Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

58 CO 216/2022-91

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové

ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o příspěvku na výživu neprovdané matky

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 9. 2022,

č. j. -68

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a IV. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že dluh na výživném za dobu od datum do datum ve výši 36.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 4.500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nezaplacením jedné

ze splátek řádně a včas nastává splatnost celého zůstatku dluhu na výživném.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. a IV. potvrzuje. II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění tak, že dluh na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 36.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 4.500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku s tím, že nezaplacením jedné ze splátek řádně a včas nastává splatnost celého zůstatku dluhu na výživném. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud ve obec rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. -68, rozhodl takto:

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od datum do datum částkou 4.500 Kč měsíčně splatnou vždy do 10. dne v měsíci předem.; II. Dluh na výživném za dobu od datum do datum ve výši 22.500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, přičemž nezaplacením jedné

ze splátek nastává splatnost zůstatku dluhu na výživném.; III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.; IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve obec soudní poplatek ve výši 794 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně uzavřel, že účastníci jsou rodiči jméno příjmení, narozeného datum, a jméno příjmení, narozeného datum.

Pod sp. zn. je u soudu I. stupně vedeno řízení o úpravě péče a výživy nezletilých synů účastníků, v němž se matka domáhá jejich svěření do své péče a stanovení výživného otci. Žalobkyně je se synem jméno na rodičovské dovolené a od datum pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10.334 Kč měsíčně a výrobou náramků si přivydělá

asi 1.000 Kč měsíčně; syn jméno navštěvuje mateřskou školu; žalobkyně bydlí se syny v rodinném domě, který vlastní (pozemek p. č. st. číslo, jehož součástí je stavba adresa v k. ú. obec); splácí hypotéční úvěr po 10.241 Kč měsíčně; za služby spojené s bydlením platila do září 2022 částku 4.680 Kč měsíčně a od září 2022 částku 7.140 Kč; její disponibilní zůstatek na účtu činil k datum částku 60.843 Kč. Žalovaný na výživu žalobkyně nepřispívá; bydlí sám v garsonce za kterou platí 4.650 Kč měsíčně včetně elektřiny

a internetu; od roku 2009 podniká v oboru finančnictví; jeho základ daně za rok 2020 činil 858.108 Kč a odvedl daň z příjmu ve výši 80.121 Kč, za rok 2021 činil jeho základ daně 494.386 Kč a odvedl daň z příjmu ve výši 20.736 Kč; do srpna 2021 byl zaměstnán v Barumu Continental s čistým výdělkem ve výši 41.500 Kč měsíčně a pracovní poměr ukončil,

protože pracoval na čtyři směny, měl málo volného času a potřeboval své příjmy navýšit;

na provizích za zprostředkované smlouvy mu bylo vyplaceno od ledna 2022 do datum celkem 74.836,70 Kč; žije z našetřených rezerv.

3. Za aplikace § , 922 odst. 2 a 913 odst. 1, 2 , , dále jako o. z., soud I. stupně uzavřel, že syn účastníků jméno nemá ještě ani rok

a nezbytnou celodenní péči o něj zajišťuje žalobkyně, což s sebou bezesporu nese pokles jejích příjmů; právo na výživné neprovdané matky tak žalobkyni vzniklo bez ohledu na to,

že pokles příjmů byla doposud schopna kompenzovat ze svých úspor. Dle § 920 odst. 1 o. z. je pro přiznání příspěvku na výživu neprovdané matky podstatné pouze to, že žalobkyně namísto výdělečné činnosti celodenně pečuje o syna účastníků mladšího dvou let;

kdo inicioval rozchod účastníků, je irelevantní. Výživné neprovdané matky žalobkyně zcela v souladu s § 920 odst. 1 a § 922 odst. 2 o. z. požadovala ode dne, kdy s žalovaným ukončili společné soužití a on se na její výživě nepodílí (tj. od datum) do dvou let věku syna jméno (tj. do datum). Při hodnocení poměrů žalované soud I. stupně uzavřel, že rozvázal-li žalovaný pracovní poměr, v němž dosahoval příjmu 41.500 Kč, aby mohl podnikat s příjmem 10.387 Kč, vzdal se bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání a pro účely stanovení výživného proto vycházel z jeho příjmů před rozvázáním pracovního poměru (§ 913 odst. 1, 2 o. z.), tj. cca 40.000 Kč měsíčně. Dovodil, že vzhledem k výši příjmu žalovaného,

z něhož byl povinen pro účely stanovení výživného vycházet, je požadavek žalobkyně

na výživné neprovdané matky ve výši 4.500 Kč měsíčně přiměřený možnostem žalovaného

i při zohlednění výživného na děti a nákladů na bydlení; požadované výživné odpovídá

i potřebám žalobkyně, když její aktuální příjem ve výši 10.334 Kč nepostačuje po zaplacení nákladů na bydlení a ani na to, aby uspokojila své základní životní potřeby a základní životní potřeby svých dětí. Dluh na výživném za období od datum do datum soud I. stupně vyčíslil na částku 22.500 Kč (5 měsíců x 4.500 Kč) a žalovanému jej umožnil splácet

ve splátkách po 4.500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, když jeho potenciální příjem mu to umožňuje a žalobkyni splátky pomohou překlenout období, než bude stanoveno výživné na děti. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zákona

