Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 22/2022-126
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci
pro zaplacení 18 057,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 765,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 765,73 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 291,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 727,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 307,35 Kč, s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky
16 843,38 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši
8,25 % ročně z částky 3 077,65 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 171 Kč, a to
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 765,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 765,73 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 291,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 727,89 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 307,35 Kč, s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 16 843,38 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 077,65 Kč od 14. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 171 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 057,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 5. 2019 smlouvu o rychlé půjčce číslo kterou se právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet čerpané peněžní prostředky 12 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 840 Kč vždy k 8. dni v měsíci, společně s úrokem z úvěru ve výši 15,90 % ročně a dalšími poplatky podle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný však čerpaný úvěr řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 18. 11. 2020 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 843,38 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 727,89 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 307,35 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 214 Kč. Žalobkyně vlastnické právo k žalované pohledávce nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 3. 12. 2020 s původní věřitelkou právnická osoba Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení sjednané úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny.
2. Žalovaný je státním občanem Rumunska, ve věci se jedná o závazek ze smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).
3. Žalovanému byl usnesením ze dne 13. 10. 2022, č.j. 15 C 22/2022-115 ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:
6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 10. 5. 2019 se žalovaným smlouvu o rychlé půjčce číslo kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyně žalobkyně splácet v 12 měsíčních splátkách ve výši 2 840 Kč vždy k 8. dni v měsíci, počínaje dnem 8. 3. 2019. Součástí každé splátky byla i úhrada úroku z úvěru ve výši 15,90 % ročně a poplatky podle smlouvy a ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry a ceník právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne 11. 2. 2019, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne 12. 2. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro osobní úvěry právnická osoba, ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby účinným od 1. 10. 2018). Žalovaný úvěr v celé výši vyčerpal jednorázově ve výši 30 000 Kč dne 12. 2. 2019, a to převodem na účet č. bankovní účet (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtě za období 1. 1. 2000 do 7. 12. 2020).
7. Čerpané peněžní prostředky však žalovaný včas a řádně nesplácel, za celou dobu smluvního vztahu uhradil částku 16 234,27 Kč (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtě za období 1. 1. 2000 do 7. 12. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného z úvěrové smlouvy v souladu s č.l. 12 d) produktových podmínek ke dni 18. 11. 2020 zesplatnila a dopisem z téhož dne o tom informovala žalovaného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 19 825,83 Kč (prokázáno produktovými podmínkami a prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 18. 11. 2020).
8. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba od číslo a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 17 340 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a bydlí v pronájmu (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo údaji klienta ze dne 27. 8. 2018). Žalobkyně dále ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (příjmení), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.
9. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 3. 12. 2020 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. 12. 2020 a potvrzením úplaty ze dne 7. 12. 2020). O změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 18. 12. 2020 (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 a podacím archem z téhož dne). Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 10. 3. 2021 a poštovním podacím archem z téhož dne).
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smlouvy došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“,
na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným
je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona
a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,
co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání
pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
20. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
21. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
22. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy i výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
23. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem
na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná.
24. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 13 765,73 Kč (zapůjčených 30 000 Kč po odečtení žalovaným vrácených 16 234,27 Kč), také vrátit (výrok I.).
25. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně
tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení zbylé části bezdůvodného obohacení nezměnil.
26. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
27. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,
a to od 14. 11. 2020 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu 52 % nákladů řízení (76 % úspěch – 24 % neúspěch) v částce 1 171 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 057,38 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.