Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 200/2022-36
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 52 912,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba došlá soudu dne 1. 6. 2022 se v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 34 112,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 800 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 275,07 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 310,10 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 529 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba došlá soudu dne 1. 6. 2022 se v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 34 112,12 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 800 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 20 275,07 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 310,10 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 529 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu dne 1. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 52 912,12 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne 6. 3. 2019 se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném název soudu, oddíl C, vložka číslo (dále jen„ postupitel“) Smlouvu číslo s produktovým názvem příjmení příjmení v hotovosti týdenní číslo (dále jen„ Smlouva“). Neoddělitelnou součástí Smlouvy jsou též Smluvní podmínky, které jsou obsaženy na stejném listu jako Smlouva, přičemž souhlas s jejich zněním žalovaná stvrdila podpisem Smlouvy. Na základě Smlouvy byla postupitelem žalované poskytnuta hotovostní zápůjčka ve výši 22 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“). Žalovaná podpisem Smlouvy stvrdila, že při uzavření Smlouvy od postupitele převzala v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky, jak vyplývá z ujednání obsaženého ve Smlouvě. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaná zavázala ve Smlouvě postupiteli zaplatit přesně předem vyčíslený a neměnný poplatek v částce 22 013 Kč (dále„ Poplatek“). Poplatek byl ve Smlouvě vypočten jako součet následujících kalkulačních položek ve Smlouvě přesně zvlášť kapitalizovaných: úrok; zápůjční úroková sazba ve výši 29 % p. a. byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Úroková sazba není vázána na žádný index ani referenční sazbu; částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení; částka za administrativní činnosti a komfortní splácení. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala ve Smlouvě postupiteli zaplatit (jistina zápůjčky + Poplatek) činila 44 013 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku postupiteli zaplatit v hotovosti v 100 týdenních splátkách, přičemž výše každé týdenní splátky od první do předposlední činí 441 Kč, když první týdenní splátku byla žalovaná povinna zaplatit v den, kdy uplyne týden od data uzavření Smlouvy, a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Poslední týdenní splátka pak činila 354 Kč. Žalovaná následně na pohledávku postupitele uhradila celkem částku ve výši 3 200 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas, když nehradila předepsané splátky. Dne 28. 1. 2022 uzavřel postupitel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mimo jiné postupitel žalobkyni postoupil pohledávku z titulu předmětné Smlouvy. Pohledávka je identifikována v příloze postupní smlouvy pod číslem Smlouvy číslo Postupní smlouva nabyla účinnosti datem úplaty ke dni 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. K tomuto dni byla pohledávka postupitelem kapitalizována na částku ve výši 54 222,22 Kč, která je složena z: jistiny 20 275,07 Kč; poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 18 537,05 Kč; kapitalizované smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 310,10 Kč; sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč.
2. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.
3. Následně žalobkyně k výzvě soudu doplnila skutková tvrzení tak, že vyjádřila svůj právní názor na problematiku posuzování úvěruschopnosti v kontextu aktuální právní úpravy a shrnula, že předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy s žalovanou a poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalované, kontrolou výdajů žalované a kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru. Předchůdce žalobkyně prověřil výši závazků a platební morálku žalované nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalované. Předchůdce žalobkyně zjistil, že žalovaná nemá žádný negativní záznam v bankovním registru klientských informací (BRKI), ani v nebankovních registrech (příjmení a Nebankovní registr klientských informací (NRKI). V ostatních registrech byl rovněž bez negativních záznamů (interní databáze právního předchůdce žalobkyně, obsahující data pro řízení rizik, Insolvenční rejstřík, Centrální evidence exekucí (příjmení), Neplatné doklady, Evidence adres obecních/městských úřadů, kdy trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. K příjmové stránce žalované žalobkyně uvedla, že vázaný zástupce předchůdce žalobkyně vyplnil na základě dokumentů předložených dlužníkem před uzavřením Smlouvy Zákaznickou kartu ke Smlouvě. Předmětná zákaznická karta je dokumentem, ve kterém jsou pravdivě a úplně uvedeny veškeré ověřené relevantní informace pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr ze strany žalované. Tento dokument je pořízen před podpisem Smlouvy, kdy pravost informací v něm uvedených stvrzuje podpis žalované společně s podpisem vázaného zástupce.
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud vzal za prokázanou její procesní subjektivitu.
7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná poskytla údaje o svých osobních a majetkových poměrech. Je uvedena výše jejího měsíčního příjmu a měsíční výdaje bez bližší specifikace.