č. , , dále jako ; žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, ale protože jí žádné náklady řízení nevznikly, nepřiznal soud I. stupně právo

na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. O přenesení poplatkové povinnosti ve výši 794 Kč z žalobkyně osvobozené od soudních poplatků na neúspěšného žalovaného rozhodl soud I. stupně výrokem IV. rozsudku.

4. Proti všem výrokům rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítl, že soud I. stupně vycházel z příjmu, kterého dosahoval v předchozím zaměstnání, ačkoliv on pracovní poměr ukončil dne datum po pěti letech proto, že pracoval ve čtyřsměnném provozu s nadměrným hlukem a vysokou teplotou páry, kde byla vysoká pravděpodobnost úrazu, že střídání směn vedlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu po psychické stránce, že očekávali narození druhého syna, že žalobkyně o jeho úmyslu věděla a nakonec s ním souhlasila, že v práci čelil šikaně, že směnný provoz ovlivňoval jeho rodinný život, neboť měl volno pouze dva víkendy v měsíci a že do zaměstnání nastoupil s úmyslem dočasnosti. Připomněl, že podnikal již

před nástupem do zaměstnání, avšak nikdy„ naplno“; pro změnu se rozhodl kvůli výsledkům kolegů a proto, aby měl více času. Měl za to, že požadavek žalobkyně je nemorální,

neboť vztah ukončila ona a musela si uvědomit, že na tom bude finančně hůře;

nadto žalobkyně má k dispozici i finanční prostředky (nevyčerpaný účelový úvěr a stavební spoření). Namítl také, že v příjmu ze zaměstnání byly zahrnuty i přesčasy, odměny,

13. a 14. plat, podíl na zisku a po odečtení těchto složek by měl průměrný příjem pouze 31.400 Kč měsíčně. Nedosahuje takových výdělku, aby platil výživné 4.500 Kč měsíčně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl nebo mu alespoň umožnil dluh na výživném splácet.

5. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že byť se s ní žalovaný o ukončení zaměstnání v Barumu Continental bavil, ona s tím nesouhlasila. Připomněla, že žalovaný sám u soudu I. stupně uvedl, že je v jeho silách vydělávat

až 100.000 Kč měsíčně a ona proto nevidí důvod, proč by jí výživné nebyl schopen platit;

ze zaměstnání odešel, aby vydělával více, ale to se zatím nestalo. Uvedla, že žalovanému již vyplatila částku 287.038,33 Kč nákladů hypotéky a tento po ní na vyrovnání za dům požaduje dalších 463.000 Kč nebo zápis podílu do katastru nemovitostí, zaplatila také půjčky a zůstala jí pouze malá finanční rezerva; stavební spoření je určeno na rekonstrukci domu. Měla za to,

že i žalovaný má jistě finanční rezervu, z níž je schopen hradit drahá školení a zkoušky.

Na výživné synů začal přispívat až od září, a to pouze částkou 500 Kč měsíčně pro každého, která je neúměrná. V důsledku zvýšení záloh na plyn se její finanční rezervy rychle vytrácejí. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když výživné by dle ní mělo být alespoň ve výši 3.000 Kč měsíčně; náhrady nákladů odvolacího řízení se vzdala.

6. Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, jako soud odvolací ( ), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas ( ), k tomu legitimovaným subjektem

( ), kdy jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné ( a a contrario), a obsahuje způsobilý odvolací důvod, přezkoumal v rozsahu napadení

( ), rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (

odst. 1, 5 ) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Dle § 920 odst. 1 o. z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím

a porodem.

8. Dle § 922 odst. 2 o. z. lze výživné na neprovdanou matku přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

9. Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného

a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal

bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

10. Soud I. stupně se věcí z pohledu shora uvedených ustanovení zabýval, učinil správná skutková zjištění a na základě nich věc správně právně posoudil. Odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je zcela správné a lze na ně pro stručnost pouze odkázat. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně podle ve výrocích I. a IV. potvrdil.

