Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 62/2022-26
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 17 635,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 723,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 723,02 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 370,72 Kč, úrok z prodlení z částky 8 964 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a částku 542,08 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 723,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 723,02 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 370,72 Kč, úrok z prodlení z částky 8 964 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a částku 542,08 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 17 635,82 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná podala dne datum žalobkyni žádost o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a poskytnutí kreditní karty tak, že vyplnila žádost a spolu s dalšími dokumenty ji doručila žalobkyni, která žádost posoudila a následně akceptovala a zaslala žalované tzv. Welcome Pack s kreditní kartou, informacemi o smlouvě, sazebník a podmínky ke kartě, čímž byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty číslo. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna čerpat opakovaně, tzn., že výše rámce se obnovovala splácením zůstatku. V podmínkách smlouvy bylo dohodnuto, že vyčerpanou částku úvěru, má žalovaná povinnost splácet od okamžiku alespoň částečného čerpání, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši dle sazebníku, přičemž k prvnímu čerpání došlo ze strany žalované dne datum a žalované bylo poskytnuto celkem 18 053 Kč. Vzhledem k opakovanému prodlení s úhradou měsíčních splátek zasílala žalobkyně žalované opakovaně upomínky, na které žalovaná nereagovala a až dopisem ze dne datum v souladu s podmínkami ukončila smlouvu o úvěru, čímž došlo k zesplatnění všech závazků žalované, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné splátky, tj. dnem datum. Žalovaná byla tímto dopisem zároveň vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 20 dnů od vystavení dopisu, což neučinila. Jelikož žalovaná dosud dluh neuhradila, nárokuje si žalobkyně úrok z prodlení v zákonné výši od datum, i když byl ve smlouvě sjednán úrok z prodlení smluvní. Pro případ prodlení žalované s úhradou plnění (jeho části) vyplývající ze Smlouvy byla v čl. 5 odst. 7 Podmínek sjednána v neprospěch žalované smluvní pokuta, která byla následně vyúčtována dle sazebníku ve výši 542,08 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou předžalobní upomínkou, aby nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání předžalobní upomínky uhradila dlužnou částku s příslušenstvím na účet žalobkyně, což se nestalo.
2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila žalobu tak, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, vycházela zejména z informací, které si sama zjišťuje a ověřuje z veřejných a neveřejných nezávislých zdrojů a vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou skupinu právnická osoba V intencích uvedeného žalobkyně hodnotila informace získané především z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, Registr rizikových subjektů Komerční banky) a registru SOLUS, ze kterých nezjistila žádné negativní informace, dále z interní platební morálky klienta a interního příjmení příjmení právnická osoba s.r.o., ve kterých rovněž nebyly negativní informace, žalovaná neměla platební historii u žalobkyně, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně čerpala z evidence adres obecních/městských úřadů, registru hledaných osob, centrální evidence exekucí, a to s výsledkem 0 exekucí. Žalobkyně dále vycházela z příjmu žalované, která byla zaměstnaná jako kvalifikovaný dělník ve právnická osoba, a ve smlouvě uvedla příjem ve výši 21 000 Kč měsíčně, což na základě statistických dat uváděných klienty právnická osoba s.r.o., nepřevyšuje průměrný příjem uváděný klienty se stejnou profesí ve stejné lokalitě. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 7 000 Kč na bydlení a 400 Kč na splátky dalších úvěrů, plus žalobkyně zohlednila 10 % finanční rezervu. Na základě tohoto propočtu dospěla k závěru, že žalovaná měla dostatečný disponibilní příjem pro schválení úvěru se splátkou 934,97 Kč, když i po zaplacení této splátky by žalované zůstalo 7 165,03 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny„ úvěrová smlouva číslo“ bylo prokázáno, že dne datum se zástupce žalobkyně obchodního jména právnická osoba, dohodl se žalovanou, že jí žalobkyně poskytne úvěrový rámec 20 000 Kč. První část úvěrového rámce měla činit 18 053 Kč a bude uhrazena na účet prodejce, tj. právnická osoba Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku hradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 929,97 Kč, a to bankovním převodem. Výše splátky však závisí na výši čerpaného úvěrového rámce a jejich výše je ve smlouvě uvedena v tabulce. Ze smlouvy dále vyplývá, že čerpat zbývající část úvěrového rámce může žalovaná po aktivaci kreditní karty, která jí bude odeslána do 10 pracovních dnů od doručení podepsané smlouvy s tím, že karta bude doručena nejpozději do 60. dne ode dne uzavření smlouvy. Souhlas s aktivací karty se dává telefonicky a je možné se rozhodnout i pro neaktivaci karty, přičemž podmínky pro pozastavení čerpání úvěrového rámce jsou stanoveny v podmínkách. Žalovaná do smlouvy uvedla, že má čistý měsíční příjem 21 000 Kč, na bydlení v pronajatém bytě hradí 7 000 Kč, na splátky jiných úvěru hradí 400 Kč, je svobodná a nemá vyživovací povinnost.
6. Z dopisu ze dne datum s názvem„ zesplatnění pohledávky vyplývající ze smlouvy o revolvingovém (obnovitelném) úvěru/úvěrovém rámci číslo“ soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované, že v důsledku prodlení se splácením došlo ke dni datum k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek v celkové výši 17 610,09 Kč. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila na účet žalobkyně do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu. Z připojené dodejky s podacím razítkem pošty ze dne datum bylo zjištěno, že zásilka byla vrácena zpět žalobkyni, protože žalovaná neměla na uvedené adrese schránku.
7. Předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla dle připojeného poštovního podacího archu odeslána, vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy číslo v celkové výši 18 250,61 Kč do 7 dnů od data odeslání upomínky.
8. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem 18 053 Kč (transakce s popisem„ Nákup“) a splatila celkem 10 329,98 Kč (položka„ Splátka“).
9. Z tabulky připojené k podání žalobkyně ze dne datum soud zjistil výstupy z inertních a externích databází s tím, že takto nebyly zjevně zjištěny žádné negativní skutečnosti stran žalované, což odpovídá žalobním tvrzením.
10. Z dalších předložených důkazů soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již ničeho nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
11. Písemnou dohodou označenou jako úvěrová smlouva číslo se žalobkyně dohodla se žalovanou, že jí poskytne úvěrový rámec 20 000 Kč, oproti závazku žalované úvěrový rámec splácet v pravidelných měsíčních splátkách. První část úvěrového rámce byla uhrazena ve výši 18 053 Kč na účet prodejce právnická osoba Takto vyčerpaný úvěrový rámec měla žalovaná hradit ve 24 měsíčních splátkách po 929,97 Kč, a to bankovním převodem. Pokud by žalovaná čerpala další finanční prostředky, pak by výše splátky závisela na výši čerpaného úvěrového rámce a jejich výše byla v dohodě přímo uvedena v přehledné tabulce. Strany se dále dohodly, že čerpat zbývající část úvěrového rámce může žalovaná po aktivaci kreditní karty. Před uzavřením dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet uvedené splátky tak, že hodnotila informace získaných z bankovních a nebankovních registrů, ze kterých nezjistila žádné negativní informace, dále z interní platební morálky klienta a interního příjmení příjmení právnická osoba s.r.o., ve kterých rovněž nebyly negativní informace, žalovaná neměla platební historii u žalobkyně, nebyla v insolvenčním rejstříku a neměla žádné exekuce. Žalobkyně dále vycházela z příjmu žalované ve výši 21 000 Kč měsíčně, což bylo zjištěno pouze z prohlášení žalované. Výdaje žalovaná v dohodě uvedla ve výši 7 000 Kč na bydlení a 400 Kč na splátky dalších úvěrů, plus žalobkyně zohlednila 10 % finanční rezervu. Žalobkyně si ničím dalším neověřila příjem žalované, ani její výdaje, a navíc nezkoumala další běžné výdaje žalované. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 10 329,98 Kč. Z důvodu opakovaného prodlení se splácením splátek žalobkyně dopisem ze dne datum s názvem oznámila žalované, že v důsledku prodlení se splácením došlo ke dni datum k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek v celkové výši 17 610,09 Kč a vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku uhradila na účet žalobkyně do 20 kalendářních dnů od data vystavení dopisu. Tato zásilka byla dána k poštovní přepravě dne datum. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené dohody dopisem ze dne datum, který byl žalované zaslán.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
20. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 18 053 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
21. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně si ničím neověřila jak příjmy, tak uváděné výdaje žalované. Soud má za to, že v tomto případě nepostačí ověření udávaných skutečností dle interního statistického modelu žalobkyně, do kterého zaznamenává údaje sdělené ostatními klienty stran jejich příjmů, ale musí si je ověřit v každém individuálním případě, a to ideálně potvrzením zaměstnavatele, výplatními páskami za několik měsíců předcházejících uzavření smlouvy, případně výpisy z účtu za delší období. Shodné lze uvést i o výdajích, které navíc žalobkyně ani důkladně nezjišťovala, natož aby si je čímkoliv ověřila. Náklady na bydlení sice možná odpovídají standartní částce, za kterou se nájmy poskytují, nicméně žalobkyni zcela chybí přehled a ověření dalších výdajů, které žalovaná v průběhu měsíce vynaloží (potraviny, léky, cestovné a další výdaje, které běžný člověk má). Nelze neupozornit na to, že žalobkyně kromě tabulky ve svém podání a smlouvy o úvěru nepředložila žádné jiné listiny sloužící ke zkoumání úvěruschopnosti, ačkoliv jejich archivaci jí ukládá § 78 odst. 2 písm. b) ZSU. Ověření a zjištění příjmů a výdajů, jak je provedla žalobkyně tak nemůže v žádném případě obstát.
23. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
24. Jelikož smlouva mezi účastníky byla posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění a má tak právo na vrácení toho co plnila, když stejné právo má i žalovaná, jak jest uvedeno v § 2993 větě první o. z. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 18 053 Kč a žalovaná jí vrátila částku 10 329,98 Kč, pročež jí žalovaná stále dluží 7 723,02 Kč, kterou musí žalobkyni na podkladě § 2993 o. z. vrátit. Tato částka tudíž představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 7 723,02 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.
25. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění celé dlužné částky a vyzvala ji k vrácení dlužné částky na účet žalobkyně. Tento dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne datum. Dle dopisu měla žalovaná lhůtu 20 dnů od vystavení dopisu k zaplacení dlužné částky, kterou soud považuje vzhledem k datu odeslání zásilky do dispozice žalované za přiměřenou k tomu, aby dlužnou částku shromáždila a zaplatila ji žalobkyni, tedy zaslala na její bankovní účet. Lhůta tedy trvala do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 7 723,02 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 % ročně z částky 7 723,01 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalovaná úspěch částečný, oproti žalobkyni, jejíž úspěch byl jen s ohledem na požadovanou částku menší než úspěch žalované, když její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 7 723,02 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zřejmé, aniž by soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak to vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), že procesně úspěšnější byla v daném řízení žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.