8. Z listiny nazvané Smlouva číslo ze dne 6. 3. 2019 vč. smluvních podmínek smlouvy a Standardních informací o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázáno, že původní věřitel – společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou jako zákazníkem v postavení spotřebitele dne smlouvu, na základě které původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit čerpané peněžní prostředky a zaplatit poplatek v částce 22 013 Kč, zahrnující úrok, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek za administrativní činnosti a komfortní splácení, a to ve 100 týdenních splátkách ve výši 441 Kč, poslední ve výši 354 Kč. Žalovaná je ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem a adresou pobytu. Žalovaná uhradila celkem 3 200 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, vč. Přílohy číslo seznamu postupovaných pohledávek - vzal soud za prokázáno, že původní věřitel jako postupitel uzavřel s žalobkyní jako postupníkem smlouvu, na základě které postoupil svou pohledávku za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k okamžitému splacení dluhu soud zjistil, že právnická osoba oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení oznámení. Rovněž žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to písemnou výzvou odeslanou žalované na adresu uvedenou ve smlouvě.
10. Z výzvy k úhradě dluhu ve spojení s potvrzením podání soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů od data výzvy. Tato výzva byla zaslána žalované na adresu uvedenou ve smlouvě.
11. Z žalobkyní odkazovaného usnesení anonymizována dvě slova č. j. spisová značka, spisová značka, číslo jednací ze dne 18. 1. 2022, rozsudku název soudu č. j. 75 ICm 3132/2019, číslo jednací (spisová značka) ze dne 2. 11. 2020, z výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 29. 7. 2022 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé. Důkazní návrh svědeckou výpovědí zprostředkovatele soud zamítl pro nadbytečnost (viz. níže).
12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).
20. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
22. Soud nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně ke svým skutkovým tvrzením doložila pouze zákaznickou kartu, žádné další důkazy, zejména navazující dokumenty týkající se prověřování příjmové a výdajové stránky žalované v kontextu jejích osobních poměrů, nedoložila. Předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalované, což se podává přímo ze zákaznické karty, v níž předchůdkyně žalobkyně operuje pouze s tzv. odhadovanými měsíčními výdaji žadatele, které nejsou blíže specifikovány. Soud proto zamítl pro nadbytečnost návrh žalobkyně na doplnění dokazování výslechem vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy. Rovněž výpis z Centrální evidence exekucí není důkazem způsobilým prokázat, že předchůdce žalobkyně zkoumal při uzavření smlouvy schopnost žalované úvěr splácet. Soud poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, této své procesní povinnosti však žalobkyně řádně a úplně nedostála. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že nevzal za prokázáno, že předchůdce žalobkyně posoudil dostatečně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
23. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 22 000 Kč, žalovaná uhradila částku ve výši 3 200 Kč. Dále soud vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, tj. fakt, že jí pohledávka vůči žalované náleží, když jí byla postoupena původním věřitelem shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným na adresu uvedenou ve smlouvě; v tomto oznámení byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu.
24. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě je možno vyhovět toliko částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované plnění na základě neplatné (zdánlivé) smlouvy, a to částku ve výši 22 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 3 200 Kč (což žalobkyně tvrdila a žalovaná netvrdila a neprokazovala žádné úhrady nad rámec této částky). Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § číslo odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené části jistiny ve výši 18 800 (tj. 22 000 Kč minus 3 200 Kč) Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. výzvou – oznámením o postoupení pohledávky, která jí byla na adresu ve smlouvě. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v tomto rozsahu po právu, a to jak co do důvodu, tak i výše a splatnosti, proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když i nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení je v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši dle příslušného vl. nař. č. 351/2013 Sb., neboť smluvní úroky z prodlení žalobkyně nepožadovala.
25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Procesní úspěch žalobkyně je představován výrokem I. a neúspěch výrokem II.; žalobkyně tak byla v řízení převážně procesně neúspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí
27. Žalobkyně zaplatila v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 2 117 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku ve výši 2646 Kč. Proto soud žalobkyni zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku tak, jak uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
28. Dlužnou částku byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Odvolání se podává do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.
Lhůta k podání odvolání počíná běžet faktickým převzetím rozhodnutí adresátem, je-li převzato ihned při doručení zásilky nebo v době do 10 dnů ode dne uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky.
V případě, že je rozhodnutí adresátem převzato kdykoliv po desátém dnu od uložení písemnosti nebo ode dne dodání do přístupné datové schránky, považuje se desátý den za den doručení a lhůta pro podání odvolání počíná běžet již tímto dnem a nikoliv dnem faktického převzetí písemnosti (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.