11. Ve výroku III. pak odvolací soud rozsudek soudu I. stupně pouze z důvodu navýšení dlužného výživného v důsledku běhu času a jeho neplacení žalovaným dle § 220 odst. 1

písm. b) změnil tak, že vyčíslil dluh na výživném splatný do rozhodnutí

odvolacího soudu, tj. za dobu od datum do datum na částku 36.000 Kč (tj. 8 měsíců x 4.500 Kč). Stejně jako soud I. stupně i soud odvolací s ohledem na povahu projednávané věci, výši přiznaného nároku, zjištěné osobní a majetkové poměry žalovaného popsané výše, potenciální příjem žalovaného a postoj žalovaného v průběhu řízení, využil možnosti dané ustanovením a dluh žalovanému v souladu s jeho odvolacím návrhem umožnil žalobkyni splácet v měsíčních splátkách po 4.500 Kč splatných spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, s tím, že nezaplacením jedné ze splátek řádně a včas nastává splatnost celého zůstatku dluhu na výživném; povolení splátek není v rozporu s oprávněnými zájmy žalobkyně a nepředstavuje ani neodůvodněnou výhodu na straně žalovaného zejména s ohledem na stanovené zesplatnění celého dluhu

při neuhrazení byť jen jedné ze splátek.

12. Odvolací námitky žalovaného nejsou důvodné. Žalovaný byl soudem I. stupně při jednání

dle poučen, aby uvedl všechny rozhodné skutečnosti a označil důkazy ještě před vyhlášením rozhodnutí, neboť později by je mohl uplatnit pouze za podmínek

Pokud tedy až v odvolacím řízení žalovaný nově tvrdí, že důvodem ukončení jeho pracovního poměru u příjmení jméno bylo i to, že pracoval v provozu s nadměrným hlukem a vysokou teplotou páry, kde byla vysoká pravděpodobnost úrazu, že střídání směn vedlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu po psychické stránce, že v práci čelil šikaně,

že směnný provoz ovlivňoval jeho rodinný život, že do zaměstnání nastoupil s úmyslem dočasnosti, že zaměstnání ukončil s ohledem na výsledky kolegů a rovněž proto, aby měl

více času, jedná se o skutečnosti nové, k nimž odvolací soud s ohledem na ustanovení

nemůže přihlížet. Soudy obou stupňů tak musely ve vztahu k důvodům ukončení pracovního poměru žalovaného v příjmení jméno vycházet pouze z toho,

co žalovaný uvedl před soudem I. stupně, tj. že se pracovní poměr rozhodl rozvázat, protože pracoval na čtyři směny, měl málo volného času a s ohledem na rostoucí výdaje potřeboval navýšit příjmy; za tohoto skutkového stavu je pak závěr soudu I. stupně o tom, že se žalovaný bez důležitého důvodu vzdal výhodnějšího zaměstnání správný a soud I. stupně zcela správně u žalovaného vycházel z potenciálního přijmu zhruba 40.000 Kč měsíčně (§ 913 odst. 2 o. z.); tvrzení žalovaného, že zaměstnání v příjmení jméno ukončil po dohodě s žalobkyní,

bylo vyvráceno výpovědí žalobkyně, která takovou dohodu popřela. S námitkou žalovaným tvrzené nemorálnosti požadavku žalobkyně na výživné v situaci, kdy žalobkyně vztah ukončila sama a měla si proto být vědoma skutečnosti, že na tom bude finančně hůř,

se již v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal soud I. stupně; odvolací soud

s jeho odůvodněním souhlasí a pro stručnost na něj pouze odkazuje. Pokud žalovaný dále namítal, že žalobkyně má k dispozici finanční prostředky z nevyčerpaného účelového úvěru

a stavebního spoření, jednalo se o skutečnosti, které byly známy již soudu I. stupně,

avšak tyto vliv na výsledek řízení mít nemohou; žalovaným uváděné finanční prostředky jsou účelově vázány na bydlení, pročež na výživu žalobkyně či jejich dětí použity být nemohou; soud I. stupně při hodnocení potřeb žalobkyně správně zohlednil pouze to, že pokles příjmů doposud kompenzovala ze svých úspor na běžném účtu a k dalším finančním prostředkům žalobkyně nepřihlížel. Soud I. stupně postupoval rovněž správně pokud v rámci potenciálního příjmu žalovaného z Barumu Continental zohlednil i přesčasy, odměny,

13. a 14. plat a vyplacený podíl na zisku, neboť se jednalo o příjem, který žalovaný

od svého zaměstnavatele v rozhodném období skutečně obdržel. Pokud skutečný příjem žalovaného nyní nedosahuje příjmu potenciálního, není to důvodem ke snížení výživného; žalovaný měl a má schopnosti dosahovat potenciálního příjmu a soudem stanovené výživné žalobkyni hradit.

13. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud dle § 224

odst. 1, 2 ve spojení s  odstavce 1 Žalobkyně byla v řízení před soudy obou stupňů zcela úspěšná, jelikož jí však žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.