Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 73/2022-19

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 27 140 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20 000 Kč.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 140 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 913 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 20 000 Kč.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalované požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 140 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 913 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 20 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 140 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalované na její bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, dne datum došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále dle ustanovení čl. VI. smlouvy požaduje po žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od datum do datum, tj. ve výši 7 140 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna po žalobkyni požadovat finanční prostředky do výše 20 000 Kč. Stranami byla dále sjednána měsíční úroková míra 25 % a roční procentuální sazba nákladů ve výši 1400 %. Žalovaná se zavázala splácet jednou měsíčně úrok z úvěru přirostlý za uplynulé období (období od poslední platby úroku), jistinu úvěru se zavázala splatit nejpozději při ukončení smlouvy. V čl. VI. smlouvy byla sjednána pro případ, že žalovaná nezaplatí jakoukoli ze splátek v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je žalovaná v prodlení.

4. Z potvrzení o provedené platbě„ platební brány anonymizováno“ bylo prokázáno, že v den uzavření smlouvy z účtu žalobkyně byly odeslány peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet, který je jako účet žalované uveden ve smlouvě.

5. Z ústřižků výplatních poukazů bylo zjištěno, že žalovaná dne datum, datum, datum a datum obdržela vdovský důchod ve výši vždy 9 727 Kč.

6. Z kopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované.

7. Z oznámení o zesplatnění půjčky ze dne datum a potvrzení o odeslání oznámení dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně k tomuto dni zesplatnila úvěr žalované, přičemž celkovou dlužnou částku vyčíslila na 37 783,33 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky.

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřely smlouvu, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr nesplácela. Žalobkyně žalované odeslala oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, ve kterém vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 5 dnů po obdržení tohoto oznámení. Před podáním žaloby byla žalované odeslána výzva k zaplacení dluhu právního zástupce žalobkyně ze dne datum, předaná k poštovní přepravě dne datum.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr, a dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala nedostatečně. Ke splnění povinnosti uložené ustanovením ZSÚ žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, aniž by specifikovala, jaké konkrétní informace a y si od žalované vyžádala. Ke svému žalobnímu návrhu pak doložila ústřižky výplatních poukazů dokládající, že žalovaná byla v době od datum do datum příjemkyní vdovského důchodu ve výši 9 727 Kč měsíčně. Lze tedy předpokládat, že žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalované odpovídajícímu vdovskému důchodu v této výši. Žalobkyně se pak spokojila s tímto zjištěním a již nijak nezkoumala otázku výdajů žalované. V daném případě s ohledem na doložené příjmy a absenci tvrzených výdajů žalobkyně měla schopnost žalované splatit úvěr zkoumat podrobněji, když poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Žalobkyně však úvěruschopnost řádně nezkoumala a splnění povinnosti prokázání úvěruschopnosti ve smyslu ustanovení ZSÚ nedostála.

17. S ohledem na uvedené soud považuje úvěrovou smlouvu za neplatnou v důsledku nesplnění povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 ZSÚ, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované dne datum vyplatila částku 20 000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná v řízení nenamítala, že by uhradila jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 20 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť nelze žalobkyni přiznat nárok na úhradu smluvní pokuty, která byla sjednána neplatnou smlouvou.

18. Soud nepřiznal žalobkyni ani nárok na úhradu úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). S ohledem na to, že žalovaná jakkoliv netvrdila, jaké jsou její možnosti částku 20 000 Kč splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, tedy obecnou třídenní lhůtu, přičemž do prodlení se žalovaný dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná ze 74 %, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 4 913 Kč odpovídající

48 % z částky 10 234 Kč (74% úspěch žalobkyně snížený o 26% úspěch žalované). Částka

10 234 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 086 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 140 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k úhradě dluhu před podáním žalobního návrhu, sepis žalobního návrhu) a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 560 Kč ve výši 1 587,60 Kč.

20. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s  věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.