Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 49/2022-54
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 148 223,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 147 546,02 Kč, dlužných poplatků ve výši 677 Kč, kapitalizovaného úroku do datum ve výši 10 339,18 Kč, spolu se smluvním úrokem 22,56 % p. a. z částky 147 546,02 Kč od datum do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 147 546,02 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 147 546,02 Kč, dlužných poplatků ve výši 677 Kč, kapitalizovaného úroku do [datum] ve výši 10 339,18 Kč, spolu se smluvním úrokem 22,56 % p. a. z částky 147 546,02 Kč od [datum] do zaplacení a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 147 546,02 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 148 223,02 Kč z titulu smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba (dále také„ anonymizováno“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o vydání kreditní karty, jejíž součástí byly obchodní podmínky, na základě které anonymizováno poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 150 000 Kč, jehož vyčerpanou část se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 22, 56 % ročně, a to měsíční splátkou, a uhradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Žalovaný neplnil svůj závazek a dostal se s úhradou splátek do prodlení a anonymizováno tudíž vzniklo právo prohlásit veškeré pohledávky za okamžitě splatné, což banka učinila dne datum. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny úvěrového rámce 147 546,02 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za dobu od datum do datum ve výši 10 339,18 Kč a částky 677 Kč za poplatky. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny od datum do zaplacení. Smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne datum a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum anonymizováno postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.
2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že údaje sdělené žalovaným v Žádosti byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Právní předchůdce žalobykně také provedl kontrolu v systému CBL, přičemž žalovaný byl vyhodnocen jako subjekt v pořádku, neboť nebyla nalezena žádná negativní informace. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta.
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil pouze tak, že situaci se snaží řešit a bude jim přidělen advokát a následně jen, že mu byl krácen příjem a bylo těžké závazky hradit.
4. Soud ve věci nařídil jednání, jelikož žalovaný nesouhlasil s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, avšak k jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto rozhodl v jeho nepřítomnosti. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a učinil z nich tato zjištění:
5. Ze souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty soud zjistil, že žalovaný kreditní kartou čerpal celkem částku 784 445, 04 Kč (popis transakce –„ platba u obchodníka“ a„ čerpání“) a na splátkách uhradil celkem 807 973 Kč (popis transakce –„ vaše platba“).
6. Z dopisu„ Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně informovala žalovaného, že právnická osoba a. s. postoupila pohledávku ze smlouvy o Kreditní kartě žalobkyni.
7. Vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba informovala žalovaného, že pohledávky ze Smlouvy o vydání kreditní karty postoupila právnická osoba a. s .
8. Z Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne datum soud zjistil, že žalovaný tímto požádal anonymizováno o vydání kreditní karty typu DE LUXE s požadovaným limitem 150 000 Kč při úrokové sazbě 22,56 % ročně pro bezhotovostní transakce i výběr hotovosti. Podle žádosti by se žalovaný zavázal splácet vyčerpaný limit formou inkasa z jeho účtu vedeného u anonymizováno. Do údajů o své osobě žalovaný uvedl, je zaměstnán ve firmě„ celé jméno žalovaného“.
9. Z Protokolu o převzetí kreditní karty vyplynulo, že žalovaný převzal kreditní kartu spolu s Akceptací Návrhu smlouvy o vydání kreditní karty, a to dne datum.
10. Z vysvětlení úvěruschopnosti vyhotoveného anonymizováno soud zjistil, že úvěruschopnost banka zkoumala z informací ze Žádosti klienta o kreditní kartu, kterou hodnotili individuálně, v souladu platnými schvalovacími strategiemi. Klient měl na účtu obraty 86 013 Kč a byly porovnány jeho příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, čímž byla získána částka disponibilních zdrojů. Z interních a externích databází navíc bylo zjištěno, že klient měl další závazky, ale kapacita splácet byla pořád dostatečná.
11. Výpisem z CBL bylo zjištěno, že výsledek verifikace byl„ Subjekt je v pořádku“.
12. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba pohledávku za žalovaný postupníkovi anonymizováno právnická osoba
13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba a. s. jako postupitel pohledávku za žalovaný za sjednanou úplatu žalobkyni jako postupníkovi.
