7 291,38 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty číslo uzavřené dne 13. 5. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, na základě kterého poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši ve výši 23 905 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 26 084 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že tuto posoudila na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Ohledně příjmu žalovaného uvedla, že tento vyplýval z podnikání, a proto interním modelem určila, že příjem žalovaného byl 26 603,29 Kč; žalovaný přitom měsíční příjem domácnosti uvedl 50 000 Kč. Banka (právní předchůdce žalobkyně) dále zjistila, že v době podání žádosti o úvěr měl žalovaný závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4 745 Kč.

3. Usnesením č. j. číslo jednací ze dne 27. 3. 2022 vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Ústí nad Labem jako soudu místně příslušnému. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 5. 5. 2022.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný v postavení spotřebitele spolu dne 13. 5. 2016 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru a poskytnutí kreditní karty číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 23 905 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 2 % z čerpaného úvěru. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 26 084 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu, a to předžalobní upomínkou ze dne 30. 1. 2020. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, společnost právnická osoba ji provedla tak, že nechala žalovaného vyplnit„ žádost o úvěr“, ve kterém žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, jeho příjmy plynou z podnikání, rozdíl mezi příjmy a výdaji (dle daňového přiznání) činí 115 940 Kč, avšak celkový měsíční čistý příjem domácnosti je 50 000 Kč při jediném zdroji příjmu. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) dále vycházel z určeného čistého měsíčního příjmu ve výši 26 603,29 Kč, přičemž při poskytnutí úvěru zohlednil i již existující závazky žalovaného s celkovou měsíční splátkovou zátěží ve výši 4 745 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení ( , , dále jen „o. z.“) a dále pak , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ z. s. ú.“).

7. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce hodnotil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 z. s. ú. Konkrétně v daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný vůbec doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů; výdaji se žalobkyně nezabývala vyjma splátek ostatních závazků vůbec. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v žádosti o úvěr samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 9 odst. 1 z. s. ú.). Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně navíc i nedostatečné, neboť jeho cílem zjevně bylo pouze formálně dostát liteře zákona ukládající žalobkyni povinnost schopnost úvěruschopnost dlužníka zkoumat; žalobkyně sice vycházela z vlastního interního modelu výpočtu příjmu podnikatele, již ze samotné žádosti o úvěr ovšem plynou nejasnosti o výši příjmu žalovaného – žalovaný uvedl, že rozdíl mezi příjmy a výdaji (dle daňového přiznání) činí 115 940 Kč, což vychází na jeho čistý příjem ve výši 9 662 Kč/měsíc, nikoliv tvrzených 50 000 Kč; v tomto kontextu pak ani není zřejmé, jak sama žalobkyně (resp. její předchůdce) dospěl k částce 26 603,29 Kč.

8. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je obecně povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.); provedeným dokazováním však bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni uhradil již celkem částku ve výši 26 084 Kč z poskytnutých 23 905 Kč, tedy jeho dluh vůči žalobkyni byl již zcela uhrazen. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když nárok uplatňovaný žalobou převyšuje bezdůvodné obohacení žalované (výrok I.).

9. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl následující důkazy: produktové podmínky anonymizováno 5 slov právnická osoba; úrokový lístek; sazebník poplatků; všeobecné obchodní podmínky právnická osoba;

10. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle , když ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).