14. Z listiny„ Předžalobní upomínka“ ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě žalovaného dluhu s upozorněním, že pokud se tak nestane, mý tuto výzvu brát jako výzvu předžalobní. Z kopie podacího archu vyplývá, že dopis byl dán k přepravě stejného dne.
15. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
16. Žalovaný dne datum písemně navrhl anonymizováno, že ona mu poskytne úvěr ke kreditní kartě do limitu 150 000 Kč a on se naproti tomu zaváže takto vyčerpané finanční prostředky anonymizováno splatit spolu s úrokem 22,56 % ročně, a to formou povinné minimální splátky, která mu bude strhávána inkasem z jeho účtu. Před odsouhlasením anonymizováno zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný vyplnil návrh, ve kterém ke své osobě uvedl, že je zaměstnán ve firmě„ celé jméno žalovaného“, který anonymizováno hodnotila individuálně, v souladu platnými schvalovacími strategiemi. Žalovaný měl v té době na účtu obraty 86 013 Kč anonymizováno porovnala příjmy a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat ČSÚ, čímž byla získána částka disponibilních zdrojů. Z interních a externích databází navíc bylo zjištěno, že žalovaný měl další závazky, ale kapacita splácet byla pořád dostatečná. Předchůdkyně žalobkyně pak akceptovala návrh žalovaného a dne datum mu předala kartu spolu s akceptací návrhu. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně načerpal celkem částku 784 445, 04 Kč a na svůj dluh uhradil celkem částku 807 973 Kč. Společnost anonymizováno následně dohodou ze dne datum prodala pohledávku za žalovaným právnická osoba a. s., která ji následně smlouvou datovanou dne datum prodala žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne datum a datum. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody a zároveň jej poučila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne datum.
17. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
18. Podle § 2 písm. e) ZSU tento zákon se nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období,
19. Podle § 9 odst. 1 ZSU Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
20. Podle § 9 odst. 3 ZSU spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
21. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
26. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
27. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 239Ř o. z., na základě které anonymizováno poskytla žalovanému úvěrový limit do výše 150 000 Kč k vydané kreditní kartě. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).
28. Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Z ustanovení § 9 odst. 3 ZSU je zřejmé, že je to věřitel, který má aktivně ověřovat a zjišťovat všechny skutečnosti důležité pro posouzení úvěruschopnosti, nikoliv se spolehnout jen na tvrzení podaná spotřebitelem. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018.
29. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně si podle předložených důkazů a prezentovaných tvrzení neověřila ničím příjmy ani výdaje, které navíc ani nijak nezjišťovala a spoléhala se pouze a jen na statistická data. Pokud žalobkyně tvrdila, že příjmy byly ověřeny na základě obratů na účtu, pak tento účet neoznačila a ani svá tvrzení ohledně zjištění z účtu nijak nerozvedla. Soudu je známo, že„ starý“ ZSU nepožadoval po věřiteli, aby uchovával listiny, které sloužily ke zkoumání úvěruschopnosti, avšak pouhé tvrzení o výsledném obratu bez dalšího, nedokládá absolutně ničeho. Nikde žalobkyně ani neuvedla, zda se jedná o měsíční, roční, týdenní obrat. Z tvrzení žalobkyně a předložených důkazů dále vyplývá, že žalobkyně sice měla zkoumat dosavadní závazky žalovaného, avšak k těmto nic dalšího nedoplnila, ani neuvedla, jakým způsobem jejich výši zjistila a konečně neuvedla ani jejich výši. Soud má taktéž za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat, protože každý spotřebitel má výdaje jiné, nemluvě o mimořádných výdajích, které může mít, a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.
30. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Soud při jednání ještě poučil žalobkyni ve smyslu § 118a o. s. ř., že dosud nemá za to, že žalobkyně tvrdila všechny rozhodné skutečnosti a označila důkazy k posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně tak tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
31. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 784 445,04 Kč a žalovaný jí vrátil částku 807 973 Kč, pročež jí tedy již ničeho nedluží. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se právnická osoba a. s. jako postupníkem a následně tato společnost uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky se žalobkyní, jako postupníkem, za žalovaným, a žalobkyně je tudíž aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. S ohledem na vše shora uvedené však soudu nezbylo jinak než žalobu zamítnout.
32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné účelně vynaložené náklady, které by bylo možné jako náklady řízení vyúčtovat, související s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat písemně ve dvou vyhotoveních.